Námořník ve výslužbě Joe slyšel výt kojota
Soused Joe je svérázný člověk kolem sedmdesátky, srandista, patriot, bývalý námořník irského původu, který léta křižoval oceány v ponorkách. Hned vedle něj bydlí mladý pár, Frank a Jessica. Joe má v pokoji vyznamenání za záchranu života dvou námořníků při výbuchu a požáru ponorky, při němž ztratil většinu sluchu.
Jednou z jara na svatého Patrika k nám Joe přiběhl, na hlavě lodičku, na klopě čtyřlístek, v krvi dvě a půl promile. V ruce třímal fotku jako nezvratný důkaz, že viděl u nás za domem v lese kojota. Kojot cosi ulovil a žral. Asi veverku. Prý kdyby se kojot potkal s jeho psy, tak by jim mohl ublížit. Uklidňoval jsem ho, že kojot je tvor plachý, že uteče, ale když má o ty své dva padesátikilové miláčky strach, tak že mu půjčím našeho kocoura, ten už si s kojotem poradí. Zle se na mě podíval a řekl, že promluví se starostou naší vesnice, jak to vlastně s těmi kojoty v okolí je.
Uběhlo pár týdnů a starousedlík Bill, momentálně též starosta vesnice, se procházel okolo. Joe vyběhl ven a dali řeč na téma kojoti u nás. Bill krotil emoce, že ať to Joe pustí z hlavy, kojot už je určitě někde za horami. Joe ovšem trval na tom, že pokud kojot opět naruší hranici jeho pozemku, tak má právo ho sejmout. V naší vesnici platí zákaz používání střelných zbraní, Bill ale ví, že Joe je starý voják, který umí zacházet se zbraněmi, plus, kdyby se kojot opakovaně přibližoval lidským obydlím, tak by opravdu mohl znamenat nebezpečí třeba pro velmi malé děti. „Střel si kojota, ale jen směrem do lesa a jen na tvém pozemku. Já o ničem nevím,“ vzdal to nakonec Bill a běžel řešit další důležité politické problémy.
Mezitím jsem byl na pár týdnů v Česku a když jsem se vrátil, Joe mě s úsměvem vítal a sděloval, že je rád, že se mi na té Ukrajině nic nestalo. Vedle postávala jeho žena Ricki. Poněkolikáté mu vysvětluji: „Joe, na Ukrajině jsem přece nebyl, byl jsem v Česku. Tam je klid, to ani nehraničí s Ukrajinou, ale třeba se Slovenskem, s Polskem, však to musíš vědět, když Ricki je z Polska.“ Joe se zamyslí, podívá se na ženu a doplňuje: „Ano, Polka to je, ale s irskou injekcí!“ Ricki zrudne, mávne rukou, lamentuje cosi o starém sprosťákovi, nabízí nám Jamiesona a odchází.
Joe už se nemůže dočkat, aby mi sdělil žhavou novinu, že prý jestli vím, co se stalo. „Zastřelil jsi kojota!“ vypadlo spontánně ze mě. „Ale ne, máš chvíli čas? Povím ti.“ Dali jsme si toho Jamiesona, usedli jsme na lavičku, otevřel jsem jemu i sobě pivo a on začal vykládat:
„V sobotu, když jste nebyli doma, jsem si tak v poklidu seděl za domem a čistil svoje zbraně. Všude ticho, akorát Frank vedle cosi kutil na zahradě. Odskočil jsem si domů pro další pivo a zrovna když jsem se vracel ven, slyším z dálky vytí...’Haůůů, haůůů’. Neváhám, běžím pro střelivo, nabíjím, a honem ven. Přikrčil jsem se za zdí a koukám do lesa. Zleva za domem zase ten stejný zvuk... ’Haůůů, haůůů’. Odhaduji, kde asi může kojot být, to víš, už moc rychlý nejsem, tak jsem raději volil pomalé plížení. Jak se zvuk blížil, natáhnu moji devítku, vstanu a… po zahradě běhá Frank a řve ‘au au au au’. Víš, já už tak dobře neslyším… Když Frank čistil křoví, tak se trefil do hnízda sršňů tákhle velikých a oni za ním. Frank stále vyl jako ten kojot, fakt přísahám. Rychle jsem zajistil zbraň, schoval ji za záda, jdu za Frankem a ptám se ho v klidu, zda nepotřebuje pomoc. Volal, že ho poštípaly velké vosy. Víš, já jsem alergik, tak mám doma spoustu léků, antihistaminy a tak. Běžím domů pro lékárničku, odkládám zbraň zpět do pouzdra a zase za Frankem. Pro jistotu jsem vytáhl injekci a vrazil mu jednu přes gatě do zadku, jen pro jistotu. Aby neumřel. Pak jsme napočítali osm žihadel.”
Vím, že Joe je starý šprýmař, a rád své historky přibarvuje, tak jsem si příběh vyslechl, ale nevěděl jsem, do jaké míry mu věřit. Volám na Ricki, že jestli ví, jak Joe lovil kojota. “Blbec starý, málem zastřelil Franka,” mávla rukou. Tak asi něco pravdy na tom bude.
Přemýšlím, že se ještě zeptám i Franka, než o tom celém napíšu do českých internetových novin blog. Ale Franka ne a ne zastihnout. Vidím Jessicu, jak venčí svého bělostného špice, tak pozdravím a dávám řeč. “Joe říkal, že viděl, jak Franka pobodali sršni,” začínám nenápadně. “No, sršni,” usmívá se, “papírové vosy to byly. Frank šel pro jistotu k doktorovi, ale je v pořádku. Je krásné vědět, že máme takové prima sousedy. Joe, jak slyšel Franka křičet, tak hned přiběhl a ošetřil ho.” Potvrzuji Jessice, že Joe je velmi starostlivý a že je dobře, že byl nablízku.
Takže jen malé opravy. Vosy, nikoli sršni, plus korekce velikosti útočícího hmyzu. Joe nepřibarvil až tak moc. Vosí hnízdo jsme zlikvidovali, bylo celé asi tak velké, jako jeden sršeň, jak ho Joe vykresloval. Kojot se od té doby neobjevil. Budu-li něco u domu opravovat a trefím se třeba kladivem do prstu, z bezpečnostních důvodů nebudu řvát “au”. A když už, tak to nesmí být slyšet až k sousedům.
Karel Stryczek
Amerika je zase daleko, polopravdy o ní se šíří jednodušeji
Méně poslední dva roky cestujeme a více čteme. Méně pozorujeme vlastníma očima, více nasloucháme těm, jimž naslouchání jiných působí požitky a plní jim peněženky.
Karel Stryczek
Byl to vůdce všech myší
Tiše se pod rouškou noci zmocnil rozsáhlého teritoria ve sklepě a sféru vlivu postupně rozšiřoval. I nebohému starému kocourovi se ztrácelo žrádlo z krmítka a potupně začal spát na stolečku.
Karel Stryczek
Babiččin recept dobyl Ameriku
Jednou z největších pochoutek dětství a mládí byly babiččiny kuřecí řízky. Měkoučké, voňavé, šťavnaté. Nečekaně blahodárný vliv pojídání s láskou připraveného tradičního pokrmu byl odhalen až o desetiletí později za oceánem.
Karel Stryczek
Komu vadí indiánské motivy ve školách
„Rozhodli jsme se, že naše škola přestane používat motivy a terminologii spojené s původním obyvatelstvem Ameriky.” Strohá zpráva ředitele střední školy v Ohiu oznamující rozhodnutí vedení školy rodičům a studentům.
Karel Stryczek
Banky si z nás udělaly legraci. Opakovaně.
Pracujeme v prostředí mezinárodních firem a občas potřebujeme přesunout finance z účtu v bance na jiný v jiné bance. Jednoduché? Jak kdy. K přesunu korun stačí kliknout na tlačítko na obrazovce, ale zkoušeli jste posílat dolary?
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Sotva Izrael začal evakuovat Rafáh, Hamás souhlasil s návrhem na příměří
Radikální palestinské hnutí Hamás v pondělí večer přistoupilo na návrh dohody o příměří s Izraelem,...
Přes Česko jdou bouřky s krupobitím. Dálnici D1 brzdí bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padají i kroupy. Hasiči hlásí desítky...
Odboráře popudila ODS. Odešli z jednání s vládou a plánují velký protest
Vztahy mezi vládou a odbory jsou na bodu mrazu. Zástupci odborové centrály ČMKOS v pondělí...
Putin je vrah, vítal protest motorkáře u hrobů sovětských vojáků v Praze
Motorkáři z Night Wolves MC Europe, odnože ruského motorkářského klubu Noční vlci, přijeli v...
Prodej bytu 2+1, 53 m2, Vlašim, ul. Komenského
Komenského, Vlašim, okres Benešov
3 300 000 Kč
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2549x
Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Dalších skoro 30 let v USA.
Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.
Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.