Boje mezi developery a starousedlíky jsou notoricky známé. Žádnému ze starousedlíků není lhostejné, když mu na sousedním pozemku vyroste stavba, která mu zakryje výhled na přilehlý les, na východ či západ slunce, na malebné panorama či i jen na ostatní domy ve větší vzdálenosti. Prostě zruší výhled, na který je uvyklý a přivede do jeho blízkosti nové sousedy, o kterých v době výstavby nemá tušení, zdali budou dobří nebo zlí, zda s nimi bude možno vycházet či zdali ho budou věčně iritovat.
Na druhou stranu novou výstavbu nelze principiálně odmítat, neboť je přáním mnoha lidí bydlet v novém, nejlépe v atraktivní lokalitě, a tím pádem je to i předmětem podnikatelského záměru developerských firem.
Zcela skloubit zájmy starousedlíků na straně jedné a developerských firem i novousedlíků na straně druhé nelze. Nikdy zřejmě nebudou obě strany stavebního řízení stoprocentně spokojeny. Ale jde o to, aby se třecí plochy o sebe třely co nejméně a aby se nikdo necítil tak, že jeho zájmy nebyly ani prodiskutovány. Je tedy třeba nastavit pravidla, která budou respektovat zásadní zájmy jak starousedlíků, tak i developerů a potažmo i novousedlíků.
Možná by bylo vhodné se v mnoha ohledech inspirovat ve Švýcarsku. Tam mají například takové pravidlo, že než někdo začne stavět, nejen že musí požádat o stavební povolení, ale musí na místo budoucí stavby instalovat i takzvané „Bauprofile“, což jsou lehké aluminiové či ocelové tyče postavené v rozích plánované stavby, které ukazují obrysy budoucího domu, ale i jeho výšku. [Možná existuje nějaký jednoznačný český ekvivalent slova “Bauprofil“, ale já ho neznám. Budu tedy slovo “Bauprofile“ z nedostatku znalosti stavbařské terminologie překládat otrocky jako „stavební profily“.]
Stavební profily na švýcarské louce.
Každému sousedovi je tedy na první pohled jasné, jak bude budoucí stavba vysoká a jaký bude mít v realitě půdorys a jak tedy zatíží jeho představu ideálního okolí jeho bydliště. Opravdu to tak ve Švýcarsku funguje, zažil jsem to tam během svého dvouletého pobytu na vlastní oči několikrát. Ať již se jednalo o výstavbu rodinného domku nebo o přístavbu budovy vědecké infrastruktury či developerský projekt rozsáhlejší výstavby, na začátku stavebního řízení byly povinně instalovány v životní velikosti stavební profily a byly tam po celou dobu stavebního řízení. [Existují samozřejmé výjimky. Třeba při stavbě mrakodrapu stavební úřad od požadavku vyhnat stavební profily až do příslušné výšky bezpochyby upustí.]
Mělo to své výhody. U nás, když člověk není účastníkem stavebního řízení (a to nemusí být automaticky ani sousedé, pokud plánovaná stavba stojí v dostatečné vzdálenosti od hranice pozemku), pak se nemusí o plánované výstavbě zavčas dozvědět. Kdyby chtěl mít stoprocentní jistotu, že mu žádná plánovaná stavba v jeho okolí neunikne, tak by musel sledovat v pravidelných intervalech úřední desku obecního úřadu(*). Ve Švýcarsku to dělat nemusí. Rozhodně si všimne, že někde v okolí jeho bydliště postavili stavební profily.
Stavební profily v sousedství.
Dále starousedlík vidí přímo „in natura“, jaké budou obrysy stavby, výšku stavby, rozsah zastavění. A to bez toho, aby se musel vydat na úřad, požádal o to stát se účastníkem řízení, byl akceptován jako účastník řízení, vyžádal si stavební dokumentaci a tu pečlivě prostudoval a ještě navíc měl dobrou prostorovou představivost. Se stavebními profily přímo na sousedním pozemku si může udělat mnohem lepší představu o výsledné stavbě, nežli z pouhých plánů. Navíc tam, kde stojí stavební profily, tam budou opravdu rohy budovy – developer si nedovolí stavbu po zahájení „pošoupnout“ třeba o tři metry ve směru k hranici sousedního pozemku (jak se stává u nás). Bylo by to ihned sousedy odhaleno, neboť ti mají ještě dost dobře v paměti (nebo nafoceno), kdeže to ty stavební profily stály.
Stavební profily pro rozsáhlý komplex budov.
Vše je transparentní a každý zainteresovaný je o stavbě informován tímto „ažpodnosovým“ způsobem. A pokud má švýcarský starousedlík po shlédnutí obrysu budoucí stavby reprezentovaného stavebními profily nějakou zákonem či vyhláškou odůvodněnou námitku, může tuto samozřejmě vznést na stavební úřad obce.
---
Tam, kde se střetávají zájmy několika subjektů, jako je tomu ve stavebních řízeních, je vskutku vhodné mít pečlivě vymyšlenou transparentní proceduru schvalování. To zmenší tření mezi stranami s protichůdnými zájmy a dá občanovi možnost bez velkých časových a finančních nákladů posoudit, jak moc se ho stavba dotkne.
Kdyby tedy čeští zákonodárci místo zvyšování poplatků pro stavebníky těmto radši uložili povinnost umístit na místě budoucí stavby stavební profily, udělali by tím pro starousedlíky něco podstatného.
Na závěr ještě přidám obecnou poznámku, že ve Švýcarsku se lokální záležitosti (a stavby ve vašem okolí jimi bezpochyby jsou) berou nesmírně vážně. To se odráží i v (u nás pro většinu lidí těžko představitelném) rozdělení výnosů (nízkých) daní, kdy největší díl z vybrané sumy (relativně, na osobu) má pod palcem starosta obce, následovaný kantonem, a pak teprve zbytek dostane vláda Švýcarské konfederace.
(*) Beletristický příklad, že nesledování úřední desky se nemusí fatálně vyplatit, je uveden na začátku knihy "Stopařův průvodce Galaxií".
