Dopis ministrovi

Věc: formulář pro vzdání se občanství EU Vážený pane ministře vnitra, dovoluji si Vám napsat tento dopis vzhledem k tomu, že jsem nikde, ani na jinak podrobných webových stránkách vašeho ministerstva nenalezl dokument jak postupovat, pokud se budu chtít vzdát občanství EU. Jsem přesvědčen, že vaši úředníci příslušný formulář mají, jen s ním nechtějí vyrukovat ještě před konečnou ratifikací Lisabonské smlouvy. Bez ní by bylo jistě mrháním papírem tisknout ho ve velkých sériích.

Opravdu s nadšením jsem přijal článek 9 (hlava II) SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII VE ZNĚNÍ LISABONSKÉ SMLOUVY, kterým mi tato přiděluje druhé občanství. O druhém občanství jsem v mládí snil. I když, pravda, měl jsem tenkrát na mysli spíše občanství britské nebo švýcarské. A teď mi druhé občanství pan premiér a pan ministr zahraničí svými podpisy pod Lisabonskou smlouvu sami naservírovali jak na zlatém podnose, ani jsem prstem nehnul. Tomu říkám servis. Ano, je to tam, černé na bílém: "občanem Unie je každá osoba, která má státní příslušnost členského státu". Je tam i poznámka, že "občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je". To tedy znamená, že budu mít druhé občanství. Výborně.

Trochu mne, pravda, zarazilo, že pan premiér a pan ministr zahraničí rozhodli v otázce občanství za mne. Jak se píše v preambuli smlouvy, byli pevně "ROZHODNUTI zavést společné občanství pro státní příslušníky svých zemí". Já to sice spíše cítím tak, že volba druhého občanství by měla být mým svobodným rozhodnutím. O přijetí premiérství ať si rozhoduje premiér, o přijetí občanství ať si rozhoduje občan, o přijetí členství ve spolku chovatelů králíků ať si rozhoduje chovatel, nikoliv starosta obce. Ale oni to jistě nemysleli zle a následně umožní se toho druhého občanství vzdát, pokud po tom některý z občanů zatouží.

Zcela chápu, že při svém narození jsem nemohl o ničem rozhodovat, tak leda zdali si budu dumlat pravý nebo levý palec. A tedy bylo rozhodnuto za mne, kteréže to získám první občanství. Toto první občanství je spojeno s právy a povinnostmi, o kterých zde nehodlám ani náznakem polemizovat. Nicméně i každé další občanství je spojeno s právy a povinnostmi. Kdybych byl občanem i Mexika, měl bych být loyální i vůči Mexiku a za to od něj třeba ve svízelné situaci očekávat ochranu. Pokud bych nechtěl plnit dvojí povinnosti a požívat dvojích práv, měl bych se jednoho z občanství vzdát. Už nejsem bohužel nejmladší a nejsem příliš schopen se orientovat ani v českých zákonech, které mi ukládají přehršel povinností, například daňových. Zapamatovat si ještě další povinnosti, které pro mne vyplynou z členství v Unii po ratifikaci Lisabonské smlouvy prostě nebudu schopen.

Já vím, řeknete mi, že to stejně přežvýkáváte do českých zákonů. Ale teď navíc už budou nařízení Unie platit i bez toho přežvýkávání, neboť "je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech" (KAPITOLA 2, Oddíl 1, Článek 288 SMLOUVy O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE VE ZNĚNÍ LISABONSKÉ SMLOUVY). Když mi kupříkladu Unie nařídí vyšroubovat žárovky, tak já o tom třeba ani nebudu vědět a svítíce jimi, budu porušovat své povinnosti. Když mi Unie přikáže ukládat chlévskou mrvu do speciálních lapačů metanu, nebudu to ani schopen zaregistrovat, natož abych si to zázračné zařízení obstaral. A když mi třeba v budoucnu Unie nařídí, že mám kromě dvou kravek chovat i tři kojoty a jednoho skunka, abych náhodou některou skupinu nediskriminoval, pak si toho možná všimnu, ale jen horkotěžko se v takové sestavě uživím.

Takže jistě chápete, že bych se radši vzdal práv i povinností občana Unie a zachoval si jen ta česká práva a ty české povinnosti. Jedno občanství mi na stará kolena zcela jistě postačí. Dejte mi prosím vědět, zdali máte příslušný formulář vzdání se občanství Unie již připraven a kde ho dostanu. Rád bych ho hned první den po ratifikaci podal. Příslušné přílohy, které jistě budou potřeba, bych si proto chtěl opatřit již v předstihu.

Pokud by Váš úřad náhodou nebyl k vydávání příslušných rozhodnutí o zániku občanství EU příslušný, pak bych prosil o sdělení, kterýže z úřadů Unie příslušný je. Je to snad úřad místopředsedy pro spravedlnost, svobodu a bezpečnost? Připadalo by mi spravedlivé o svém občanství rozhodovat svobodně a sám. Či úřad místopředsedy pro administrativní záležitosti, audit a boj proti podvodům? Ta složka "administrativní záležitosti" by mi v tom seděla, ale na druhou stranu nejsem podvodníkem a není třeba se mnou bojovat. Nebo snad komisariát pro vnější vztahy a evropskou politiku sousedství? Dokázal bych být občanům EU opravdu slušným sousedem. Možná to však hodili na komisaře pro mnohojazyčnost, ty formuláře budou jistě potřeba v mnoha jazykových mutacích. Ještě přichází v úvahu komisariát pro zdraví, zvláště to duševní.

Zároveň doufám, že podpis vašich vládních kolegů pod Lisabonskou smlouvu nebude považován za můj výslovný projev vůle nabýt cizího státního občanství. V tom případě bych, bohužel, dnem ratifikace pozbyl státního občanství České republiky a to bych bytostně nechtěl. Na druhou stranu, pan premiér a pan ministr zahraničí osobně vůli nabýt cizího státního občanství svými podpisy pod Lisabonskou smlouvu výslovně projevili. Pozbydou pánové Topolánek a Schwerzenberg státního občanství České republiky dnem podpisu, nebo až dnem ratifikace?

Děkuji předem za odpověď, s pozdravem

Pavel Strunz