Jižní Louisiana. Těžký průmysl, vedro, bažiny, Cajuni

Na velíně v chemičce seděla jen Geraldína. Ostatní operátoři využili přestávky na oběd ke kontrole svých pastí na aligátory. Jejich loďky se pomalu vracejí z labyrintu bažin na kotviště.

Bažinatá země u pobřeží Mexického zálivu a kolem dolního toku řeky Mississippi v nehostinných končinách jižní Louisiany je lemována rafinériemi ropy a chemičkami. Život tam nemůže být odlišnější než můj a stejně, nebo možná právě proto, se na projekty do Louisiany vždycky těším. Na dobré kořeněné jídlo a na práci s Cajuny.

Cajun (výslovnost: kejdžn) je potomkem Francouzů vytlačených v 18. století z Kanady. Našel si domov v bažinách Louisiany. Etnická skupina Cajunů čítá necelý milión lidí v jižní Louisianě a asi sto tisíc v Texasu. Loví aligátory, věnují se chovu krevet a raků, pracují v místních průmyslových komplexech. Úžasně vaří. Mají svůj styl hudby. Žijí v domcích kolem močálů, své mrtvé pochovávají v hroudách nad bažinou.

Práce v průmyslových komplexech v Louisianě není pro citlivky. Šest měsíců v roce nesnesitelná vedra při vlhkosti blížící se 100%, hurikány, tornáda, záplavy, práce s nebezpečnými chemikáliemi, opravy ve výškách na destilačních kolonách v oblecích pokrývajících celé tělo.

Dnes tam dorazili chytrolíni ze severu ukázat, že vyšší stupeň spolehlivosti a automatizace zvyšuje bezpečnost, produktivitu a ziskovost. „Vaše fabrika bude víc vydělávat, tudíž budete mít větší jistotu práce a výdělku. A nic vás to nestojí, jen naučit se pár nových tlačítek.“

„A musí to být?“ ptá se opatrně operátor Armand při debatě o novotách v řízení „jeho“ části fabriky. Stodvacetikilová temperamentní Geraldína mává metrovým pravítkem a jasně deklaruje fyzický trest pro každého, kdo vyvede její destilační kolonu z jí nastavených provozních parametrů. Gaston má starost, zda ještě večer stihne zkontrolovat pasti, případně ulovit večeři. LeRoy si prohlíží katalog zbraní.

Mezitím destilační kolonou vytékají dolary na skládku a ekologie pláče. Cílem projektu je snížit únik cenných chemikálií, přesněji dodržovat optimální nastavení.

Polovinou úspěchu je zkamarádit se, pak už jde všechno víceméně samo. Lidi z bažin nezajímá moje CV, počet let strávených studiem, počet hodin strávený výpočty, programováním a matematickými simulacemi nového řízení jejich destilace. Uvažují po svém.

Je třeba jim jen vysvětlit, jak to celé bude fungovat a musí jim to dávat smysl. Nic víc, nic míň. Prezentuji se vizitkou bez akademického titulu, na sobě staré pracovní džíny a boty pro štěstí, které nosím na projekty jako je tento.

Gaston vypráví, jak jel loni pomáhat do Houstonu zaplaveného po hurikánu Harvey. Spolu se stovkami dalších Cajunů zapřáhl za auto svoji loďku a jel, jak trefně říká, „zachaňovat životy“. Vzal si na to dovolenou. Lidé mu cestou dávali peníze. Říkali mu, že je může buď dát zachráněným lidem anebo je třeba prochlastat za to, že pomáhá.

Manažeři jsou tady nepříjemní, přísní, ale časem, jak se seznamují s tím, co děláme, nás vcelku nechávají pracovat. Pro mě jsou klíčoví elektrikáři. Kupujeme jim každý den na snídani koblihy. Dělají to, co neumíme my a potřebujeme, aby to udělali dobře a spolehlivě.

Začínáme testovat. Geraldína povoluje zvýšit průtok ze 4000 na 4010 barelů za den. My bychom potřebovali s tím hnout aspoň o sto, aby bylo jasné, kde jsou regulační meze. Geraldína si bere na pomoc pravítko a nepovoluje ani litr navíc. Čekáme na noční, kdy má službu LeRoy a ten dovolí všechno. Alarm je tak jako tak až na 4200, ale jsme opatrní, nezneužíváme důvěry.

Cajun LeRoy má podle jednoho arogantního manažera „inteligenci pantofle“, ale jak už to tak bývá, zjišťujeme, že to neznamená, že je blbec. Přesně naopak. Chemičku má prolezlou, ví o ní všechno a uprostřed noci nám sděluje tajemství, na co si musíme dávat pozor a co si můžeme bez strachu dovolit. Který měřák jak funguje a co je třeba udělat, když vypadne. Informace vyvažované zlatem, v našem případě další dávkou koblih.

Armand na oběd přinesl aligátoří steak, krevety, červené raky a špinavou rýži (dirty rice). Zítra bude jambalaya, což je také jídlo chudých, rýže smíchaná se vším, co dům dal, krevetami, louisianskými klobáskami, kousky kuřete. Jambalaya mívá červenou barvu, špinavá rýže byla smísená s mletým masem a kuřecími játry. Hustou polévku gumbo donese Geraldína.

Sedíme a klábosíme o životě. Povídají o tom, jak nikoho nezajímají a jak se naučili v tomto kraji postarat se sami o sebe. Jak na ně lidi z velkých měst hledí s povýšenou nadřazeností a nechápou, že mezi New Yorkem a Kalifornií je kus země, kde také někdo žije.

Nová automatizace už běží, Geraldína zbledla, když přebrala směnu s nastavením 4125 barelů a teplotami, za které v minulosti trestala ranami pravítkem přes prsty. Postupně si zvyká a nedovoluje novou hodnotu měnit o více než 5 barelů, pod pohrůžkou trestu. Přebírá velení a zodpovědnost. Přinesla slíbenou polévku.

Sbíráme data a připravujeme prezentaci výsledků pro vedení chemičky. Netěším se na to, jsem lehce nervózní. Jsme ale dobře připraveni, dotahujeme formality, dokumentaci o změnách, materiály pro zaškolení obsluhy, věci týkající se bezpečnosti.

Prezentace je přichystaná, courají se manažeři, procesní inženýři a zástupci obsluhy v čele s LeRoyem a Armandem. Manažeři listují v materiálech, něco si poznamenávají. Zjišťuji, že jsem na svůj počítač nepřenesl část dat, tak podávám Armandovi prázdnou flešku, ať mi je tam hodí.

„Jasně,“ Armand okamžitě startuje k systému a vrací se za chvilku s daty. Mezitím jsou všichni připraveni vyslechnout si detaily o projektu a formálně odsouhlasit výsledky.

Zadýchaný Armand mi předává flešku. „Jsou tam všechna data?“ ptám se bez jakéhokoli tušení o tom, co příjde.

„Jo, ale musel jsem smazat všechno porno, cos tam měl,“ informuje se širokým šibalským úsměvem Armand a viditelně očekává aplaus.

Neartikulovaný řehot přerušuje po minutě ředitel fabriky. Odhazuje fascikl s dokumentací, otírá si zpod brýlí slzy, najednou ho zajímají nejdůležitější věci: „Kolikrát jsi dostal od Geraldíny pravítkem? Donesla vám gumbo? Vyzkoušeli jste Armandovu špinavou rýži? Ukázal vám LeRoy chemičku? A pospěšte si, teď nemám moc času, potřebuju zajet zkontrolovat pasti. Podepsat můžeme všechno u večeře.“ U večeře, na kterou jsou zváni všichni.