Tajemné poklady vodníka Karla

Nad rybníčkem s rákosím v rozkroku urostlého stromu zjevil se podle pamětníků léta Páně 2017 vodník. Od těch dob po staletí poklady své tam Karel střeží, dušičky smrtelníků obyčejných i mocných z dob dávných v hrníčcích úpí. 

Na poličce pod hladinou vodník hrnky kontroluje, desatero nejcennějších napočítal...

...Cinkání mincí zlatých v hrníčku prvním vodník slyší, chudým se tam bere, bohatým se dává. Sprosťák starý si ruce mne. „Mě neumlčíte,“... „já občas opiji se a vy chováte se jako debil,“ hřímá duše šejdíře.

...A tu plášť bílý lékařský a stetoskop. Krabice malá, v ní místo moku lahodného z révy vinné kvašeného barevné papírky bezcenné jsou srovnány.

...Na nepochopení smrtelníků prašivých narazil, ač třicet funkcí zastal. Vyznamenaným hasičem a vůdcem byl, pak uniformu i oblek odložil. V hrnku se svědomím černým zavřena jeho duše v koutě se choulí.

...Soudný Čas tvůj přišel, ženo nezkrocená. Pod plachetkou temná postava, bičem práská, v hrnku pod pokličkou stísněna. Tví sluhové poslušní si nad sklenkou oddychli, když zmizela tvář tvoje naposledy.

...Po generacích žlutých polí, zase dlouhé rákosí kolem ptačího hnízda z bahna vyčuhuje. Vodníkovi zlato své zatajit chtěl, pod pokličku s ním k ostatním. Opuštěná ptáčata v hnízdě o potravu prosí.

...V posteli s nebesy tu šlechta ve svém spánku pokračuje. Tichý chrapot se ozývá. „Pravda není nikde na této planetě,“ dumá Karel, hrníček s erbem rodu slavného leští.

...Právo nastudoval za pár chvil, pomáhal a chránil. Do čela se postavil, leč ruka zákona vodnického jej ovinula a po rozkazu posledním do močálu zabředl. Zvuky sirén v dáli mizí, blikání světélek modrých mezi lekníny uhasíná.

...Vedle prapor barvy krve z hrníčku trčí, své srpy si tam tlupa brousí, kladiva těžká chystají, kola roztáčejí, pach z komínů továren čpí.

...Vrávoral z večírku, o hůl se opíral, nepřítomným pohledem hleděl. Potopil se jeho člun nafukovací, hle pádlo se povaluje. Tabákový dým zpod pokličky se line, vůně škvarků s kouřem se mísí, cinkání štamprliček jako kapky v peřejích zní vodníkovi.

...Jen on věděl, co pro lid dobré jest a život svůj mu zasvětil. Hrníček mu Karel přichystal, ženu jeho opuštěnou na břehu opatruje, duši zlomenou chlácholí, dítka vodnická řemeslu učí.