V zemích svobodného světa jsou u moci investicím vstřícné vlády a zákony jsou nastaveny tak, aby se investorům pokud možno dařilo co nejlépe. Aby husy, které snášejí zlatá daňová vejce neodlétly někam do teplejších krajin.
Jinými slovy, prostředí tržního kapitalismu je nakloněno investorům, i když se může tvářit, že jsou v něm zvýhodněni spotřebitelé, kteří mají k na výběr spousty produktů a služeb za konkurenční ceny. Jsem-li ale pouze spotřebitelem a nikoli investorem, mám zpravidla zaděláno na problém.
Spotřebitel, zaměstnanec na neatraktivním mizerně placeném místě, anebo příjemce jakýchkoli dávek a podpor se rychle ocitne na špatném konci společenského řetězce, ze kterého je poměrně náročná cesta ven. Cesty ale existují, jen je třeba si tu svou najít a vydat se po ní.
Co investovat, do čeho a proč
Investujeme své schopnosti, energii a čas, obvykle do naší budoucnosti. Důvodem je touha posunout se blíže k ekonomické svobodě a nezávislosti pro sebe a své děti. Ekonomická svoboda podpoří sebevědomí a dodá sílu postarat se ve svém okolí o ty, kteří to potřebují. Život začne být zajímavější, pohled na svět optimističtější.
Investoři jsou všude, kam člověk koukne. Nemyslím teď ty prošedivělé pracháče z televize, kterým se množí peníze větší rychlostí, než kterou jsou schopni je použít k financování dalších aktivit, aby se množily ještě rychleji. Myslím normální lidi, které denně potkáváme na chodníku nebo kterým píšeme maily, mámy a táty, kteří investují čas, trpělivost a peníze do svých dětí a ano, také lidi, kteří dokáží vytvořit pracovní příležitosti pro jiné.
Motivací mnoha investorů není osobní spotřeba. Motivací je důstojný život, svoboda a nezávislost, zajištění rodiny, vize že v dědečkovském či babičkovském věku se ohlédnou za životem, ukáží dětem a vnukům, co vytvořili, předají jim štafetu v lepší pozici, než když sami začínali.
Přemýšlet jako investor se vyplácí
Začít investovat znamená se nejdříve zamyslet nad tím, co daný jednotlivec vlastně chce, čeho je schopen, co ho baví a co mu přinese vnitřní uspokojení a radost.
Leckdy stačí k nastartování nového investičního dobrodružství momentální hnutí mysli. Jeden z budoucích relativně úspěšných investorů před lety seděl s manželkou u televize a sledovali spolu publicistický pořad na téma ekonomika a investice. Žena, zřejmě motivovaná skvěle zpracovaným televizním programem, prohlásila: “Měli bychom též investovat.”
“Hmmm, dobrý nápad”, směje se pan manžel, “ale nemáme co.”
“A i kdybychom měli co investovat, tak stejně nevíme, do čeho.”, dodává a zapíjí chleba se sádlem vychlazeným plzeňským.
Ona na to: “Můj děda vždycky říkal: ‘Když si chceš něco koupit, jako třeba bydlení nebo auto, musíš si vydělat tolik, kolik potřebuješ. Půjčovat si je nebezpečné, a s malým výdělkem se ještě nikdo k ničemu neprošetřil. Prostě musíš vydělat více, než potřebuješ a přebytek pak můžeš investovat. Potom se ti bude snadněji vydělávat na další věci.’ ”
“Tak jo, jak jednoduché, děda je génius. Když budeme mít jednou ten přebytek...”, muž si utírá mastnou bradu do rukávu a uléhá na gauč. Jak se mu klíží zraky, začíná přemýšlet, jak na to. Začíná přemýšlet jako investor, ne jako spotřebitel.
Kapitalismus volné soutěže trochu jinak
Další klíčové slovo pro mnoho investorů je “soutěž”. Berou život, jinak plný nespravedlnosti, jako relativně fér sport, jako hru. Touží porovnat výsledky své práce s ostatními lidmi na světě. Všechno, co vlastní, přepočtou na finance a zařadí tyto “body” vyjádřené penězi v jakési pomyslné sportovní tabulce všech lidí. Zjistí, na kterém místě jsou ve svém městě, kraji, zemi, Evropě, ve světě. Jsou alespoň v první polovině? Když ne, zjistí kolik práce zbývá se do první poloviny této pomyslné tabulky dostat. Zapřemýšlí, zda je pro ně vůbec důležité se do té první poloviny dostat a jestli je třeba pro to něco obětovat. Jestli to všechno stojí za tu oběť.
Jakou oběť mám na mysli? K zahájení investování musí “něco zbýt”, jak říkával děda. Můžeme snížit spotřebu: kratší, levnějši nebo žádná dovolená, méně piva a řízků, žádné nebo levnější auto, levnější mobil, menší bydlení v levnějším místě. Můžeme se snažit zvýšit příjem: dají nám za stejnou práci jinde více, jakou jinou práci můžeme vykonávat, jak zvýšit příjem třeba o 20% letos, o dalších 20% příští rok, jak využít volný čas k přilepšení si. Mnoho lidí toto denně podstupuje a nemluví o sobě jako o investorech. Oni ale investují svůj čas, omezují své pohodlí, získávají zkušenosti a přinášejí oběti za lepší budoucnost svou a svých blízkých. Stávají se investory.
A pak, jen tak mimochodem, postupem času takový investor začne vnímat výsledky svého úsilí, začne sbírat body do tabulky a posouvat se tabulkou směrem vzhůru.
Investoři jsou často nespravedlivě spojováni s podvody
Ilegální aktivity, chamtivost a korupce jsou jako ve sportu doping. Nebrat. Za podvod se body v tabulce dříve nebo později odečtou.
Pozor též na socialismus, také jeden velký podvod a hra na umělou spravedlnost. Soutěž není v socialismu žádoucí, cílem je rovnost všech v tabulce. Touha žít lépe než jiní lidé, lépe než předchozí generace, nebo dokonce být nezávislý na systému, něco vlastnit, to se může trestat (a trestalo se!), podle zákona.
Výsledkem a jedinou trvalou socialistickou jistotou je postupný pokles tabulkou většiny lidí zavřených v systému, kde není dovoleno investovat.
Naštěstí už nějakou dobu tabulkou stoupáme, někdo rychleji, někdo pomaleji, ale stoupáme. Velká většina z nás bez dopingu.
Čas je spojencem investora
Akumulace výsledků potřebuje čas, trpělivost a vytrvalost. Nic na světě nezastoupí vytrvalost. Svět je plný géniů, kteří propadli, protože nevytrvali ve svém úsilí. Výsledky práce investora často přicházejí s odstupem desetiletí, s přispěním i několika generací. Prvních několik let se může zdát, že celé úsilí je k ničemu, ale není, protože čas pracuje pro investora.
Mnoho lidí neinvestuje anebo si jen myslí, že neinvestuje. Argumentem bývá, že v dané profesi, v daném místě, v daném podniku mají tak akorát na zaplacení nájmu, případně hypotéky, mají děti, všechno je stále dražší. Neinvestovat znamená odsoudit sebe sama k žití ze dne na den. K přežití. Vystoupit z tohoto cyklu faktického strádání a stěžování si na všechno možné je obtížné, nicméně proveditelné. Je těžké vytvořit přebytek, který je možno investovat, ale je třeba s tím jednou začít, a to co nejdříve, to jest hned. Využít co nejvíce a co nejlépe čas, který nám byl dán.
Hlavním dlouhodobým cílem a snem investora je vydělat si na svobodu a na nezávislost na jakémkoli státním zřízení, vládě, radních, bankéřích, manažerech, sociálních a jiných službách. Krásný to pocit, za který stojí něco obětovat, přinutit se, vytrvat a nepolevovat.
Ekonomika:
Johnův přebytkový rozpočet
Petrodolary dotované arabské letecké společnosti vytlačují konkurenci z dálkových tras
