Loni mi čtenáři blogů poradili naprostou většinou volit Donalda Trumpa. Učinil jsem tak v primárkách. A pak už podle vlastní úvahy i v hlavních volbách. O rok později si protestní hlas zopakovali i lidé doma v Česku.
Vítězství Donalda Trumpa jsem komentoval v titulku posledního ze svých loňských volebních článků slovy "Amerika žije". Tehdy jsem to vyjádřil jako naději, po roce můžu potvrdit, že tomu tak je. Země ožila. Mediální odpor k prezidentovi na jedné straně a arogantní twitterové výstupy prezidenta USA rozpoutaly dlouho spící ostrou veřejnou debatu, tolik potřebnou pro fungování demokratickéko prostředí a vyslyšení hlasů všech.
Po vítězství Trumpa už nespějeme jen ke světlým globálním zítřkům, už víme, že firmy dusí regulace, že lidi mají problém sehnat dobrou práci, že zdravotní péče stále raketovým tempem zdražuje, že ilegální migrace bují, že inovace a technologie si najednou našly domov jinde a že se na některých vysokých školách zpochybňuje svoboda slova.
Výsledky českých voleb bych si dovolil komentovat slovy "Demokracie žije". I když odpůrci vítězných stran mají právě po této volbě o osud demokracie obavu. Příčí se mi, stejně jako v Americe, jejich nadávání na lidi za to, koho zvolili. Jako by měly tak zvané tradiční strany monopol na moc podobný tomu z dob "socialistické demokracie" a vedoucí úlohy KSČ. A nárok chovat se, jako by celý systém byl jejich, jimi vlastněný, prohlásit ostatní za "antisystémové strany" a proto nebezpečné. Pro ně a jejich koryta nebezpečné, to ano.
Politologové nám můžou zítra vysvětlit, proč se to, co včera předpovědeli, dneska nestalo. Zatímco normálnímu člověku je jasné, že kdyby ty slavné tradiční strany pracovaly pro lidi a pro zemi, tak nějaké hnutí ANO ani neexistuje a průvan ve sněmovně by se nekonal. Stejně tak v Americe by si Donald Trump v poklidu užíval svého majetku.
Průšvih demokracie by nastal, kdyby nová síla neměla šanci se prosadit. Nemusí se mi líbit, v jakém poměru volby dopadly. Preferuji těsnější výsledky a díky nim přísnější kontrolu. Za nějaký rok dva, maximálně za čtyři roky, se uvidí, jaká volba to byla. Snad dobrá. A když byla blbá, tak momentálně vítězné ANO poletí ven oknem stejně jako letos ČSSD a před pár lety ODS. Tak to chodí, takto se výsledek musí přijmout, zkousnout, buď zapít oslavně nebo žalem. Musí se normálně fungovat dál a hlídat počínání mocných.
Hrála roli inspirace Trumpem? Kdo ví. Dovolím si srovnat zdánlivě nesrovnatelné. Ve státech Ohio, kde bydlím, Michigan, Pennsylvania a Wisconsin vyhrál podnikatel Donald Trump. Středopravicový magnát nepolitik dobyl tyto levicové bašty demokratické strany, plné odborářů, dělníků v těžkém průmyslu a zemědělců. Stejně tak středopravé ANO vedené magnátem nepolitikem vysálo hlasy komunistické straně a sociální demokracii v mém rodném Moravskoslezském kraji, kde kdysi silné ČSSD a KSČM skončily potupně na jednociferných procentech. Podobnost se mi nejeví jako čistě náhodná.
Rozumím tomu, že někteří intelektuálové po tomto volebním výsledku pláčou. Stejně jako v Americe. Snad nezačnou klečet při hymně nebo dělat podobné ptákoviny. Holt, nežijí v zemi sami a chvilku budou žít v zemi s vládou, kterou nechtěli. Prostě demokracie.
