Znehodnocené přechody

Na první pohled si můžete jako chodec myslet, že čím více přechodů pro chodce, tím lépe. Ale není tomu tak. Mnohdy je přechodů pro chodce (zeber) v ulici příliš mnoho za sebou. A je-li jich moc, pak nastává "zebrová inflace" a řidiči začnou zebrové přechody ignorovat. Zákon nezákon, vyhláška nevyhláška.

Před zhruba patnácti lety byl změněn zákon o silničním provozu v České republice ve smyslu, že chodec má téměř absolutní přednost na přechodu (zebře). Nebylo to bez výjimek. Ale zejména nebyly vytvořeny pro takovou změnu technické podmínky. Na obyvatelstvu byl proveden experiment, který nemohl moc dobře dopadnout.

Bylo argumentováno, jak jinak, západní Evropou. Tím, že tam je absolutní přednost chodců před auty na přechodu pro chodce přeci standardem. Tím pádem už nikdo moc nediskutoval a neptal se zdali opravdu je situace u nás zralá na zavedení stejného pravidla, a to i po technické stránce. Šli jsme přeci do Evropy.

Vzpomínám na dobu, kdy jsem právě na přelomu tisíciletí pracoval v Berlíně. Musel jsem ´tam podstoupit kurz a zkoušky na řidičák. Takže vím, že množství zeber v Berlíně (určitě v tom západním) je nesrovnatelně menší, nežli množství přechodů pro chodce v Praze. Aby mi instruktor v autoškole ukázal, jak se mám jako řidič chovat k chodcům na zebře, museli jsme jet od autoškoly tak dva kilometry městem na místo, kde jedna z mála zeber ve čtvrti byla. Je ukázána na obrázku níže spolu s širším okolím toho místa. Z obrázku je vidět, že široko daleko v ulicích opravdu žádné jiné zebry nejsou.

Fotografie okolí přechodu pro chodce v Berlíně ve čtvrti Steglitz. Jediný přechod na snímku je vyznačen červeným kroužkem v pravém dolním rohu.

A tam mi instruktor pečlivě vysvětloval, jak mám být na zebře ohleduplný k chodcům a jaká je to specialita, neboť na ní mají chodci absolutní přednost. Každopádně jsem pochopil, že to není v Berlíně standardní koridor, kterými chodci na jiných místech obvykle přecházeli přes ulici. Takové koridory tam byly na světelných křižovatkách a byly vyznačeny jen podélnou čárkovanou čarou na jeho krajích. Na nich měl chodec přednost, jen když tam svítil zelený panáček. Když náhodou světla na křižovatce nesvítila, neměl chodec absolutní přednost a musel si dávat pozor. Prostě to nebyla zebra. Zebra byla něco extra, něco speciálního, jev výjimečný a tedy zřídkavý, kde chodec byl absolutně chráněn a řidič musel mít oči na stopkách a nohu připravenou na brzdovém pedálu.

V obrázcích níže srovnávám standardní ulice v obytné čtvrti v Praze plné zeber a standardní ulice v obytné čtvrti v Berlíně.

Fotka části berlínské čtvrti Wilmersdorf – křižovatky zcela bez zeber.

Fotka části pražské čtvrti Holešovice – křižovatky zcela obšancované zeberami.

Je vidět obrovský rozdíl v přístupu. Zatímco v Praze je snaha co nejvíc každou křižovatku „zazebrovat“, tedy regulovat, v Berlíně dávají přednost přístupu zebrami šetřit jako šafránem a chodcům nedávat falešnou iluzi „bezpečí při přecházení na každém rohu“.

Nejsem pro to přijmout zcela bez výhrad jakékoliv „berlínské řešení“ v dopravě. Například zavedení nízkoemisních zón po vzoru Berlína bych opravdu nepřivítal. Obdobně v otázce přechodů pro chodce bych nepřejímal bez rozmyslu jejich systém. Na světelných křižovatkách by bylo vhodné zebry radši ponechat, neboť ty křižovatky jsou regulované světly tak jak tak, a v případě výpadku světel by chodci neměli v podstatě možnost přejít přes rušnou ulici. Také samozřejmě není dobré rušit zebry před školami, nemocnicemi, domovy pro seniory.

Naopak tam, kde je na půl kilometru ulice se středně silným provozem deset přechodů, tam jsem přesvědčen, že přinejmenším polovina z nich je zbytných. Ten zbytek, který by tam byl ponechán, by pak měl pro řidiče podstatně větší váhu. Brali by chodce vážně. Zároveň bych zrušil pravidlo omezující chodce a přikazující, že tam, kde je v okolí do 50 metrů přechod, musí chodec tento použít (dodržuje to pravidlo vůbec někdo?). Místo toho by chodec mohl standardní ulici přejít kde chce (samozřejmě při dodržení přednosti).

A v místech s minimem provozu se mi zdá berlínské řešení velice příhodné. Buď by tam přechody neměly být vůbec (a chodci by byli ti, kdo by si museli dávat pozor) nebo by tam naopak měla být značka Obytná zóna (typicky satelitní městečka), a tam by si naopak v celé oblasti museli dávat pozor řidiči.

Každopádně nejsem přesvědčen, že čím více regulací, čím více dopravního značení, tím větší bezpečnost. Stejně jako v jiných oblastech, i v dopravě platí, že přemíra regulací způsobí nedodržování zákonů. A je tedy kontraproduktivní.