Vyhodnotili test státních maturit. Je to prý bída. Neuspělo 33% študentů, v matematice dokonce 48%, a to se jednalo o lehčí verzi.
Ministr školství Dobeš říká, že z obtížnosti státních maturit při ostrém startu příští rok nesleví. Ho, ho, ho, hó. To se ještě uvidí. Asi ministru Dobešovi ještě nikdo nesdělil, že přijatý desetiletký plán EU s názvem 'Evropa 2020 - Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlení' hovoří o zvýšení podílu vysokoškoláků mezi mládeží nejméně na 40%. Premiéru Nečasovi to ale asi již řekli a proto ho výsledek testu maturit tak vykolejil.
Zmíněný text 'Evropa 2020', který je vpodstatě kombinací poučení z krizového vývoje a rámcového desetiletého plánu, určuje cíle EU pro rok 2020 a k tomu nezbytné cesty (tzv. politiky). Jedním z cílů je (cituji) "... zvýšit podíl osob ve věku 30 až 34 let, jež ukončily terciární vzdělání, z 31% na 40% v roce 2020.". Důraz je tedy kladen na kvantitu, nikoliv na kvalitu. Nikoliv na zdravý rozum, ale na sociální inženýrství. Pokud to takto bude pokračovat, přijde vám časem umýt okna vystudovaný politolog či ekonom.
Možná první, možná i druhý rok ministr Dobeš idealisticky odolá. Ale pak ho začnou eurohujeři tlačit, neboť nebudeme plnit plán desetiletky EU, který kromě dalších ukazatelů jasně údernicky stanoví právě ten čtyřicetiprocentní podíl vysokoškolsky vzdělané mládeže v r. 2020. A jak jinak toho dosáhnout než snižováním nároků? Nelze očekávat, že během deseti let se zvedne počet mladých lidí schopných zvládat současnou úroveň VŠ o čtvrtinu a zároveň se zvedne stejným způsobem počet kvalitních profesorů, kteří je budou učit. Kvalita vysokoškolského studia se tedy dozajista sníží. A aby bylo pro univerzity a vysoké školy dost lidských zdrojů plynoucích samozřejmě ze škol středních, pak bude nutno zvýšit kvantitu výstupu i u škol středních - a tedy snížit kvalitu zkoušek.
V Číně vyhlásil v r. 1958 Mao v rámci politiky takzvaného Velkého skoku, že Čína musí být naprosto soběstačná ve výrobě oceli. Nominálně, co do množství, to dokázal. Ocel se tavila leckde, dokonce i v domácích pecích. Ale ta kvalita! Praskala a nedala se použít než ku létání (to když letěla na skládku).
[Stojí za to si připomenout i důsledky Velkého skoku: Aby byl splněn Maův plán, byly při nedostatku železné rudy a paliva taveny někdy i železné části zemědělských nástrojů a při této tavbě zatápěno i násadami těch nástrojů. Pošahané, co? Taky že následkem byl největší lidmi vyvolaný hladomor s odhadovanými desítkami milionů obětí.]
Lze namítnout, že něco je sice napsáno, ale něco jiného je skutečná praxe. Tedy jinými slovy, že se ukazatele příští desetiletky EU nebudou muset plnit. Obávám se, že zatímco v předchozí desetiletce (2001-2010, v tzv. Lisabonské strategii) tomu tak bylo, nyní již EU přitvrdí. A má k tomu nové nástroje: kontrolu rozpočtů, ekonomické vládnutí a Lisabonskou smlouvu. S těmito nástroji v ruce evropští úředníci ve zmíněném plánu úměrně zvýšili početní výskyt slovesa "muset". Výrazy jako "musí jednat", "členské státy budou muset", "musí být mobilizovány všechny politiky, nástroje a právní akty i finanční nástroje EU", "bude muset být provázen souborem opatření", "Bude muset být splněno zejména pět cílů", "bude se muset připojit i větší vnitřní koordinace", "musí být zaručena", "Evropa musí mobilizovat" se text jen hemží.
Že se na úkoly nové desetiletky EU již "najíždí" je více než zřejmé. Např. potencionální koordinátoři evropských vědeckých projektů pro příští léta jsou instruování, že již nestačí hojně v návrzích svých projektů uvádět klíčová slov jako "inovace, nové technologie, spolupráce, harmonizace, integrace", jak tomu bylo až doposud, ale je naprosto nezbytné zaměřit text budoucích vědeckých projektů na "vytváření pracovních míst". To zcela koresponduje se Strategií. Cituji: " ... zlepšení rámcových podmínek a přístupu k financování výzkumu a inovací, čímž by se zajistilo, aby se z inovativních nápadů staly výrobky a služby vytvářející růst a pracovní místa."
A v oblasti vzdělávání tomu nebude jinak.
---
Nemám zásadní připomínky k práci ministra školství Dobeše. Spíš naopak. Za prvé měl odvahu si za poradce zvolit člověka z privátní praxe, nikoliv nějakého úředníka či státního zaměstnance se zaběhnutým schematem "státe, rozhoduj, státe, plať". Relativně nezávislou personální politiku si prozatím udržel i přes výhružky z Bruselu. A druhá pochvala je za to, že začal uvažovat o zrušení 9. třídy základní školy, což je ostatně i bod z programu Svobodných (žádná jiná strana to v programu nemá). Bylo by to snad první rozumné systémové opatření, o kterém jsem od "reformní" vlády slyšel a které by začalo opravdu od kořene, nikoliv trháním listí z vrcholku usychajícího stromu.
Obávám se však, že ministra Dobeše eurohujeři semelou a on ze svých ideálů hodně sleví. Kromě nastavení obtížnosti státních maturit se zároveň nasýtá otázka, zdali se ministr odváží - tváří v tvář tomuto čtyřicetiprocentnímu plánu EU - zavést školné na vysokých školách. Určující jsou přece cíle desetiletky a těm nemohou být kladeny do cesty žádné překážky ...
Mimochodem, stojí opravdu za to si ten desetiletý plán EU přečíst. Nabyl jsem při čtení dojmu, že je tam implicitně popsáno, jak dosáhnout socialismu i bez explicitního znárodňování a združstevňování.
