Po ne zcela splněných očekáváních z očkování je třeba konečně seriozně začít léčit COVID19 existujícími léky, případně testovat nové, levnější.
Více než rok poté, co monoklonární protilátky zachránily Trumpa před COVID19, nám ministr Vojtěch sděluje, že je pacienti mají vyžadovat po svých lékařích. Dle mne tak pozdní vyjití otevřeně s pravdou ven ze strany ministerstva hraničí se zločinem. Regeneron je v ČR dostupný již od dubna.
Jak to, že už mnoho měsíců ministerstvo neinstruuje lékaře, nezjednodušuje byrokracii (na jednu stranu existuje Covid pas, ale dostat lék zřejmě znamená spoustu byrokracie), nezmírňuje indikační kriteria a nepropaguje v TV, že má smysl u rizikových případů danou léčbu aplikovat? Teď radí ministerstvo nakaženým, ať sami tlačí na své lékaře, aby jim předepsali léčbu. To vypadá, jako kdyby praktičtí lékaři o Regeneronu nebyli informováni. Potom ale: jak instruoval v minulosti o možnostech předepsání léčby monoklonárními protilátkami lékaře šéf lékařské komory Kubek?
Kolik lidí už zemřelo kvůli nedostatečnému informování a nastavení parametrů pro léčbu ze strany ministerstva? Začínají s těmito léky masivně teprve teď, když je jasné, že očkování nesplnilo očekávání. Je to diletanství, nebo je to záměr, aby co nejvíce naočkovali, a zároveň aby výrobci a distributoři na vakcínách nemravně zbohatli?
Stran názoru na léky, které evidentně budou potřebovat jak neočkovaní, tak i očkovaní z řad rizikových skupin, nemusím vymýšlet nic nového.
Psal jsem v březnu:
„Také příliš nedokážu pochopit, proč veškeré úsilí farmaceutických firem (podpořené i z EU miliardami, jak přiznává šéfka EK bylo soustředěno na vakcíny, ale vývoji a testování potencionálních léků na COVID19 se zřejmě věnovaly příslušné instituce mnohem méně intenzivně, pokud vůbec. Moc to ve mně nevyvolává dojem systematického, důkladného a včasného prozkoumání každé slibné medikamentové možnosti. Možná odpověď je: Kdyby náhodou v průběhu vývoje vakcíny objevili lék, tak by farmaceutické firmy s vakcínami ostrouhaly. Pak se však není co divit, že třeba na ivermektin neexistují studie a ministr Blatný může říkat „Nedoporučuji, neexistují studie.“ Když už nekonala EU, proč náš stát už dříve sám nenechal zavčas pořádně otestovat některé slibné léky? Ty otestované by se teď při gradaci krize hodily.“
Psal jsem v červenci:
„Pokud by se někdo obával návratu krizového stavu s přetíženým systémem, pak zřejmě předpokládá neúčinnost očkování. Měl by se pak spíše zamyslet nad tím, zdali nebylo chybou vyvíjení pouze vakcín (viz lednové prohlášení šéfky EK Ursuly von der Leyen: … “Evropa investovala miliardy aby pomohla vyvinout první vakcínu na světě a vytvořit globální poptávku”) a zdali se úsilí nemělo zaměřit i na testování slibných léků … .
Navíc přes nepřízeň mocných již dlouho existuje lék na COVID19 a vakcína není pro některé jedinou možností jak překonat problémy s koronavirem. Trump ten lék na sobě otestoval již začátkem října 2020. Avšak teprve po více než 9 měsících, začínají naše noviny více informovat o tom, že léky jako Regeneron stojí za to (zatímco o vakcínách a nutnosti se očkovat nám cpou informace horem dolem minutu co minutu už od loňského podzimu). Mezitím farmaceutické a distribuční firmy vydělaly horu prachů na svých vakcínách, paternalističtí politici vydělali horu regulací na regulování občanů, a EU získala novou moc skrze společné zadlužení.
Pokud bude proponent vakcinace argumentovat cenou léčby, pak prosím ať srovná náklady na celoplošnou vakcinaci (odhaduji nejméně 10 miliard Kč bez započítání nutnosti opakování, což je více než roční rozpočet Akademie věd, a dokonce více, než rozpočet České televize) a náklady na léčbu rizikových nakažených (10 miliard Kč by stačilo na léčení 150 tisíc rizikových nakažených). A to nehovořím o dalších možných levnějších lécích, které nebyly otestovány protože testování nebylo masivně podpořeno.“
Psal jsem v září:
„V případě, že by došlo k prudkému nárůstu nakažených a hrozbě přehlcení zdravotního systému (jako např. v nejproočkovanější zemi na světě - v Izraeli), bude se jednat o částečné selhání vakcinace, která právě tomuto měla zabránit - jak nám bylo horem dolem vtloukáno do hlavy mnoha odborníky v mainstreamových médiích (čímž vzbudili jistá očekávání, která by nebyla splněna). Pak by už ovšem konečně opravdu stálo za to zaměřit se nikoliv na nucení nerizikových skupin do nedostatečně účinné vakcinace, ale spíše na masivní testování slibných léků (například již existujících a otestovaných na jiné choroby) a levnějších než Regeneron. I kdyby takový efektivní lék neměl otestované dlouhodobé účinky (jak je tomu ostatně i u vakcín), případné škody z použití takového léku (aplikovaného jen nemocným) by byly menší, nežli škody způsobené nedostatečně vyzkoušenou vakcinací (která je aplikována více než polovině populace).“
Určitě jsem nebyl sám, kdo na nutnost testování léků a jejich používání upozorňoval.
Např. i šéf Motola před 12 dny říkal, že v Motole mají 6000 dávek Regeneronu a že je třeba ho aplikovat.
Pokud neočkovaným tzv. odborníci předhazují, že jsou nezodpovědní a že jsou to oni, kdo způsobují současnou gradaci koronaviru - dokonce se z úst ministra vylíhl i termín „epidemie neočkovaných“ - pak jak označit pasivitu (už nejméně od jara) ministerstva stran širokého informování o Regeneronu a správného nastavení indikačních parametrů pro léčbu, případně stran dalších léků? Snad mnohanásobné neposkytnutí pomoci s následkem smrti?
Je naopak třeba poděkovat šéfovi Motolské nemocnice Ludvíkovi, který prorazil bariéru mlčení o léku a navíc ho začal nabízet i těm, kdo nepřijdou od praktického lékaře. Zachrání tím mnoho životů, a navíc možná přinutí i ministerstvo ukončit bobříka mlčení o existenci léků na COVID19, aby se o nich dozvěděli nejen praktičtí lékaři, ale i široká veřejnost. Možná se teď i v České televizi vyskytnou v jinak jednolité masírce o očkování jeden či dva šoty o existujících lécích.
