Vzato čistě podle zpráv, v amerických školách se střílí, šikanuje a berou drogy, čeští středoškoláci vyvěšují tabla se sebevraždami a pohřebními věnci. Pod špičkou ledovce, jemuž je věnována mediální pozornost, bývá všechno jinak.
Statisíce učitelů „svoje“ děti milují. Děti je respektují, učí se od nich, uchovají si na své paní učitelky a pány učitele vzpomínky do konce života.
Konec školního roku rodiče vždycky dojme, děti potěší, učitelský sbor pošle na dovolenou, zprávy nezprávy.
Školní rok končil letos na vesnici v Ohiu 31. května, děti mají letní prázdniny do 22. srpna. Na konci roku se paní učitelka loučila se svými šesťáky a dopisem s jejich rodiči.
Drazí rodiče,
Mnohokrát v roce jsem si uvědomila, jakým požehnáním pro mě bylo trávit dny s touto skupinou chlapců a dívek. Nyní pro mě nadešel čas se jich vzdát. Už nejsou moji. Zkoušela jsem s nimi nejen probírat učivo, ale i podělit se o životní zkušenosti. Vaši synové a dcery postupují životem dále, modlím se za to, že si vezmou s sebou aspoň něco, co jsme se spolu naučili a za to, že jsem jim svým málem pomohla v jejich růstu.
Máte mezi sebou poklady. Pokračujte v jejich vedení i přes občasný vzdor a chování, kterým se dvanáctileté děti někdy projevují. Vyrostou z nich úžasní dospělí lidi. Buďte vděčni za zbývající „dětinské“ chvíle, dospívají velmi rychle.
Děkuji vám upřímně za laskavost, spolupráci a podporu, kterou jste mi poskytovali po celý rok. Prosím, starejte se pečlivě o tyto děti, které mi otevřely dveře do svých životů a které se nyní staly součástí mého života. Mají ve mém srdci navždy své místo. Nezapomenu na ně.
Přeji vám klidné a šťastné léto.
Marie
Na podobná slova člověk jen tak nenarazí na sociálních sítích, marně listuje v novinách a ještě marněji přepíná televizní kanály, když hledá s lupou střípky dobrých zpráv. Zaraduje se, že lidé jako Marie učí děti.
