Pane Petře z Rožmberku – děkuji Vám za šanci z roku 1611

24. března tohoto roku jsem se toulal po Českém Krumlově. Bylo to třetího jarního dne a město bylo překrásné. Uličky ožívaly prvními návštěvníky, mezi kterými jsem byl i já. Neodolal jsme nabídce místní kavárny a dopřál si kávu s vyhlídkou na Vltavu, krumlovský zámek a jeho zahrady. Nad zdmi parků a také nad hladinou řeky se vznášel mlžný opar a paprsky jarního slunce v něm rozehrály hru světel a stínů. Byly to překrásné okamžiky, zavřel jsem oči a poděkoval Bohu za to, že jsem se ocitl zrovna tady. Že zde můžu existovat, dýchat, koukat se na krásný český holky a být zase na pár minut klukem, který nemusí nic a může skoro všechno. Chci se s Vámi podělit o atmosféru toho posvátného okamžiku. Nikdy na 24. březen 2011 nezapomenu. Máte-li zájem, prohlédněte si v klidu pár fotografií z míst, kde jsem se procházel. A ještě něco bych Vám chtěl připomenout. Tohle všechno bych nikdy nemohl zažít, kdyby nebylo šlechetnosti pana Petra Voka z Rožmberka. Jeho životní příběhy zaplnily stránky mnoha kronik, ale Vokův možná nejúžasnější a plným právem státnický čin v učebnicích dějepisu málokdy najdete. V roce 1611 vtrhla do Čech vojska pasovského biskupa, dobyla Krumlov a plenila, kde se dalo. Nikdo neví, co by se stalo s Jižními Čechami, kdyby pan Petr Vok, tehdy již vdovec, starý a možná i velmi nemocný muž, vojsku nevyplatil žold, kořist a nepřesvědčil velitele, aby se vrátil se žoldnéři do Německa. Nelze se pak divit, že šlechticova finanční situace se pár měsíců před jeho smrtí ještě více zhoršila. Pane Voku, přijměte prosím můj upřímný dík za město Krumlov. Děkuji Vám i za své předky, kterým jste zachránil život a domovinu.

Životopisná poznámka

Petr Vok z Rožmberka se narodil 1. října 1539 Anně Rožmberské z Rogendorfu a Joštovi III. z Rožmberka. Vlády nad rožmberským panstvím se Petr Vok ujal až po smrti staršího bratra Viléma v roce 1592. Jelikož se ze svého manželství s Kateřinou z Ludanic nedočkal žádného potomka a protože zadlužení aristokratického rodu nebylo zanedbatelné a tlaky věřitelů sílily, byl vladař nucen zásadním způsobem řešit majetkové záležitosti svého rodu. Již v roce 1596 prodal poslední Rožmberk některá okrajová panství jako Bechyni či Stráž. O rok později postoupil svému synovci Janu Zrinskému ze Serynu panství a hrad Rožmberk a po své smrti také Třeboň a Vyšší Brod, neboť nechtěl, aby tato tradiční rodová panství přešla do cizích rukou. Petr Vok sice nesl myšlenku na odstoupení rodové rezidence těžce, ale nakonec 24. října 1601 přistoupil ke schválení definitivní smlouvy o prodeji českokrumlovského panství císaři Rudolfovi II. Habsburskému. Poslední Rožmberk opustil Český Krumlov až po smrti své manželky Kateřiny z Ludanic v roce 1602. Jeho novým rezidenčním sídlem se stal zámek v Třeboni; zde strávil zbytek svého života. Poslední diplomatickou aktivitou Petra Voka bylo vyřešení svízelné situace v roce 1611, kdy do Čech vtrhla vojska pasovského biskupa a dobyla Český Krumlov, kde se utábořila, čímž značně zpustošila celé okolí. Petr Vok byl nucen pasovská vojska vyplatit. Petr Vok z Rožmberka zemřel 6. listopadu 1611 na zámku v Třeboni a jeho tělo bylo uloženo do rožmberské hrobky v klášteře Vyšší Brod.