Víkendová největší masová vražda v historii USA v klubu Pulse v Orlandu. Prezident USA nařídil stáhnout státní vlajky na půl žerdi. Pieta za zemřelé se konala i před velvyslanectvím USA v Praze.
„Na počest obětí vlají duhové vlajky“, píší média. Duhové vlajky na památku zemřelých, pietní shromáždění, polibky párů. Holka s holkou, kluk s klukem, kluk s holkou. Projevy svobody, tolerance, úcty k mrtvým a zloba nad tím, kde se v lidech bere tolik nenávisti.
Duhové vlajky na piety po této střelbě bezesporu patří. Dovolil bych si ale připomenout, že v prvé řadě zemřelo několik desítek Američanů a Američanek. A řada z nich byli kromě toho také homosexuálové. Já osobně bych tudíž mezi těmi barvami na pietních shromážděních uvítal převahu červené, modré a bílé. Za Česko a za Ameriku.
Jako připomenutí toho, že rovnoprávnost je zaštítěna svobodnou společností, zeměmi jako je Amerika a Česká republika, jejich občany, jejich vládami, bráněna jejich vojáky a policií. Že existují země, kde by si holka s barevnými vlasy obalená v duhové vlajce těžko zapálila svíčku, aniž by za to nesla bolestivé, trvalé následky. Existuje mnoho lidí, pro které je Omar hrdina a pro které je naše svoboda trnem v oku.
Když se svoboda vezme jako jasná věc a nebrání se, je dost dobře možné, že takoví střelci Omarové budou mít posvěcení imámů a jimi řízených loutkových vlád vraždit „zvrhlé“, jak už to stačil naznačit jeden turecký plátek. Jejich snem je společnost, která je pod pohrůžkou násilí nucena takové čistky akceptovat.
Je to v prvé řadě naše svobodná společnost, na kterou jsou vedeny tyto útoky. V těchto situacích nás musí spojovat to, že jsme svobodní občané svobodné země, to ostatní je nedůležité.
