Český Krumlov je místo, kam utíká moje neklidná duše snít. V tomto městě si čas od času dovolím přepych snění za bílého dne. Každá ulička, věž i dům, tady žije svým životem. Dávno před tím, než Stvořitel vymodeloval mé tělo a vdechl mi život, tady tekla řeka. Přinášela sem poezii, vzrušení a život. Vždycky přemýšlím nad tím, po kterém kameni kráčely nohy jeho milosti Petra Voka. V kterém domě na nábřeží bydlely krásné ženy a chodily na trávník bělit prádlo. A v kterém stavení se vařilo pivo. Kde kovář bušil do žhavých předobrazů železné panny. A kde ostražitě vysedával místní astrolog, nejistý životem před inkvizicí a dogmaty.
2. 2. tohoto roku, jsem navštívil Český Krumlov a udělal pár fotek. Líbily se mi natolik, že jsem neodolal a dal je na fotoblog. Profesionální fotograf by to udělal líp. Ale náladu toho lednového dne, kdy jsem se procházel a fotil, tyhle obrázky mají. Slunce bylo pod mrakem a do jara ještě moc daleko. Přesto – Krumlov byl krásný. V ničem mně nezklamal. Snad se Vám fotografie budou líbit.
František Študlar
Buď vítán, kdo s dobrými úmysly přicházíš... brána je Ti otevřená
Dvě věže střeží génius tohoto místa
Podhradí je plné domů a komínů... dým z nich dráždí můj nos ...
Když půjdeš k dřevěnému mostu, spatříš věž hradu...
C.K. kupecký krám je Vám k službám... koloniální zboží všeho druhu
Zvonky Ti pohladí duši svým podmanivým bim bam... slyšíš je?
Dřevěný most a věž tu stojí majestátně stovky let ...
Na nábřeží je chladno a sychravo, nikdo zde dnes není ...
Pýcha věže kontrastuje s intimitou ukřižovaného Ježíže ...
Svatý na dřevěném mostě Tě naléhavě na něco upozorňuje ...
Náhle se v mé temné duši rozjasnilo – promluvil ke mně snad duch?
Bylo to pomíjivé, ale krásné – šeď dne zase sedí na černobílém koni
Kam jenom vedou ty staré schody? Který z poutníků na ně vkročí?
Oslava věčného života pod věžemi Krumlova – smím si přisednout, krásná paní?
