Určitě to losujou. Jinak to nevidim. Sdružení zvané mezinárodní společenství má někde, asi v budově OSN, schované osudí, které vytáhne, když se někde něco zvrtne. A pak do toho osudí vloží rozšroubovatelné kuličky, jednu s papírkem “Yes” a druhou s papírkem “No”. Něco na způsob losování FIFA, ale kuličky jsou jen dvě, tak je ta ceremonie kratší. Osudím řádně zamíchá sličná děva. A nějaká celebrita pak jednu kuličku vytáhne a ukáže papírek na kameru.
Proč si myslím, že to losujou? No přeci proto, že občas do toho jdou a občas né. Někdy totiž padne “Yes” a jindy zase “No”. Statistika přece, to je snad jasný i malýmu usmrkanci. Takže do Iráku se šlo, ale Rwanda měla smůlu a celebrita vytáhla “No“. A Jemenu taky vytáhli negativní kuličku. Zato Libye měla asi štěstí, té vytáhli “Yes”.
---
To je ale hloupá legrace o velmi vážných věcech, řeknete si jistě. Ano, ale jak lépe vyzdvihnout to nebetyčné pokrytectví, kdy se za ochranu civilního obyvatelstva schovávají partikulární zájmy jako např. trumfy pro Sarkozyho volební kampaň, předvádění moderní stíhačky, zahlušování vlastního černého svědomí ze styků s diktátorem či ropa (Kadáfí 15.3.2011, kdy jeho armáda stála před branami Benghází: "Naše ropné kontrakty dostanou ruské, čínské a indické společnosti. Západ bude zapomenut.")?
Takzvané mezinárodní společenství, reprezentované (nikoliv řízené) většinou OSN, nemá na to, aby chránilo civilní obyvatelstvo všude na světě proti jakýmkoliv možným vnitrostátním vřavám v té které zemi. A tak selektuje a selektuje. Výsledek selekce je ten, že se zasáhne, když se to někomu významnému z mezinárodního společenství hodí do jeho plánů. A do akce se nejde, když se nenajde dostatečně významný člen mezinárodního společenství, kterému by se to hodilo do schematu jeho zájmů.
Ochrana obyvatelstva je záminka, nikoliv cíl. Pokud by to byl cíl, pak by ten statistický poměr nemohl být tak markantně ve prospěch zemí, kde mají své zájmy významní členové mezinárodního společenství. Statisticky by to totiž vycházelo úplně jinak, ve prospěch těch neropných zemí. V čestnost úmyslů uvěřím, až bude chráněno civilní obyvatelstvo Jemenu a Rwandy, ne Iráku a Libye (mimochodem v HDP na obyvatele nejbohatšího státu Afriky). Jinak je to pokrytectví a bude po zásluze potrestáno ztrátou důvěry v upřímnost „králových řečí“.
Co mi dále vadí je nedodržení smlouvy NATO. To se teď k akci připojuje, dokonce jí od včerejška velí. Účast této organizace na akci v Libyi nemá oporu v jejím zakládajícím dokumentu (dodatek zde) a to ani teritoriálně. Toto obranné společenství si stanovilo, že může zasahovat na jihu i ve Středozemním moři, ale už ne geograficky níž. Pokud chce nad Libyi, pak by mělo změnit svou smlouvu. Ale ono mlčky předpokládá, že si toho rozporu asi nikdo nevšimne, tak nač podstupovat martyrium vyjednávání o dodatku, že?
NATO si vzalo v první chvíli Libyjské krize za úkol dbát na dodržování zbrojního embarga pro Libyi hlídkováním ve Středozemním moři. Bohulibá činnost, proč ne. Ale pokud to chce činit i nadále bez nutnosti potápět francouzské lodě, které rebelům do Libye zřejmě zbraně budou vozit, pak nějaký významný člen mezinárodního společenství bude muset zatlačit na pilu v OSN a embargo zrušit. Vyzbrojování libyjských povstalců jistě nějak pomůže ochraně civilního obyvatelstva, to nám bude některým významným členem mezinárodního společenství bezpochyby patřičně zdůvodněno.
---
Ale pojďme dále, na obecnější rovinu. Představme si – hypoteticky – že by OSN změnila svůj přístup a začala vskutku brát doktrínu ochrany civilního obyvatelstva ve vnitrostátních konfliktech jako cíl, nikoliv jako záminku. A odhlédněme od toho drobného problému, že pak zřejmě OSN nikdo nedodá pro takové akce použitelnou armádu. Jak by v takovém – opravdu hypotetickém - případě chtěla OSN definovat hranici, kde ještě nezasahovat a kde už ano?
Co Pobřeží slonoviny? Co Bělorusko, co Saudská Arábie, co například Kambodža tenkrát za Pol-Pota, co Irák, Severní Korea, Jemen, Libye, Bahrajn, Sýrie, Egypt? Co Rwanda, Somálsko, Srbsko?
Bude zasahovat všude tam, kde je nějaký vládce potencionální hrozbou pro své obyvatelstvo? Nebo kde neexistuje demokracie podle západních standardů a kde je nesvoboda? To bych silně protestoval, neboť vyvážet demokracii lze jen vlastním příkladem, nikoliv nevyprovokovaným vojenským zásahem.
Nebo se vždy počká, až se proti příslušnému diktátorovi či monarchovi zvedne ozbrojená vlna odporu? Přitom už je hrozba civilních obětí markantní. Co kdyby však nějaký kmen v Saúdské Arábii, která je v tabulkách organizací sledujících úroveň politických práv a občanských svobod jen těsně před Kadáfím, začal proti královské rodině revoltu? Vlítlo by tam mezinárodní společenství s cílem ochránit civilisty? Za jakou cenu?
Nebo napřed zjistit, zdali případný vítěz nebude ještě horší než předchozí diktátor? Anebo má OSN čekat, až počet civilních obětí přesáhne 10, 100, 1000 nebo třeba 1 promile z celkového počtu obyvatelstva dané suverénní země? Či si má OSN nechat své zásahy do vnitřních záležitostí jen na opravdu těžké případy ohrožení civilistů typu genocid ve Rwandě či v Kambodži za Pol-Pota?
Nebo snad dokonce nedělat v případech vnitrostátních konfliktů nikdy nic a veškerou sílu si ponechat na řešení konfliktů mezinárodních? A případné přebytečné peníze místo na Tomahawky poslat na Haiti či do prefektury Miagi v Japonsku?
Každopádně: Pokud by OSN chtělo dělat nějakou spravedlivou selekci, pak by muselo stanovit kriteria, podle kterých ji bude provádět. A tato kriteria také dodržovat. Nikoliv provádět ad hoc zásahy, které pak budou logicky mnohými nazírány jako nespravedlivé ad hoc zásahy.
Když už budou kriteria, kde vzít honem podklady pro vyhodnocení jejich splnění / nesplnění?
Na prosté komerční zpravodajství se v těch případech, které jsou na vážkách (zasáhnout/nezasáhnout) spolehnout absolutně nelze. Pokud se OSN rozhodne o případu uvažovat, pak se nemůže nechat ovlivnit mediální nafouknutostí nebo naopak podfouknutostí toho kterého konkrétního případu.
Má snad o úrovni ochrany jakýchkoliv práv jakékoliv skupiny obyvatelstva rozhodovat zahraniční kontrolní mise, pokud vůbec bude vpuštěna na území? Ovšem s takovými misemi máme i my negativní zkušenosti (připomeňme misi lorda Runcimana v r. 1939, monitorující dodržování práv sudetských Němců). Většinou jsou závěry takové mise totožné s přáním těch konkrétních lidí, kteří ji vyslali.
Nebo je možno se spolehnout na předchozí hodnocení daného režimu z pera např. Amnesty International či jiné organizace zabývající se ochranou lidských práv? A extrapolovat ho na aktuální nebezpečí pro obyvatelstvo?
Pokud nenajde vhodná kriteria a zároveň způsob, jak se dostat k objektivním informacím, pak by OSN asi zbylo jen to losování, komu ano a komu ne.
---
Otázek je mnoho, ale OSN je neřeší. Protože ví, že se jedná jen o hypotetickou konstrukci. Protože ví, že vždycky budou v konkrétních případech rozhodovat zájmy významných členů mezinárodního společenství, které se budou halit do vznešeného hávu.
Není pak ale lepší začít být upřímný a říkat svým občanům a hlavně svým partnerům politicky nekorektní pravdu? Tj. „Ano, jdeme do Libye, protože tam máme své zájmy. A pokud vy tam žádné nemáte, tak vás do toho nebudeme tahat.“
