Po abdikaci.

Na úřadu vlády vyzvání telefon (Óda na radost). "Pane premiére, máte telefon, Štrasburg".

Premiér: Ano?

Štrasburg, předsednictvo EP: Nazdar, tady Hans. Tak mi právě řekli, že váš starej to položil. Je to tak?

Premiér: Ano, je to pár minut, přednesl to v televizi. Prý se nechce podepsat pod Lisabonskou smlouvu a jiné východisko už po druhém irském referendu nevidí.

Štrasburg: Tak to je skvělá zpráva. To jste nás stáli nepoměrně méně než Irové, skoro jsem to už nečekal. Kvačím teď do Bruselu za Barossem, máme poradu ohledně imigrace a Guantanáma. Ale tohle taky určitě prodiskutujeme. Měli byste teď šlápnout do pedálů s tou smlouvou. Ozvu se ti zítra ráno.

Druhý den (Óda na radost).

Premiér: Ano?

Brusel, Evropská komise: Zdar, tak jak jste to oslavili?

Premiér: Co jako?

Brusel: Přece tu abdikaci!

Premiér: No ani né, my tady na vládě z toho moc nadšení nejsme, přibude nám agenda. Ale Zelení slavili tak, že jsou dneska všichni zelení. Vyvalili sudy, zapíchli pár selat, taky nějaké husy. Dokonce prý i kohouta.

Brusel: Cože? Ministra zahraničí vám vodkráglovali? To musí být u vás vostrý. Nemáme tam poslat naše jednotky rychlýho nasazení? Už je máme, jestli ti to ještě nikdo neřek.

Premiér: Ale né ministra. Zvíře, ptáka, kykyrýkáče. A nejmenoval se Jan, říkali mu Vašek.

Brusel: Aha, takže pohoda, co?

Premiér: Až na tu rozšířenou agendu vlastně ano.

Brusel: No a právě kvůli ní volám. Ty teď vykonáváš prezidentské pravomoci, že?

Premiér: To ano, i když je v některých bodech ústava nejasná. A v něčem to sdílím s Vlčkem.

Brusel: To si sdílej třeba i s Vlkem, to nám nevadí. Ale kdy podepíšeš Lisabonskou smlouvu?

Premiér: ... Tos mne tedy zaskočil. Ještě jsem o tom neuvažoval. A taky jsem jen úřednický premiér, bez řádného mandátu. Naše vláda je totiž jen dočasná, víš?

Brusel: To samozřejmě vím. Ale stojí za tebou ty nejsilnější partaje, to taky vím, tak se nevykrucuj. Do dvou dnů byste tu ratifikaci mohli sfouknout, ne?

Premiér: To rozhodně ne, musím se poradit s vládou i parlamentem. A ústavní soud taky ještě nerozhodl.

Brusel: Teda s tím borcem, co tam byl před tebou, byla jinačí domluva. Ten neměl samý tohle a támdleto. Prostě řekl, že to zařídí. Pak vystoupil s proslovem a vymáčknul nějakou perlu o menším zlu a bylo vymalováno.

Premiér: Já ti nevím, těžko se to bude zdůvodňovat.

Brusel: Tobě píáristi taky něco vymyslej, neboj. Třeba zodpovědnost vůči budoucím generacím. I když to už je trochu ohraný. Třeba tam zkus zakomponovat krizi nebo Obamu, to zabírá. A vlastně, proč bys to měl zdůvodňovat? Prostě to podepiš a nikomu nic nevysvětluj. Seš stejně jenom dočasnej, tak ti na preferencích ani nezáleží.

Premiér: Něco k tomu říci musím, za úplné hovado bych být nechtěl.

Brusel: Tak víš co? Oznam, že vám vyjdeme vstříct se zaváděním Eura. A poslyš, tys prej řídil českou statistiku. Nechtěl bys to zkusit u nás ve velkým? Možnosti jsou tu nekonečný, platy taky... Hlavně to sfoukni rychle, polskej prezident se porád cuká a Angláni uvažujou o referendu.

Za týden (dodekafonický trylek).

Premiér: Ano?

Brusel: Tak jak to strávili?

Premiér: Nic moc, jsou na mne naštvaní, jak jsem očekával.

Brusel: Z toho si nic nedělej, oni nerozhodují o ničem, tedy lépe řečeno teď už ne.

Premiér: Hm..., já stejně za pár týdnů podávám demisi, máme volby, do té doby to ještě nějak doklepu.

Brusel: Ještě než to položíš, tak zařiď přechod na Euro, a aby to bylo tak do roka.

Premiér: Ale my jsme uvažovali o referendu! To se nedá stihnout!

Brusel: Na to zapomeň, my v eurozóně jsme rozhodli a vy do toho nemáte co kecat. Takže žádné referendum.

Premiér: Ale my přece neplníme maastrichtská kritéria!

Brusel: Ha, ha, ha, ty si dobrej. A kdo je tady plní? Na to každý kašle. Potřebujeme integrovat, to je to hlavní. Jo a to s tím Eustatem jsem zařídil. Ještě ti zítra zavolám. Potřebujeme něco provést s imigrací ...