Hulibrk poslance Marka Vendy

Vše, co je psáno v tomto příspěvku, je blábol stárnoucího autora. Pravděpodobnost, že cokoliv zde uvedeného je pravda, se blíží k mínus pěti milionům procent. Mozek mi definitivně vypovídá službu a spílá mi nadávkami, pro které můj rodný jazyk nemá spisovný ekvivalent. Potácím se kdesi na periférii Prahy a šťastně zvracím svou jedovatou žluč na nevinné poslance. Ale já si nemohu pomoci, jsem duševně nemocný astrolog, který se napil otráveného vína a blouzní…Svět odchází za oponu a já – vedouc za ruku poblitou Adinu Mandlovou, tiše šeptám – zavřete oči a zaposlouchejte se…Budu Vám vyprávět příběh o poslanci Marku Vendovi...

Typický bezdomovecŠtudlar

Aby bylo jasno, jsem týpek, kterej píše pro bulvár. A dneska, dneska mám svůj den. Píšu famózní článek pro náš nejčtenější deník. Informace které uveřejním, budou představovat naprostej průlom do soukromého života poslanců. Někdo už konečně musí napsat, že poslanci patří mezi nás, že jsou taky jenom lidi a mají svoje problémy. A taky svoje noční můry, tchýně a exekutory… Ale hlavně, poslanec, to je totálně ohrožený druh člověka. Pro samou starost o ostatní lidi a unii, přichází o soukromí, o zdraví a co nikdo, ale absolutně nikdo! v týhle pošahaný republice netuší, poslanec vegetuje na samým finančním dně společnosti. No a o tomhle marasmu je můj článek. Nevěříte mi? Přesvědčíte se na vlastní uši. Poslanec Marek Venda právě přichází…

Sedím v malé kavárničce na Smíchovmě a pálím jednoho čvaňháka za druhým. Nejsem si jistý, zda poslanec Marek Venda přijde. Ale nakonec se otevřou dveře a on, v paruce a černých brýlích, přisedá k mému stolku. Během dvou roků, co pracuje jako poslanec, se změnil k nepoznání. Má ztrhané rysy ve tváři a pod očima černé kruhy. Podezíravě si mně prohlíží a opatrně se ptá – jste to opravdu vy, ten od těch novin?  Můžu vám věřit? Spolehněte se pane poslanče, náš deník své zdroje nikdy nezveřejní … Empaticky se k němu přikláním a nabízím mu cigáro a oheň. Víte, tohle neodmítnu, cigareta, to je luxus, který si normálně nikdo z nás nemůže dovolit. Labužnicky nasaje prvního šluka a vzápětí si přiloží svůj vyhublý prst na rty. Netitulujte mně prosím jako poslance. Pro nikoho tu nejsem… Ale když mi zaplatíte polévku a slušnou večeři, vaši čtenáři se doví horké novinky z ustavujícího zasedání Ó Ká Pé Esky… Ó Ká Pé Eska? Co to je prosím? Vytahuji zápisník, ale Venda je neúprosný. Nejprve tu v e č e ř i a pokud možno teplou polévku, Mám hlad pane novináři,  dneska jsem ještě neměl nic teplého v ústech.  Je mi jasné, že pokud Vendovi nedopřeju drškovou, mám smůlu. Pozoruji ho, jak hltavě srká horkou polévku. Konečně dojedl a pečlivě vylízal celý talíř.  Ó Ká Pé Es je zkratka. Odborový klub poslanecké sněmovny. Založili jsme si vlastní odbory. Poslanecké Odbory! Chápete to vůbec ?  Tahle země si natolik neváží svých zastupitelů, že je doslova nechává umírat hladem. No a  ten Ó Ká Pé Es je naše poslední možnost. V jednotě je síla! Nevěřícně kroutím hlavou – Topka a Modrej pták v odborech? Dyť jste o nich před týdnem psali, že je to lůza, která rozvrátí stát a kníže Varel se vyjádřil, že by měli držet hubu…Pozor, na našem hodnocení odborů, jakožto lůzy, se vůbec nic nemění. Zatímco socácký odbory jsou lůza, TY naše, topácký, jsou solí země a sociálním výdobytkem, který zachrání politickou elitu této země!  Nestačím si zapisovat informace o Ó Ká Pé Es a divit  se.  Teda tohle až otiskneme, to si socky počtou… Posvátný jas v očích poslance Vendy ještě zesílí, když číšník donese svíčkovou. Teplé jídlo! Vzhůru psanci této země, vzhůru všichni, jež hlad zhnět!  Teď duní právo v jícnu temně a výbuch zahřmí naposled. Za zpěvu Internacionály se vrhl na knedlíky a hltavě je během pěti minut sežral. Víte, na plénu jsme se usnesli, že já budu předsedou, Němcová a Tlučhuba místopředsedové a nátlaková jednání s vládou jménem  Ó Ká Pé Es povede Dalík… Je mladej a umí to.  Pravej topáckej lobby kádr!

Venda dojedl a labužnicky si olízl pusu. Víte, tak dobré jídlo, jsem dlouho neměl. Pane Vendo, osmělil jsem se, jestli dovolíte, ty vaše odbory, to  bude jistě čtenáře našeho deníku zajímat, ale byl byste schopen říci, jaké jsou životní náklady řadového poslance?  Kam investujete, nebo za co utratíte těch 230 tisíc korun. Pro porovnání s řadovou sockou…

Víte, nejhorší je hypotéka na bydlení, to je sto tisíc měsíčně. A pak leasing na Volvo, to je za 50. Dá rozum, že jako člen poslanecké sněmovny nemůžu jezdit škodovkou…To po vás jistě nikdo nemůže chtít, pane Vendo, takhle společensky klesnout, v tom s vámi naprosto souhlasím. Dáte si moučník? Uviděl jsem plamínek upřímného vděku v očích pana poslance…Tolik štěstí, během jednoho večera, víte, já mám moc rád  čokoládové dorty, ale z poslaneckého platu si je nemohu dovolit, leda že by…Leda že bych Vám je zaplatil, pane Vendo, osmělte se, náš deník je bohatý… No a padesát po mně chce moje ženská a tchýně. Dalších úplně vyhozenejch deset tisíc sežere nájem poslanecké kanceláře, ale jak říkám, jsou vyhozené Pánu Bohu do oken. Nikdy jsem v poslanecké kanceláři nebyl a ani se tam nechystám. Asistenta nemám, takže ušetřím a to poslední, co si z tý bídy ještě můžu dovolit, je hulibrk za dvacet, ale to tam nepište. To je diskrétní info, TOP info…

Hulibrk??? Prosím Vás pane Vendo, co je to hulibrk? Tohle jsem nikdy neslyšel, a to jsem pracoval v Ústavu pro moderní jazyk český…. Venda se ke mně naklonil a tiše mi pošeptal – hulibrk, to jsou masérské a relaxační služby, jsem muž a jako takový mám jisté biologické potřeby. A když nosím manželce tak mizerou vejplatu, nemůžu se divit, že se mnou nespí a já si to musím  vynahradit  jinde. A v kapitalismu láska stojí spoustu peněz a já tomu všemu souhrnně říkám hulibrk… Neviditelná ruka trhu, hihi. No a jídlo, chlast, cigára, benzín a úplatky si platím z brigád. Po večerech jsem skladníkem v Kauflandu, dvakrát do měsíce mám představenstvo v Pražský energetický a jednou týdně dělám pí ár poradce presidentu Krausovi. A teď mně pane novináři už omluvte, dneska večer mám mimořádné volno, jdu se vysprchovat a čeká mně ten, však jistě víte…Hulibrk, pane Vendo, napovídám mu. Ano, hulibrk, ale jak jsem řekl, to tam nepište.  V obálce pod stolem diskrétně předávám poslanci Vendovi taxu dojednanou za informace, které mi poskytl. Děkuji Vám, i Vašim novinám, dneska si díky bulváru trošku přilepším…A možná zbyde i na svačinu pro děti.

A co Vy, vážení čtenáři blogů? Taky jste socky? Taky nemáte na cigára a nespí s Vámi manželka? Máte špatnou práci? Špatnou výplatu? Špatného šéfa? Špatnou budoucnost a tím pádem i špatnou partnerku? Poradím Vám, vezměte si černý brejle, trošku se hoďte do gala a zahrajte to na náš bulvár. Něco jim nakukáte, oni Vám to zaplatí a budete mít na hulibrk. Vánoce můžou být i dvakrát do roka. A hlavně, buďte od té dobroty a chápejte naše zastupitele. Nemají to vůbec lehké – myslím to upřímně.

Váš oddaný obdivovatel Adiny Mandlové František /lůza, co by udělala nejlíp, kdyby držela hubu/