Polepšený vrchní dealer nařídil narkomanovi odvykací léčbu. Pomocí pomalého snižování dávky. Prý aby byl závislák schopen po dokončení léčby zaplatit dluh za dodané zboží plus poplatky za léčbu samotnou.
Dříve jeho subdealeři dodávali narkomanovi škváru jako kdysi bělošští barmani ohnivou vodu Indiánům, bez ohledu na to, co snese. Závislák lokal plnými doušky, také bez ohledu na to, co snese. Nějak to dopadne, říkal si. Po nařízení léčby se závislák cuká, podstupuje vnitřní boj, ale nakonec se nechá do léčebny dostrkat.
Dealer dobře ví, že za část dodaného zboží stejně nebude nikdy zaplaceno, neboť pracovní výkon bývalého narkomana, ač plně zbaveného závislosti, na to stačit nebude. Ani shromáždění jeho subdealerů nepřišlo na téměř žádnou možnost, jak by mohl pacient svůj dluh splatit. Tedy pokud nebereme v úvahu návrh jednoho subdealera, aby si narkoman na potůčku u léčebny postavil vodní mlýnek, připojil k němu dynamo a vyprodukovanou elektřinu prodával.
Avšak během déletrvající léčby třeba bude možné se pacientových dlužních úpisů nějak zbavit, říká si polepšený vrchní dealer. Například nenápadným převedením na nenarkomany nedealery - daňové poplatníky. Pomaloučku, polehoučku.
Anebo naopak přijde zemětřesení. Nepřeneseně. Proč ne, tak úplně nepravděpodobné to v oblasti léčebny není, jednou za čas se tam země pohupuje. Zemětřesení by mohlo trochu, ne moc, pobořit pavilony. To by pak bylo nasnadě rychlé řešení dlužních úpisů i poplatků za léčbu.
Už přes rok zřejmě vrchní polepšený dealer v zemětřas doufá, avšak ten nejde a nepřichází. Už přes rok dealer posunuje přiznání, že narkoman nemůže platit ani jemu, ani nikomu jinému. Bojí se trochu, aby za předchozí dodávky škváry závislákovi nenarkomani nedealeři nelynchovali některé z jeho subdealerů, ale zatím zvládá svádět všechnu vinu za mizérii na závisláka samotného.
Už přes rok doufá, že bude moci předstoupit před veřejnost a říci: "V zájmu solidarity s přírodními živly sužovaným pacientem musíme bezpodmínečně zavést solidární příplatek do rozpočtu, který bude použit na léčbu. Případě na pokrytí obsluhy předchozích finančních závazků. Zároveň je nutné se solidárně shodnout na bezúročných půjčkách zemětřesením poraněnému pacientovi a převzetí některých stávajících dluhů krvácejícího. Je třeba vyjádřit solidaritu s trpícím, je třeba umožnit mu nový začátek. Obnova a rozvoj, to je kategorický imperativ dneška." To si v duchu říká a v to doufá polepšený dealer.
Ale ono to přírodní zemětřesení nepřichází a nepřichází. Snad přijde o prázdninách, modlí se vrchní dealer a spolu s ním i všichni subdealeři. Tak tu platební neschopnost ještě pár měsíců nějak zaflikují. Ale pro všechny případy: radši požádají o stavební povolení na stavbu vysokéhoý plotu kolem léčebny, pacient se vnitřně třese čím dál víc a někdy i odmítá přijímat léky a klystýr. Co kdyby se rozhodl ponechat léčebnu napospas osudu a utéci?
V nejhorším případě je možné ještě jedno řešení. Pacient přeci vlastní nějaké lukrativní pozemky. Ty lze zpeněžit. Precedens by tady byl: kdysi jistá velmoc koupila od jistého cara obrovský poloostrov, doslova za babku. Proč by to nešlo zařídit i tady? Ale chce to dostatek času na zpracování pacoše, takže je třeba nenarkomanům nedealerům nakukat, že generování dalších dlužních úpisů jistě vše spraví.
---
A co za poučení by si měli z toho nedokončeného příběhu odnést nenarkomani nedealeři? Za prvé to, že za prekérní situaci nemůže pouze narkoman, ale i jeho dealer, i když se suverénně tváří způsobem "já nic, já záchranář". A za druhé to, že polepšený dealer je pravděpodobně jen zdánlivě polepšený dealer.
