Kde je srdce imigranta
Kde jsou srdce lidí, kteří se během života usadili mimo hranice rodné země?
„Nezapomeň na to, odkud pocházíš," velí obvykle rodina a přátelé z mládí. „Cítíš se jako Američan?" vyzvídají patrioti v zemi pobytu.
Individuální zkušenost
Během oficiální přísahy, která je posledním krokem procesu naturalizace, tedy získání amerického občanství, nás v roce 2007 soudkyně clevelandského federálního soudu překvapila. Zákonem požadovaná přísaha vyžaduje vzdání se věrnosti cizí vládě. Volně přeloženo začíná takto:
Prohlašuji pod přísahou, že se absolutně a zcela vzdávám a zříkám veškeré věrnosti jakémukoli cizímu knížeti, moci, státu, kterého jsem dosud byl příslušníkem nebo občanem; že budu podporovat a bránit Ústavu a zákony USA proti všem nepřátelům, vnitřním i zahraničním; ...
Soudkyně prohlásila, že ví, že země, kde jsme se narodili, zůstane navždy v našich srdcích a zcela se vzdát minulosti prostě nelze, proto se jí text přísahy moc nelíbí, nicméně imigrační zákon vyžaduje odpřisáhnout. Pokud chceme, můžeme si prý po oficiální přísaze dát i „její přísahu" prostě jen tak pro potěšení, bez jakékoli právní váhy. Její přísaha prý lépe odpovídá skutečnosti a zachovává ducha oficiální přísahy. Pár slov přidala, pár slov ubrala, zhruba takto si pamatuji začátek:
Prohlašuji pod přísahou, že i když moje rodná země zůstane navždy součástí mého života a v mém srdci, že budu podporovat a bránit Ústavu a zákony USA proti všem nepřátelům, vnitřním i zahraničním; ...
Můžeme namítnout, že není rolí soudců přepisovat zákony, nýbrž je správně interpretovat a dodržovat, nicméně literu zákona dodržela a s tím srdcem a součástí života to trefila. Fakticky na budoucím závazku k USA nic nezměnila, vztah k minulosti překopala od základu. Oficiální znění přísahy vyvolává dojem, že do USA utíkají jen lidi před diktaturou nebo ze zemí považovaných za nepřátelské. Neformální přísaha oživila atmosféru v soudní síni.
Pro důkaz, jak je to s tím srdcem, nemusím chodit daleko. Syn žijící od narození v USA při americké hymně stojí s rukou na srdci. Já jsem naměkko při písni Kde domov můj. Sounáležitost s rodnou zemí se ve mně probouzí i v práci. V Česku jsem spolupracoval a spolupracuji s firmami i jednotlivci, podíleli jsme se s českými kolegy na vytvoření dobrých pracovních míst, vývoji software a práci na projektech po celém světě.
Z nějakého důvodu jsem našel domov v USA a jsem ochoten tuto zemi po útocích na ni bránit, protože pro mě je svět se silnými Spojenými státy lepší, než by byl bez nich. Tento pocit jsem v bývalém Československu neznal. Při sportovních kláních ale fandím českým týmům a jednotlivcům. Když vyhrají a hrají jim hymnu, probouzí se ve mě český kus srdce. Jde o silné pocity, které se těžko vysvětlují, u jiných lidí to může být jinak. Pro mě zůstanou Amerika a Česko na prvních dvou místech, pak Slovensko a až pak zbytek světa.
Sport
Sportovní analogie pomáhají vysvětlit pocity jednotlivců, nelze tady zobecňovat. Nedávné mistrovství světa ve fotbalu nabídlo přehlídku týmů, kdy některé země reprezentovali většinově kovaní rodáci (Island, Chorvatsko), zatímco jiné země byly reprezentovány směsí rodáků a naturalizovaných občanů, tedy jedinců, kteří se narodili nebo vyrůstali jinde (Belgie, Švýcarsko, Francie, Německo).
Pokud má hráč možnost si vybrat, kterou zemi chce reprezentovat, měl by si dle mého názoru vybrat podle svého srdce. Jinými slovy, netahal bych do toho obchod, nekupoval hráčům občanství jen proto, aby posílili národní tým, netahal do týmu hráče, kteří sice mají občanství, případně se v zemi i narodili, ale cítí se srdcem někde jinde, např. jak otevřeně deklarovali dva hráči tureckého původu v německém týmu.
Kluci v dresech Francie a Belgie se bili. Měl jsem pocit že do hry dali srdíčko a že hráli za zemi, jejíž dres měli na sobě. Naproti tomu švýcarský tým působil rozklíženě a patrioti sympatizující více s Kosovem a Albánií to ve švýcarském dresu rovněž otevřeně ukázali. Za mě patří do týmu jiné země. Jejich srdce je jinde.
Paušální osočení, že „za Francii hrála Afrika" je podobný extrém, jako nápad sportovní asociace nabídnout občanství pár dobrým sportovcům, aby posílili národní tým země. Nejde jen o evropské země, např. Katar si takto pořídil tým házené. Můžou posílit, ale kromě toho, že umí hrát fotbal, musí cítit sounáležitost, být hrdí na zemi, vlajku, znak, dres. A to chce čas, hodně času, u každého jednotlivce se to vyvine trochu jinak, v různých etapách života. Pokud jim při hymně neběhá mráz po zádech, do národního týmu nepatří. Tak, jako já bych nepatřil do amerického národního týmu a můj syn do českého.
Spravedlnost, fair play ve fotbalu i v imigraci
V zemi, která je na imigraci postavena, jsem neslyšel jediný názor proti lidem, kteří se přistěhovali, prošli imigračním procesem a žijí zde dočasně nebo trvale. Odhadovaných tři sta tisíc lidí překročí hranice USA každý den, včetně turistů a obchodníků. Kdo hraje podle pravidel, nemá s okolím problém. Kdo nehraje podle pravidel, devalvuje úsilí a smysl pro fair play lidí, kteří pravidla a zákony disciplinovaně dodržují stejně jako každý slušný občan země, kde zatím většinou vládne právo.
Kdo nerespektuje pravidla, tomu jde jen o jeho cíle a prospěch. Jeho srdce je kdo ví kde.
Na imigrační frontě jsou silné tlaky právo a pravidla ohýbat. Dlouho se v USA toleruje nedodržování a neuplatňování imigračních zákonů. Cizinci bez dodržení pravidel proudí do země a zůstávají. Jakoby dával hráč fotbalu góly rukou jeden za druhým a rozhodčí porušení pravidel neviděl, přehlížel a góly uznával.
Lidé se chovají, jako by měli nárok na vstup a setrvání v zemi, nárok na azyl. Azyl je výjimečný, jednat by se s ním mělo jako se šafránem a ne jako nástrojem k obcházení zákonů. Můžou požádat o přijetí, země je může příjmout na základě zákonů, ve kterých si ale vyhrazuje právo cizince odmítnout bez udání důvodu.
Jak mi říkal jeden farmář, je rozdíl, když někdo zaklepe a požádá o vstup do domu, počká si, ukáže, že bude dobrým hostem nebo jen drze příjde, přeleze plot, rozrazí dveře, usadí se a žádá o pohoštění a nocleh.
Rodáci, kteří odmítají imigraci mimo rámec pravidel, jsou obvykle silní patrioti, každému je jasné, kde je jejich srdce. Stejně tak imigranti, kteří prošli zdlouhavými imigračními peripetiemi. A podle toho jednáme. Když vidíme nefér hru, tak se umíme ozvat a právem žádáme dodržování pravidel. Přirozená obrana zemí, kterým patří naše srdce.
Karel Stryczek
Opatření proti infekční nemoci: Proč regulace nestabilního PSA nemůže fungovat
Teorie regulace praví, že vytvořené skóre PES, které popisuje stav šíření epidemie, nelze regulovat. PES relativně dobře popisuje stav a vývoj šíření, ale nemůže za to, že je neregulovatelný. Ukážeme si, proč tomu tak je.
Karel Stryczek
Sedmá velmoc přestala aktivně bránit demokracii a spravedlnost
Kde jsou ty časy, kdy na každém šprochu bylo pravdy trochu. Jen se něco šustlo a všechny mediální domy se slétly jako draví ptáci nad raněnou kořistí, aby nezávisle jeden na druhém hledaly, kolik pravdy na tom šprochu fakt je.
Karel Stryczek
Opatření proti infekční nemoci: polovičatost, chaos nebo zlatá střední cesta?
Optimalizace je matematická, podvědomě hojně využívaná, leč málo srozumitelná metoda hledání tak zvané zlaté střední cesty, kompromisu. Může vypovídat i o tom, jak moc si ceníme lidského života.
Karel Stryczek
Zatěžkávací zkouška americké demokracie
Americká demokracie prošla dalším testem své odolnosti posílena o novou zkušenost z předchozích čtyř let a volbami v chaotické době diktované zdravotní krizí.
Karel Stryczek
Buran nebo inteligent?
Jsem Karviňák, jsem Pražák, jsem Američan. Na školách jsem strávil dvacet let života. Nejlíp se cítím mezi svými v kdysi zakouřené čtyřce, po jejíž návštěvě hrozně smrdělo oblečení a kde nedávno štamgastům u pivka kouřit zakázali.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Než bude ministrem, musí Tuleja vysvětlit okolnosti svých publikací, řekl Fiala
Premiér Petr Fiala (ODS) má za důležité, aby kandidát TOP 09 na ministra pro vědu Pavel Tuleja do...
Ruské jednotky vstoupily na základnu v Nigeru, kde sídlí americká armáda
Ruské vojenské jednotky vstoupily na leteckou základnu v Nigeru, kterou využívá americká armáda....
Do školy v Litvínově vnikl muž. Policie ho pak našla v obchodě, kde kradl
Desítky policistů, hasiči i záchranáři se ráno sjeli k litvínovskému gymnáziu. Důvodem bylo...
Rok od tragického požáru v Brně: osm obětí připomíná pietní místo u stromu
Drobné bílé kamínky, srdíčka, květiny i vzkazy se hromadí u stromu v brněnské Plotní ulici. Ještě...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2549x
Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Dalších skoro 30 let v USA.
Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.
Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.