Investice jednotlivců. Selský rozum, matematika, disciplína, riziko, nervy.

Přátelé se mě ptají, zda moji kamarádi Američani obchodují na Wall Streetu. Ano, mají obvykle dlouhodobé individuální spoření na důchod a to se bez možnosti smysluplně investovat neobejde. Schraňovat 40 let hotovost je nesmysl. 

Za co dnes koupíte čtvrtku másla, za to si za dvě generace namažete dva krajíčky chleba. Tak to bylo, tak to bude, inflace nám ujídá z krajíce rychlostí kolem 2% ročně, to jest za 40 let nám ho sní něco přes polovinu. A kdo sleduje ceny potravin, tak ví, že ta dvě procenta je hodně optimistické číslo. Pozoroval jsem, že mně rostou náklady na jednotlivé položky, které kupuji, rychleji než jen o 2% ročně.

Proč investovat. Cílem je zhodnotit peníze anebo aspoň udržet kupní sílu peněz odložených k použití v budoucnu. V současné době něco přes 50% Američanů vlastní akcie firem. Před krizí 2008-2009 to bylo přes 60%. V Česku vlastní akcie firem jen 13% lidí. Příjem ze zaměstnání je jedna věc, ale vlastnictví investic má potenciál jednotlivce finančně osvobodit. Minimálně má potenciál se postarat o příjmový vítr v zádech. Proč by jinak komunista lidem po válce výrobní prostředky kradl, kdyby neměly žádnou cenu.

Každému druhému Američanovi plynou z firem dividendy a dlouhodobě roste kapitál. Věří, že mu nikdo jeho fondy za tu dobu nevytuneluje. Je ochoten podstoupit riziko krátkodobých velkých cenových výkyvů. Manažeři investičních fondů sledují dění ve firmách pod drobnohledem a tlačí vedení firem k růstu a zvyšování zisku. Jsou k tomu finančně motivováni a za „tunel“ jsou přísné tresty.

Zaostávat v investicích, pouze vydělávat jako zaměstnanci a nic nevlastnit znamená jako společnost zůstat montovnou.

Trocha matematiky neuškodí. Znalost aspoň základních výpočtů je podmínkou nutnou pro porozumění, jak to funguje. Nikoli postačující k úspěchu, tam je potřeba i disciplína a funkční investiční prostředí.

Inflace. Je rok 2017, máme 1000 korun. Co si za ně koupíme v roce 2057? Při inflaci 2% ročně budou mít za 40 let hodnotu 446 korun (1000 x 0,98^40 ... čtyřicetkrát ponásobit 0,98), při inflaci 3% jen 296 korun (1000 x 0,97^40). Jinými slovy, investice vydělávající méně než 2% ročně je prodělečná, nevýhodná. Na konci máme méně než na začátku. Naproti tomu hypotéka za miniúrok pod 3% dává velký smysl, zvláště když se hodnota splácené nemovitosti posouvá nahoru.

Pravidelný nákup akcií. Investor kupující pravidelně akcie za stejnou částku těží z krátkodobých výkyvů cen na trhu. Pravidelné měsíční investování stejné částky způsobí při poklesu ceny nákup většího počtu akcií a naopak při růstu cen se nakoupí méně kusů.

Horní tabulka: Pokud bychom kupovali stejný počet akcií každý měsíc, je průměrná cena v našem příkladě 20 korun za akcii. Ale ve 2. měsíci, kdy byla investice nejvýhodnější, jsme investovali nejméně peněz. Ve 3. měsíci, kdy byly akcie nejdražší, jsme investovali nejvíce peněz. Takovými nákupy bychom se asi neměli chlubit.

Dolní tabulka: Pokud jsme tři měsíce investovali stejnou částku 1000 korun, celkem jsme koupili akcie za stejnou sumu 3000 korun. Průměrná cena naší akcie za 3 měsíce už ale není 20 korun, my jsme pořídili 151 akcií za průměrnou cenu 19,87 korun. Ve druhém měsíci jsme si koupili nejvíce akcií za nejnižší cenu, ve třetím nejméně akcií za nejvyšší cenu. Pravda 10% měsíční výkyv ceny je dost extrémní, použitý zde pro ilustraci, že je výhodnější pravidelně investovat stejnou sumu.

Jasně, koukáme-li do minulosti, vidíme, že nejlepší by bylo bývalo nakoupit za celé 3000 ve 2. měsíci. Ale kdo ví předem, který měsíc bude nejlepší? Kolik budou akcie stát ve 4. měsíci, za rok? Více? Méně? Stejně? 

Měna, drahé kovy, reality. Nejriskantnější, nejméně předvídatelné investice, ilustrované oblíbeným vtípkem investorů: „Jak na nich vydělat malý balík peněz?“ ... „Začít s velkým balíkem!“ Češi podle statistik milují hotovost, reality a drahé kovy. Co stlačilo americký dolar ze 40Kč v roce 2000 na 14,50Kč v roce 2008 a pak zpět na 22Kč dnes? Kdo měl v roce 2000 křišťálovou kouli a tušil tento pohyb? Hotovost má stejně jako drahé kovy svou cenu např. v krizi, ale jinak produkuje díky inflaci ztráty. Bydlet se musí, ale riziko investice do realit je vysoké: vyroste-li vedle naší investice ghetto nebo se nastěhují otravní sousedé nebo se postaví rušná cesta nebo se stane lokalita pro nájemníky prostě neatraktivní. Velcí investoři si to ošetří, ale pro jednotlivce vlastnící jednu dvě nemovitosti je riziko velké a případná ztráta je trvalá. Naproti tomu firmy jsou tlačeny investory k růstu a k distribuci dividend.

Zhodnocení investice 1000 korun měsíčně. Při výnosu 6% ročně budeme mít za 40 let na účtu 1,9 miliónu. Uložili jsme 12000 ročně, tedy 480000 za 40 let. Nad 10 let je výnos zajímavější, smývají se krátkodobé výkyvy cen akcií. S kratším horizontem riziko roste a pokud potřebujeme peníze do 5 let je lepší si spořit na spořících účtech. Investovat tedy letos 12000 nebo si za ně zajet na dovolenou? Za zvážení stojí, že z 12000 budeme mít v roce 2057 při ročním výnosu 6% celých 123428 korun.

Disciplína. Pozor! Těch 6% nechodí pravidelně. Po 10 letech pravidelného investování 1000 korun měsíčně a výnosu 6% ročně je na účtu asi 160000 korun. Příjde krize, 50% úspor se za pár měsíců vypaří, celých 80000 korun je fuč. Vložili jsme za tu dobu 120000 korun, měli jsme už 160000 a máme 80000.

Chce to pevné nervy, stále pravidelně nakupovat a věřit, že za pár let se ceny vrátí a porostou na vyšší úroveň. Ono to totiž v krizi hraje na nervy pořádně dlouho. Kdyby ceny spadly za jeden den a pak se to postupně vracelo, tak propad rychle přebolí. Ale to je 6000 dolů za den, pak 1000 zpět, pak dalších 10000 dolů další týden, pak dva týdny klid, pak zas mínus 15000 a tak se postupně úspory vypařují třeba půl roku a člověk postupně ztrácí víru v nějakou světlou budoucnost. Krize 2008-2009 takto trvala přes rok a půl, od zimy 2007 do jara 2009. Postupný propad o více než 50% byl doprovázen hyperaktivními mediálními spekulacemi o zániku kapitalismu a předpověďmi nástupu časů žvýkání šťovíku. 

Pokud se investor v krizi takových rozměrů vykašle na média a stále pravidelně nakupuje, nakoupí v krizovém roce za stejné peníze dvojnásobné množství akcií, které mají potenciál se zhodnotit rychlostí i 100% za rok a několikanásobně za 5-10 let. Zvýší to podstatně konečný výnos. Podílový fond akcií reprezentujících americkou ekonomiku nakoupený nevystrašeným investorem v letech 2008-2009 vzrostl za období 2009-2017, tedy za 8 let, až o 300%. Z 24000 korun máme asi 96000 za pouhých 8 let.

Řekněme, že za 40 let jsme prožili 4 velká krizová léta s propadem 50%, ve kterých jsme za stejné peníze nakoupili dvojnásobné množství akcií. Tedy v konečném součtu nakoupíme stejný počet akcií, jako bychom nakupovali 44 let. Okamžitý rozdíl přibližně 10% v počtu nakoupených akcií, plus další zhodnocení za léta investic, tedy v našem případě k 1,9 miliónu klidně přibude dalších 200-500 tisíc. Jen díky výkyvům cen! Jedinou podmínkou tohoto přírůstku je dodržení disciplíny a pravidelného investování stejné částky i v době krize. To je v době, kdy všechny instinkty velí „Prodat, prodat!“ disciplinovaný investor nakupuje a nakupuje... Hlavní je se v krizi se nedostat do situace, kdy investor musí prodat za nízké tržní ceny. Je třeba být připraven, nevystrašit se, nakupovat, mít hotovost.

Podmínky k investicím. Jednotlivci mají v ČR a USA na první pohled podobné podmínky investovat své peníze. Mají k dispozici podílové fondy, akcie firem, různé druhy finančních produktů. Bohužel, jen na první pohled. Jedno ze základních pravidel zní: jakékoli příjmy, které potřebujete k životu generujte v měně země, ve které žijete, to jest v měně, ve které peníze budete potřebovat.

A hned vidíme problém pro individuální investory v České republice. Atraktivních investic v českých korunách není pro jednotlivce mnoho. Investice do firem v jiných měnách vnášejí obrovské riziko. Z pohledu jednotlivce nevíme dne ani hodiny, kdy se firmou pracně vydělaných 6% ročně rozplyne v rozhodnutí centrálního bankéře překvapivě intervenovat ve prospěch té či oné měny, k tomu musíme žít s chaotickými pohyby měn na trzích.

Například investice to společnosti Nestle. Jedna z nejbezpečnějčích investic. Za poslední rok Švýcar investoval a investice mu přinesla asi 7% zisk. Investoval Čech a asi 7% posílení koruny k švýcarskému franku mu jeho zisk vymazalo. Riskoval pro nic za nic. Z tisícikoruny má zase tisícikorunu. A kolik takových korporátních stálic je na českém trhu, obchodovaných v korunách. Ne mnoho.

Z pohledu rozšíření možnosti investic pro jednotlivce by se proto nabízelo silně zalobovat za euro. I když, z pohledu investování si dovolím tvrdit, že dolar by byl lepší, ale to se asi nestane. Na Slovensku euro mají, ale když jednotlivec nevyužije výhody společné měny, například k investování, tak mu je tato nabízená výhoda k ničemu. Též se mi nejeví, že by v Evropě byl takový tlak na korporátní zisky, jaký je v Americe. Pokud tento tlak není, navíc vlády firmy regulují zleva zprava, stává se investice riskantnější a trh není zdravý. Jednoduchým důkazem je současný americký akciový trh, kdy Trumpova vláda ruší jedno byrokratické nařízení za druhým, najednou vzniká nová poptávka, zisky a růst firem jdou logicky nahoru a s nimi ceny akcií. A kolik miliónů lidí v krizi prodalo, nedisciplinovaně z trhu uteklo a teď, když je draho, je na návrat pozdě. Čekání na další propad je též drahé, když ztratíme třeba 8 let ze 40.

Moje investice. Kecám tady jenom, nebo se taky těmito poznatky řídím? Každý měsíc jde na důchodové spoření 6% z platu. Nesnažím se přechytračit trh. Riziko rozděluji do akcií velkých firem, dluhopisů firem, vládních dluhopisů USA, ČR a rozvíjejících se trhů. Jen ve formě podílových fondů, jednotlivé akcie jsou na můj vkus příliš riskantní. Hledám jednoduché indexové fondy s nízkými náklady obvykle pod 0,5%, žádné vstupní a výstupní poplatky, žádné poplatky za vedení účtu, žádné poplatky za nákup a prodej. Tyto podmínky taky aby člověk v Česku hledal se silnou lupou. Půjčil jsem i Putinovi, koupil jsem dolarový dluhopis Ruské federace, který platí 12,75% úrok. To jen tak s hecu, ale pokud nezbankrotuje, bude platit 12,75% do roku 2028...no nekupte to! Je to zatím jedna z mých nejlepších investic, i když sankce proti Vladimíru Vladimiroviči víří prach, ropa mu ale stále teče. Celkově zatím držím roční průměr kolem 6,5% s relativně nízkou míru rizika, která mě nechává spát i v dobách propadů burz.

Trošku materialistické je toto povídání. Není ale o mamonu, není o chamtivosti, která se často nespravedlivě spojuje s lidmi, kteří nekonečnými hodinami práce dospěli k finanční svobodě. Spojuje se to kvůli tomu, že jiní, nepoctiví, nějakým způsobem peníze nakradli. Ti jiní, nepoctiví, mě nezajímají a pohrdám jimi. Peníze se určitě nesmí stát smyslem života, a když se tak stane, je to škoda. Ve svobodné společnosti si může každý užít výsledků své práce podle svého. Udělat velkou párty nebo si odložit nějakou tu kačku na horší časy, na důchod, pro další generaci.