Být tajemníkem prezidenta znamená jediné. Být názorově stejný jako prezident. Být pravičák. Být nadprůměrně chytrý a na všechny složité otázky mít připravenou jednoduchou, pokud možno dogmatickou odpověď. Český pravičák – to je diagnóza. Typické pro spoustu českých pravičáků je to, že se nechají živit státem. Buď jako majitelé firem, které českému státu prodávají kovošrot za cenu ušlechtilého výrobku, nebo jako nadstandardně placený státní zaměstnanec, pokud možno s nejasně vymezenými pracovními povinnostmi. Jo a pravičák, maskující se za erár, rád píše blogy a courá po hospodách. Nekupte to...
Študlar
Pan Jakl napsal včera moc pěkný článek. A pak že nerostou! Ještě, že na ten Hrad budou nakonec kandidovat ti staří, osvědčení a napravení bolševici. Já bych Jakla fakt nevydýchal. Asi bych musel spáchat rituální harakiri. Nebo emigrovat. Naštěstí Jaklovy podpisové archy kýžených 50.000 podpisů neobsahovaly. Neklaplo to navzdory srdceryvným apelům samotného mistra. Co dodat? Lid rozhodl. Tečka.
Položme si otázku číslo jedna - je pan Jakl člověk, který by zaručoval důstojný výkon prezidentské funkce a efektivní reprezentaci státu v zahraničí?
Položme si otázku číslo 2 – když pan Jakl tak často kritizuje veřejný sektor a utrácení veřejných peněz, proč se jimi nechá živit? Není i on velkou výdajovou a dodejme zbytečnou položkou našeho státu?
Položme si otázku číslo 3 – zaměstnali byste Jakla ve své firmě? A pokud ano, činil by jeho plat více než sto tisíc měsíčně? Za sebe Vám proradím, že já ne...
Možná si řeknete, proč zrovna tyhle pitomé otázky. Souhlasím, bylo to pitomé a hloupé. Asi jako zákaz cyklistiky. Dobrá zpráva je to, že za měsíc Jakl, Hájek a Klaus balí fidlátka. Hlavu vzhůru Češi! Bude líp.
Přeji Vám pěkný den.
František Študlar
