Letecké společnosti z bohatých zemí Perského zálivu na cestě za závratným růstem a dosažením dominance nad dálkovou leteckou dopravou nabízejí luxusní služby za nízké ceny, protože se nemusí znepokojovat finančními ztrátami.
Chování těchto dopravců se stalo předmětěm vzrušených debat o pravidlech mezinárodnícho obchodu a jejich dodržování, hlavně díky jejich pokračujcímu dotování státními petrodolary.
Šéfové leteckých společností americké “velké trojky” Delta, United a American Airlines Richard Anderson, Jeff Smisek a Doug Parker představili v dubnu 2015 v Chicagu tisícistránkový elaborát, který podle nich dokazuje porušování pravidel otevřené soutěže, kterého se dopouštějí dopravci ze zemí Perského zálivu, jmenovitě Emirates, Etihad Airways a Qatar Airways. V dokumentu se píše, že uvedení rychle rostoucí dopravci získali v letech 2004 až 2014 více než 42 miliard amerických dolarů dotací od tamních vlád. Jmenovitě Qatar Airways byly podpořeny státními dotacemi ve výši 17.5 miliard, Etihad 18 miliard a Emirates 6.8 miliard, zvýhodňující uvedené dopravce v konkurenci aerolinií, které jsou nuceny žít z tržeb za poskytnuté služby.
Samozřejmě, dopravci ze Zálivu se brání vyjádřením, že i mnozí další dopravci obdrželi v době krize státní pomoc a že tato obvinění jsou “prokazatelně falešná”. Dále sbírají body od zákazníků za vynikající služby a nízké ceny letenek. Jak by ne, konkurovat něčemu, co je zadarmo nebo oceněno hluboko pod náklady se dost dobře nedá. Dále posílají obrovská letadla na prodělečné trasy, protože nemusí produkovat zisk, protože jsou dotovány. Přitom ztráta jedné dálkové trasy, kterou je dopravce pod tlakem dotovaných konkurentů nucen opustit, může znamenat pro leteckou společnost ztrátu až 800 zaměstnanců. Dalším protiargumentem z Emirates je proto hra na city zákazníků požadující levnou a komfortní přepravu. To oni prý budou “oběti protekcionistické kampaně” velké trojky, podaří-li se nastavit tržní rovnováhu a vynutit dodržování férových obchodních pravidel.
Dotace petrodolary přicházejí jako bezúročné půjčky bez platebního kalendáře, státem absorbované ztráty spojené s nákupem paliva, dotace letištních služeb a půda zdarma. Nakupují nová moderní letadla v obrovských počtech, vytlačují z jednotlivých tras jiné dopravce.
Hodně se napsalo o stavu českého národního leteckého dopravce ČSA, přispění vedení a politických rozhodnutí k tomuto stavu. Ano, strategie se měnila, rozhodnutí měla svůj dopad, nicméně naše aerolinky měly také jistou dobu v alianci SkyTeam vizi zajišťovat spojení z Prahy právě na Blízký Východ a do zemí bývalého SSSR.
Pro srovnání velikosti aeroliníí co do počtu širokotrupých letadel (Airbus 319, Boeing 737 a větší) :
ČSA: 10 letadel (z toho 9 letadel Airbus A319 a 1 letadlo Airbus A330)
Delta: 783 letadel
United: 705 letadel
American: 633 letadel
Emirates: 234 (z toho: 145 letadel Boeing 777; 60 letadel Airbus A380)
Qatar Airways: 152 (z toho: 21 Boeing 787 Dreamliner, 45 Boeing 777, 4 Airbus A380, 2 Airbus A350)
Etihad Airways: 111 letadel
Zdroj: www.airfleets.net
Když mají obavu dopravci šedesátkrát větší než ČSA, není divu, že ČSA dopadly tak, jak dopadly. Opustily trasy do USA a Kanady výměnou za potenciální růst směrem na východ. K lámání chleba docházelo právě kolem roku 2004, kdy začalo prudké navyšování přepravních kapacit dopravců z Perského zálivu. A pak, kdo potřebuje letět do Soulu ví, že letenka přes Dubaj bude pravděpodobně cenově příznivější, než přímý let s ČSA nebo Korean Air.
Nemám v úmyslu nikoho vyzývat k bojkotům nízkých cen. Kdo chce letět to Emirátů za dotovanou letenku, nechť si letí. Za sebe mohu říci, že i kdyby mi za těch 8000 korun za zpáteční letenku do Dubaje servíroval osobní sluha na palubě kaviár a proudem tekly lahodné nápoje, do jejich letadla nevlezu. Stejně tak nevlezu do letadla American Airlines. Tato společnost si ale můj nezájem “získala” velmi spornou kvalitou svých služeb. Jen je škoda, že se proto hned tak zase nesvezu v A380 nebo v 787 Dreamliner. Kdo letěl, ví, že tato letadla poskytují neskutečný komfort. Tento trend začal prvním počítačem navrženým Boeingem 777.
Vzhledem k situaci, kdy na trase Praha - Dubaj v létě 2015 získají monopol dopravci z Perského zálivu, určitě by se mělo začít vyjednávat o maximálním počtu jejich letů týdně a požadovat stejné množství letů našich dopravců za stejných podmínek… Ať už to dopadne jakkoli, všem cestujícím přeji šťastnou a bezpečnou cestu za poznáním Emirátů, za pár korun a bez víz.
