Křik kolem loterie o trvalý pobyt v USA

Každý rok přibude milión nových obyvatel USA narozených mimo území země. Národ je postavený na imigraci. Přistěhovalci táhnou inovace a malé podnikání. Pak příjde Trump a najednou spustí humbuk, že je všechno zle.

Všechno není zle, ale není na škodu prověřit dodržování pravidel a změnit nebo zrušit nefunkční programy. Když se v Americe někdo vyjádří klidně, tak se nic nezmění. Aby se rozvířila debata a něco se posunulo, musí se to říct tónem, kterým hovoří současný americký prezident: „Všechno jde do kopru, s imigranty přicházejí kriminálníci. Je třeba jejich příliv zastavit, hlavně těch ze známých zapadákovů světa.”

Místo slova zapadákov se použije vhodný vulgarismus a může se to mydlit. Může se diskutovat, reformovat, hádat se o počtech a původu přistěhovalců a jejich přínosu. 

Jednou z hlavních třecích ploch současných debat na téma imigrace je vízová loterie.

Co je vízová loterie a jak by měla fungovat

Program nazvaný oficiálně „Diversity visa” má za cíl rozšířit původ imigrantů na celý svět, vybrat náhodně profese, rasy, zvyky, kultury, náboženství z různých koutů světa v relativně malém množství. Jinými slovy, cílem je diverzita nových obyvatel. Ročně se udělí na základě vízové loterie asi 50000 povolení k trvalému pobytu (zelených karet), což je jen 5% z celkového asi 1 miliónu ročně.

Zelená karta zaručuje většinu práv, která mají občané, kromě dvou zásadních: práva volit a práva na vstup do země. Imigrační úředník může držiteli umožnit vstup, ale nemusí. Občan má nárok na vstup. Držitel zelené karty získané na základě loterie může po pěti letech požádat o občanství a jako občan volit a kandidovat do všech volených funkcí kromě prezidenta.

Každý člověk na světě se může do loterie o trvalý pobyt v USA zdarma přihlásit. Z losování jsou ale vyřazeni lidé narození v zemích, které mají v USA dostatečné zastoupení, tedy Mexiko, Čína, Indie, Velká Británie, Kanada a několik dalších. S velkými skupinami imigrantů z jedné země nebo kultury je vždycky problém. Byl, je a bude. Nezáleží na tom, odkud jsou. Ovládají části měst, mluví svým jazykem, formují své mafie a šedou ekonomiku. Historickým příkladem budiž imigrace Italů ze začátku dvacátého století, která způsobila podobný povyk jako současná migrační vlna.

Vylosovaní lidé musí pro získání povolení k trvalému pobytu prokázat středoškolské vzdělání a odpracované minimálně dva roky. Musí mít čistý trestní rejstřík a imigrační úřad má prověřit jejich minulost a názory, než povolení k pobytu udělí.

Čísla nelžou. Jak loterie funguje posledních několik let 

Když se ale trošku pod drobnohledem podíváme na čísla, zjistíme, že diverzita, princip náhodného výběru, poměr jednotlivých kontinentů, zemí, kultur a náboženství nám tápe. Poslední veřejně dostupná kompletní čísla jsou z roku 2015. Jako příklad tato data poslouží dobře, posledních asi osm let se poměry ustálily.

V roce 2015 bylo vylosováno 58000 lidí z Afriky, 20000 z Asie, 40000 z Evropy, 4000 z latinské Ameriky (jižní a střední Amerika a Karibik) a 3500 z Oceánie. Celkem 125500 lidí, z nichž prvních 50000, kteří svůj nárok uplatní, předloží potřebné dokumenty a jsou schváleni imigračním úřadem, obdrží zelenou kartu. Zaměříme se na tři hlavní kontinenty, Afriku, Asii a Evropu, odkud jich pochází 118000.

Do čísel „Evropy” nám holky a kluci z imigračního přičlenili hned 8 zemí z Asie a 7 území evropských zemí nacházejících se mimo Evropu. K tomu Turecko a Rusko, jejichž části zasahují do Evropy. Tyto země jsou v tabulce „Evropa" vyznačeny žlutě a oranžově. Sečteme-li vylosované imigranty z těchto zemí, vyjde nám 17422, což je 43,6% podílu „Evropy”.

Na starou dobrou kontinentální Evropu tedy zbylo 22578 vylosovaných, což je 18% z celkového počtu 125500 vylosovaných. Nikoli 40000, neboli 32%, které se deklarují v oficiálních číslech a které zahrnují oněch 15 mimoevropských států a území, plus Rusko a Turecko.

Z Česka a Slovenska bylo vylosováno dohromady 235 lidí. Ze zemí s podobným počtem obyvatel byly vylosovány až desetinásobky žadatelů, Sierra Leone (7 mil obyvatel) 2182 vylosovaných, Guinea (12 mil) 2314 vylosovaných, Uzbekistán (Evropa! 32 mil) 4368 vylosovaných. Asi měli lidé z těchto zemí štěstí. Vlastně, měli ho každý rok, hlavně za Obamy. Na tyto tři relativně malé země tedy asi na 1.6% z celkových 190 zemí začleněných do loterie vyšlo 8864 vylosovaných zelených karet, tedy 7%.

Za pozornost stojí 46% vylosovaných z Afriky (58000 ze 125500). Ze zemí s 50% a větším podílem muslimského obyvatelstva bylo vylosováno 45283 lidí (vyznačeno zeleně), tedy 38% celkového počtu. V porovnání z celkovým podílem muslimů ve všech zemích světa, který je 24%, zase číslo, které vzbuzuje pochyby o dodržování principů diverzity.

Uzbekistán měl do roku 2007 asi 1000 vylosovaných ročně, v roce zvolení Obamy to bylo už 2274 a pak počet stoupal až na současných 4-5 tisíc ročně. K tomu pět tisíc Egypťanů, pět tisíc Nepálců a pět tisíc lidí z Íránu. Čtyři země, skoro 20% vylosovaných. Přitom cílem má být přijímání malých různorodých skupin z co nejvíce zemí...

Jeden by řekl, dobře, z těch zemí se přihlásilo více žadatelů, proto jich bylo více vylosováno. Jenže...v devadesátých letech, kdy program spatřil světlo světa, chodily letáky s výzvou k přihlášení s tím, když se z „vaší země" přihlásí málo lidí, je vysoká pravděpodobnost výhry. Jinými slovy, existovaly kvóty na to, kolik lidí z které země může být maximálně vylosováno. Ve jménu cíle programu, jímž byla diverzita přistěhovalců. To se časem v tichosti změnilo na "maximálně 7% z celkového počtu vylosovaných" z jedné země. To jest, když se z Uzbekistánu přihlásí milióny lidí, pak se znásobí i počet vylosovaných z Uzbekistánu na úkor například Čechů a Slováků. 

Trump: „Chci, aby přicházeli odevšad"

Na lednovém setkání s novináři při příležitosti návštěvy kazašského prezidenta v USA se reportér Jim Acosta z CNN Trumpa zeptal: „Řekl jste, že chcete, aby přišlo více lidí z Norska? Říkal jste, že chcete více lidí z Norska? Je to pravda, pane prezidente?" narážel na Trumpův výrok, který pronesl v průběhu státní návštěvy z Norska.

Trump odpověděl: „Já chci, aby přicházeli odevšad...odevšad."

Acostovi se odpověď nelíbila: „Jen z bílých zemí, pane? Nebo chcete, aby sem přicházeli lidé z jiných částí světa ... barevní lidé?" vkládal neúnavně Trumpovi slova do úst.

Trump měl dost, ukázal prstem na Acostu s jednoduchým: „Ven!" Acosta potom na svém Tvítru a na CNN komentoval, že takto se s reportéry nejedná. A mluvilo se o Norsku a o vyhození reportéra, ale věta, kterou prezident skutečně řekl, se z reportáže nějak vytratila. Pokolikáté už.

A pak se svět diví, že Trumpovi tečou nervy po podobných dotazech a hlavně, když se pod rouškou “náhodnosti” a “diverzity” organizuje něco, co s původním záměrem programu vízové loterie nemá nic společného a za co on převzal zodpovědnost.

Už Ronald Reagan věděl, že „vláda neřeší naše problémy, vláda je našim problémem". I když se jedná jen o 5% celkové legální imigrace do USA, na příkladu vízové loterie se zase ukazuje, když se něčeho chopí ideologové na správných místech, tak mimo veřejnou kontrolu za mlčení spřátelených médií promění dobrou myšlenku po drobných krůčcích v paskvil, který se vymkne kontrole a je pak nutné ho od základu reformovat nebo zrušit.

Republikáni a prezident napadají fakt, že se v rámci programu dostali do USA lidi, kteří zemi škodí (asi tři nebo čtyři útočníci-teroristi se dostali do země na základě loterie, z milónu lidí za dvacet let). Napadají i ten náhodný výběr, který sám o sobě není špatný nápad, pokud by se dodržovala pravidla a maximální kvóty pro jednotlivé země, jak bylo původně zamýšleno.

Hlavní je to, jak byl program zneužit, diverzita překroucena, jak se rozmohlo přijímání lidí pochybných záměrů a jejich širokých rodin, jak nefunguje proces jejich prověřování. Tyto problémy se netýkají jen loterie, jsou slabinami celého imigračního procesu. A ten, kdo nedostatky odhalí, pojmenuje a navrhne jejich odstranění, sklízí řádnou bouřku.

Všechny údaje použité v článku je možno dohledat na oficiálních stránkách travel.state.gov