Imigrační krize po roce

Přesně před rokem jsem poukazoval na to že konkrétní eurokomisaři nezvládají imigrační krizi. A právě před rokem začala její nejintenzivnější (zvací) fáze.

Nikdo z těchto eurokomisařů doposud nerezignoval (viz též pozn. pod čarou A), ačkoliv Unie krizi vskutku fatálně nezvládla.

Dále jsem přesně před rokem navrhoval, abychom do Unie přijímali – dočasně, po dobu konfliktu – z válkou sužované Sýrie, případně Libye, jen a pouze ženy a děti. Standardně jsou podle západních (a tedy evropských) hodnot zachraňováni právě tito nejzranitelnější občané. Přes intenzivní genderové glajchšaltování (GG) pořád ještě, jak doufám, nepatří k evropským hodnotám, aby se do záchranných člunů jako první cpali muži v produktivním věku.

Nestalo se ani to. Do Unie, především do Německa, Švédska a Rakouska (ale to bylo díky faktické neexistenci vnitřních hranic vlastně jedno), byli přijati především muži z kulturně zcela odlišných oblastí. Zřejmě z valné většiny natrvalo. Pocházeli z oblastí, které ještě pár měsíců předtím byly považovány za rejdiště teroristů. Ale o tom napíši podrobněji až za deset dní.

Poté Evropská unie prosadila - přes odpor států Visegrádské skupiny (V4) - kvóty na ilegální imigranty.
Přes nahlas deklarovaný odpor jak premiéra Sobotky, tak i místopředsedy Babiše, se naše vláda pomalu a potichu (ale jistě) začala od dubna 2016 podřizovat. Nyní již fakticky přijala první imigranty na základě přerozdělovacích kvót schválených EU.

Aby ne. Mluvčí německé vlády Steffen Seibert totiž říká nekompromisně, že všechny země Evropské unie musejí dodržovat dohody, včetně té o přerozdělování migrantů.

Státní tajemník pro evropské otázky Tomáš Prouza tudíž po setkání jeho vládního šéfa Sobotky s německou kancléřkou Merkelovou v Praze a ve Varšavě musel připustit (ČT, Události, komentáře,pátek 26.8.2016, 13:50-15:45), že pokud někdo nebude dobrovolně spolupracovat, tak je opět možné přehlasování jako v případě kvót na imigranty vloni v září.
Tedy pokud někdo nebude dobrovolně spolupracovat, tak ... Není to sice přímý diktát, ale jasná nepřímá hrozba to rozhodně je.

Zároveň německý tisk píše v komentářích k odmítání přerozdělování uprchlíků ze strany Visegrádské čtyřky o tom, jak to cítí europapaláši. Cituji z Süddeutsche Zeitung am Wochenende, 27.-28.8.2016, str. 2:
„Největší čistý plátce (pozn. PS: myšleno do rozpočtu EU) Německo jistě nezapomněl, kdo v uprchlické krizi nebyl solidární,“ zní v kruzích EU.
Jasná výhružka státům V4: Nebudete-li i nadále tzv. „solidární“ (viz též pozn. pod čarou B), tak v dalším vyjednávacím kole o evropských dotacích přijdete zkrátka.

---
K otázce eurodotací mám trochu delší komentář. Po dvanácti letech jsem náhodou zrovna v této době podruhé v životě v Basileji, pěkném švýcarském městě na Rýně v těsné blízkosti Německa a Francie.

Je to bohaté město, po švýcarsku uklizené, s pozitivně naladěnými obyvateli, kde si po práci zajdou bankovní úředníci v oblecích do kaštanové aleje vedle katedrály zahrát petangue. A kdo se chce v horkém dni zchladit, může - unášen silným proudem Rýna - podplavat několik místních mostů. (Nikdo tu přitom neřeší burkini - zástupný problém za skutečné příčiny a důsledky imigrační krize - viz též pozn. pod čarou C)

Při této příležitosti jsem se zašel opět podívat na krásnou barevnou (i pro mírně barvoslepého!) basilejskou radnici ze šestnáctého století. Tentokrát i zevnitř. Provázen mimořádně fundovaným průvodcem jsem shlédl dokonce i nádhernou, dřevem obloženou a řezbářskými pracemi vyzdobenou zasedací místnost Basilejské kantonální vlády.

Venku jsem na radnici hledal ten nápis, který mi při první návštěvě před tuctem let dobře utkvěl v paměti. Je tam na nádvoří samozřejmě pořád: „Freiheit ist über Silber und Gold“, tedy „Svoboda je nad stříbro a zlato“.

Poznamenávám, že Švýcarsku nikdo ani otevřeně ani skrytě nediktuje kolik a jakých má přijmout imigrantů. A je dle mne mimořádně symbolické, že Švýcarsko před dva a půl měsícem (tedy ještě před referendem o Brexitu) stáhlo formálně svou žádost o vstup do Unie, kterou předložilo v roce 1992.

„Svoboda je nad stříbro a zlato“ je dobré heslo, které by si měla napsat nad vchod do Strakovy akademie i česká vláda. Pokud by se jím i řídila, nebyla by vydíratelná ani v otázce kvót na imigranty, ani v žádné jiné, skrze hrozbu odřeknutí eurodotací.

Bohužel konání v souladu s takovým heslem u současné vlády, plné závisláků na eurodotacích, není pravděpodobné, a tudíž nesvobodná Česká republika vydíratelná je a bude. Vládní ČSSD a KDU-ČSL potřebují „stříbro a zlato“, tedy eurodotace, na podplácení svých voličů. Lépe na tom není v tomto ohledu ani vládní hnutí ANO, neboť dle některých zdrojů nejvíce dotací z fondů EU získal právě Agrofert ministra financí Andreje Babiše. Pak se nelze divit jeho hlášce po odhlasování kvót: "Bránit se soudně není rozumné, protože nám to EU vrátí i s úroky. Dostáváme z EU desítky miliard Kč ročně ...“

---
Imigrační krize ukázala nedemokratický charakter struktur EU.
Ukázala též, že ti silní v EU jsou vždy připraveni následky svých separátních špatných (ať už špatných z hlouposti nebo špatných záměrně) rozhodnutí kolektivizovat, neboli přenášet na všechny členy Unie.
A prokázala i to, že naši současní vládní politici jsou značně vydíratelní přes eurodotace, tedy že se jejich silácké rétorice nedá věřit. Sledujme jejich činy - i v oblasti trvalých mechanismů přerozdělování.
Imigrační krize též způsobila nebývalý, ale očekávatelný, nárůst extremismu všech druhů a barev.

A zcela na závěr přidám spekulaci: Imigrační krize prozatím plní účel, pro který byla vyvolána. Nejen Zeman a Sobotka, ale dokonce už i maďarský premiér Orbán prý volá po vzniku armády EU.
 

----------------------------------------------------------

Pozn pod čarou A: Jediný, kdo z eurokomisařů za poslední rok rezignoval, byl britský eurokomisař. Nikoliv však kvůli imigraci, ale po referendu o Brexitu. A to i když za neúspěšná vyjednávání UK-EU opravdu, ale opravdu nemohl. Alespoň někdo v Evropě prozatím ještě ctí demokracii.

Pozn. pod čarou B: Znovu opakuji, že vynucená solidarita již není solidarita, ale diktát.

Pozn. pod čarou C: Zákaz burkin na plážích ve Francii - široce rozebíraný zástupný problém - je naprosto podružná bublina, která má zakrýt nedostatek komentování skutečně závažných problémů spojených s imigrací. Především to,k čemu má vlastně sloužit imigrační krize. Ale o tom napíši jindy, bezpochyby k tomu bude v následujících týdnech vhodná příležitost.