III. Eurochyby

V první hodině nauky o kovech na univerzitě paní profesorka přinesla dva kusy kovu podobné hřebíkům. Vzhled měly úplně stejný. Měli jsme první z nich, polykrystal vanadu, zkusit přetrhnou. Nešlo to.

Ale ten druhý, monokrystal vanadu, byl rukou natažen a přetržen než bys řek‘ švec.

Proč? Zatímco polykrystal byl složen z mnoha malých krystalků, mezi nimiž byly hranice, které bránily pohyby poruch, tak monokrystal vanadu v sobě žádné hranice neměl a poruchy (chyby) krystalové mříže, které jsou vždy přítomny, se bezhraničně šířily celým monokrystalem.

Evropská unie někdy připomíná ten nepevný monokrystal vanadu. Udělá-li Evropská komise chybu a přijme euronesmyslnou direktivu, pak se tato rychle rozšíří celou EU bez hranic. Evropská komise následně řeší takto vzniklé problémy novými a novými pokusy o eliminaci svých předchozích chyb (poruch). Platí to o všech oblastech - proto také vydala již desetitisíce nařízení a žádá o stále více pravomocí, aby mohla chrlit další a další.

Neříkám, že legislativci jednotlivých států nedělají chyby. Dělají. Ale v takovém případě (i) díky hranicím je následek lokalizovaný a (ii) je z ostatních států tu „botu“ dobře vidět a ostatní státy chybu nezopakují. Stejně tak neříkám, že hranice mají být zcela neprostupné. (Koneckonců i u polykrystalu kovu mohou atomy difundovat přes hranice mezi krystalky, které polykrystal tvoří.)

Zatímco šíření euronesmyslu je velmi rychlé, opačný proces nikoliv. Po případném zjištění, že nařídila direktivou euronesmysl, je pro Unii návrat zpět k normálu na kontinentální úrovni buď nesmírně legislativně a časově náročný nebo prakticky nemožný.

---

Zřetelně jsou eurochyby a jejich dlouhodobé následky vidět na energetice. Evropská unie zavazuje státy k „šetření“ energiemi a k značnému, stále vzrůstajícímu podílu obnovitelných zdrojů na jejich výrobě.

To mělo za následek unijní zákazy žárovek, drahou fotovoltaiku a „trh“ s emisními povolenkami (povinný zejména pro výrobce elektřiny), o kterýchžto tématech byly již napsány stohy článků. Jakmile se ukáže regulace býti nesmyslnou, vydává Komise nebo postižené členské státy dodatkové regulace (jako například zdanění fotovoltaiky či regulace „trhu“ emisních povolenek).

Podívejme se však podrobněji na jiné energetické nařízení s dlouhodobými důsledky: pěstování plodin (u nás řepky) pro biopaliva.

V roce 2011 vyšlo najevo skrze zprávu, kterou si nechala vypracovat sama Komise (bohužel euronesmyslně až dávno dávno po spuštění programu podpory biopaliv), že její politika výroby a používání biopaliv je euronesmyslná. Tenkrát jsem odhadoval - podle oficiálních vyjádření Komise - dobu doběhu programu podpory biopaliv v EU na 3 - 7 let (tj. konec v r. 2014 -2018).

V roce 2012 už bylo zřejmé, že zastavení podpory a vystoupení zúčastněných z uměle vytvořeného byznysu s biopalivy nastane nejdříve v roce 2020. Tedy nejdříve za 9 let po oficiálním odhalení euronesmyslu. Příliš mnoho příliš vlivných lidí s enormními ekonomickými zájmy už bylo na palubě, a ti požadovali návratnost svých investic, i když směřovaly do nerentabilních oborů.

Po dalším roce (tj. v roce 2013) dospěli europolitici k tomu, že od r. 2020 se bude politika biopaliv z polí teprve brzdit a začínat přeorientovávat (tedy nikoliv rušit) třeba na zbytky cukrové třtiny nebo kompost, hnůj či kaly z čistíren odpadních vod, ze kterých budou výrobci ždímat něco, co se dá nalít do nádrží aut.

Setrvačnost euronesmyslu je značná. Jsem zvědav, co za časové posuny v předpokládaném konci-nekonci řepky v Čechách přinesou další léta, ale odhaduji, že ji tu v lánech budeme mít euronesmyslně ještě alespoň deset let (viz pozn. pod čarou D).

---

Dalším příkladem bezhraničního šíření energetického euronesmyslu je implementace nařízení Evropské komise, že majitelé musí domy označit energetickými štítky. V České republice ministr průmyslu v Nečasově vládě Martin Kuba varoval Sněmovnu, že pokud zákon nepřijme, bude ČR hrozit pokuta od Evropského soudního dvora až 530.000 korun denně. Kuba (pře)poslance [zákony vpodstatě neschvalují, ale občanám je jen přeposílají] ujišťoval, že kromě jednoho přídavku " ... se jedná pouze o implementaci evropské směrnice". Přeloženo z unijní češtiny do normálního jazyka to znamená: "Podepsali jsme EU bianco šek, že přijmeme každý její euronesmysl, takže se, vážení přeposlanci, nevzpěčujte, jinak na vás budu muset před veřejností svést, že kvůli vám platíme 530.000 korun denně na pokutách".

A přeposlanci Parlamentu ČR, kteří již ztratili veškerý smysl pro euronesmysl, odsouhlasili opakovaně proti vetu prezidenta povinnost označit domy energetickými štítky, podobně jako mnoho dalších drahých šikan občanů. Stačí přece - clic-clic - jednoduše unijní normy přeposlat občanům. Přemýšlet netřeba. A chyba se bezhraničně šíří kontinentem.

Zvrácení eurorozhodnutí není možné obratem. Takováto nařízení zde mohou být až do konce životnosti doktríny člověkem způsobeného globálního oteplování (viz pozn. pod čarou E), spíše však ještě dlouho poté.

Je třeba dodat, že na poli energetické buzerace se neustále přitvrzuje: Evropský parlament schválil nařízení, které bude majitele nově postavených budov nutit k něčemu, co předkladatel regulace nazývá "úspory energie" (EP schválil nařízení, které státy donutí k úsporám energie). Nařízení rozšiřuje starší rozhodnutí Evropské komise, že do konce roku 2018 musí v rámci unie všechny nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné správy mít téměř nulovou spotřebu energie. Od konce roku 2020 se nově tomuto standardu budou muset podřídit všechny nově postavené budovy, tedy i privátní. Zatímco dosud si každý stavitel podle svého uvážení (a klimatických podmínek) mohl říci "chci/nechci dražší zateplený dům", od roku 2020 bude platná pouze verze "Musíte zateplit a nebude to zadarmo".

Námitka, že stejně téměř všichni již zateplují takže se tou novou povinností nic reálně nezmění je lichá:  Pokud téměř všichni již zateplují a normu tedy splňují, proč je třeba něco takového vůbec nařizovat? Kvůli vykázání činnosti eurobyrokratů? Pokud norma naopak zpřísňuje požadavky na zateplení proti tomu, co je dnes běžné (spíše to bude tento případ), pak je to nová regulační povinnost zvyšující náklady pořízení bydlení.

---

EU bohužel dělá energetické chyby i na geopolitické úrovni. Svým nedostatečně zdůvodněným tlakem donutila ruského prezidenta, aby se rychle přeorientoval na dodávky svých energetických surovin do Číny (Putin preist Mega-Gasdeal mit China, Ruský Gazprom podepsal dohodu o dodávkách plynu do Číny, 21.05.2014)

---

Nejlepší pro Českou republiku by bylo neúčastnit se dalších údernických soutěží typu "který stát rychleji a účinněji vysaje peníze ze svých občanů". K tomu bychom ovšem potřebovali v dalších letech ministra životního prostředí, který by chránil životní prostředí a nikoliv doktrínu člověkem způsobeného oteplování, poslance místo přeposlanců a  vládu, která by odmítla implementovat. Se všemi důsledky z toho plynoucími.

Než se tak stane, bylo by dobré mít v europarlamentu poslance, kteří budou vzniku a šíření eurochyb bránit na jeho půdě.

Na začátku trojblogu posledních tří dnů jsem napsal, že EU provádí u členských států pomocí EUnesmyslů pomalou a bolestivou EU-thanázii. Z Evropy vytváří nekonkurenceschopný kontinent, který stále výrazněji zaostává v porovnání s mnoha ostatními státy světa.

Pojďme to obrátit: proveďme euthanázii EU. Té stále rozpínavější a panovačnější instituce zvané Evropský unie. Nyní máme v eurovolbách příležitost učinit k tomuto obratu první krok. Nevolme salónní euroskeptiky, volme reálné EU-skeptiky. Zvolme svobodu, nikoliv EU-thanázii.

---------------------------

_{Pozn. pod čarou D:
Zvláště, když se do toho vrhne „skvělý“ vyjednavač Pavel Telička, kterého politické hnutí ANO dalo na první místo kandidátky pro eurovolby. Právě Telička vyjednal za Českou republiku nevýhodnou smlouvu o přistoupení. Ta znevýhodnila české zemědělce. Asi to chce Pavel Telička napravit.}

_{Pozn. pod čarou E:
Snaha o zastavení globálního oteplování pomocí snižování emisí CO2 není euronesmysl. Je to totiž OSNesmysl, nicméně EU v něm hraje prim.
Je třeba poznamenat, že klimatické modely nedokázaly predikovat vývoj v posledních cirka patnácti letech, kdy globální teplota v podstatě stagnovala. Což vedlo k tomu, že se globálně-oteplovací alarmisté transformovali na klimaticko-změnové alarmisty, tedy na vyšší duchovní úroveň, která by měla zajistit jejich financování dokonce i v případě, kdyby globální teplota i nadále stagnovala nebo začala dokonce klesat.}