Je čas na návrat ke kořenům – neboli k diskuzi o filozofické kvalitě současného státního uspořádání. Nejsou-li pochopeny kořeny a východiska, není rozumné stavět dům. Podle mého názoru, základním omylem byl již samotný rozvrat Rakouska-Uherska. Byl to na svou dobu solidní evropský dům, jehož kvalita nebyla vnímána ani Rakušany či dokonce snad Maďary, natož aby byla pochopena a přijata věčně nespokojenými Čechy. Karel Havlíček Borovský byl typickým příkladem nespokojeného intelektuála, kterého tehdejší byrokratický režim velmi dlouho a relativně trpělivě toleroval, než sáhl k represi. Kolik času by asi Havlíčkovi dali komunisti? Den? Týden? 10 minut? Jak dlouho by trvalo prvnímu fízlovi, nebo dobrovolnému informátorovi z řad lidu, než by dopravil informaci na nejbližší instanci STB ?
Stát, to jsem jáF. Študlar
Masarykova idea společného československého státu byla naivní od samého počátku a odtržení Slovenska za okupace bylo logickým důsledkem této naivity. Další, zcela jasnou chybou, bylo obnovení poskvrněného soustátí po válce. Byli jsme opět bratři, ať vrah, či hrdina, hlavně, že jsme jedna rodina. 40 let existence podivného státu, kde vládl podivný režim. 40 let podivně zdeformovaných hodnot a měřítek. 40 let naprosté izolace od světa. 40 let bez jakékoliv praxe ve styku s jinými politicko-ekonomickými realitami. 40 let, kdy vyrůstali zakladatelé současného státu Václav Havel a Václav Klaus. Ten první je větší idealista, rozhodně s ním bylo možné poměrně snadno manipulovat, což reálně politické strany prováděly a výsledkem pak byla jeho silná frustrace, pocity blbé nálady apod. K těmto stavům ovšem podstatnou měrou přispěl sám, svým idealismem a nepraktičností, neznalostí politických reálií a špatným odhadem lidí kolem sebe. Ovšem nelze mu upřít jistou formu idealismu, se kterou přistupoval k výkonu své funkce. Tento idealismus mu přinesl obdiv ve světě i u lidí, kteří měli naprosto odlišný hodnotový žebříček. Druhý z prezidentů – Václav Klaus, je z úplně jiného těsta. Akademicky vzdělaný ekonom, hrající na jistotu, člověk svým způsobem hodný obdivu. Ovšem všechno má své hranice. Klausovi se zalíbilo být středem společnosti, vystavovat se na odiv a mentorovat lidi kolem sebe. Naprosto upřímně si myslím, že Klaus by byl opravdu výborný a inspirativní profesor na vysoké škole, kde by jeho komunikativní talent spojený s bouřlivou grafománií našel adekvátní uplatnění. Ovšem jako prezident se stal neštěstím pro celou společnost, protože postuloval základy společenského zřízení, které je stejně podivné jako reálný socialismus, jenž v druhé vlně pomáhal rozvrátit. Říkám – li v druhé vlně, Klaus vždy hrál na jistotu, špinavou práci s nejistým výsledkem udělali jiní a když bylo všem jasné, že KSČ a potažmo Moskva dává lidu této země svobodu, vystoupil na scénu. Ekonom bez praktické zkušenosti, ovšem zarytě přesvědčený o svojí svaté pravdě… Výsledkem byla divoká privatizace, nedozírné majetkové ztráty státního sektoru a vyrašení ekonomicko-kriminálního podhoubí, jehož typickým výplodem byli marketingově zdatní piráti a , jako třeba Viktor Kožený. Zde nalézáme jasnou paralelu mezi Klausem a Havlem – oba byli bez adekvátní společenské praxe, oba neprodělali potřebný pomalý profesní růst a oba se masivně mýlili…Tyto paralely najdeme v české politické scéně devadesátých let i jinde – třeba Topolánek – Paroubek, Nečas – Sobotka, Klaus – Zeman, apod…
Co jako Klausovi pohrobci dědíme?
Především jím postulovanou neviditelnou ruku trhu…její dopady na lid této země jsou tragické a bohužel neměly sílu a čas se projevit dokonale. Jsou jako vlna tsunami, která se bude periodicky vracet a devastovat pobřeží naší republiky…
Pojďme se společně podívat, co znamená ono velmi profláknuté spojení neviditelné ruky trhu u nás.
Trh jak známo je místem, kde se potkává nabídka s poptávkou. Nic proti němu nelze říci, tržní prostředí provází lidstvo tisíce let. Ovšem neviditelná ruka trhu je něco zcela jiného, obskurního, okultního a osudového. Cosi jako Boží soud, faraonovy rány, nálety kobylek na rod Izraele, mohu-li použít přirovnání z Bible. Je to zřejmě karma této lokality, pokud na ní budeme věřit…Povolíme-li uzdu korporacím typu ČEZ, Škoda, EON, apod, je konec. Vše, co bylo vnímáno jako veřejná služba, přebírají soukromé firmy. Budiž tomu tak, kdyby ovšem existoval trh. Jenže Václav Klaus tak často a nekonkrétně řečnil o trhu, až se jemu a jeho týmům podařilo trh nahradit monopoly. Nemám nic proti tomu, aby si stát najal za jasných podmínek zhotovitele díla. Ovšem když stát postupně za nevýhodných, ba někdy až absurdních a potupných podmínek prodává strategické sítě, doly, vodárny, komunikační operátory, je podle mě zle. Všechno tohle byly jednoznačně ziskové podniky. Tyto ziskové podniky vystavěl stát za peníze, které bez možnosti odmítnout, platili lidé v této zemi desítky let. Miliony zabavených pozemků, věcných břemen, rodinných majetků a výsledkem všeho toho je prázdno, nicota a rostoucí státní dluh… Všude, kde vládne neviditelná ruka trhu a jediným zlovolným měřítkem všeho, je zisk horních deseti tisíc, mají státy dluhy – mýlím se mnoho? USA, Velká Británie, Itálie, Francie, Řecko, Španělsko, cožpak zde není desítky let tvrdý kapitalismus? Ovšem kdyby to alespoň byl kapitalismus, tyto země by měly šanci…ovšem on to není kapitalismus, je to monopolní kapitalismus se zvířecími rysy. V Českých Budějovicích, kde bydlím, město komplet odprodalo energetickou soustavu firmě EON. Bývalá Jihočeská Energetika, bývalá Jihočeská Plynárenská, má soukromé vlastníky v Německu…Tečka. Na pozemcích mého dědečka stojí stožáry elektrických vedení, které zaplatili lidé ze státem vynucených daní a my, občané musíme strpět věcná břemena, která nám k srdci rozhodně nepřirostla… A ptám se – je tohle veřejný zájem? Odpověď nechť si čtenář postuluje sám. Vodárny rovněž vlastní firma z Francie, stejně tak veřejné osvětlení ve městě. Jak se tohle dá nazvat jinak, než totální průser ? Veřejná soutěž a trh zcela degradovaly na monopoly. Jeho pěšáky jsme v této epoše my – občané, bez možnosti jakkoliv měnit stav věci. Tvrdím, že Václav Klaus, jako prezident, expředseda vlády a exministr tomuto stavu aktivně napomohl a nemá ani gram sebereflexe, aby uznal, že se v mnoha věcech mýlil. To by z něho v očích mnoha lidí udělalo člověka. Otázka zní, zda je této sebereflexe ještě vůbec schopen. V příštím článku se budu věnovat latentním dopadům neviditelné ruky trhu na morálku, kulturu a politický systém naší země. Jistě velmi zajímavé téma.
Astrolog
