Dlouhodobá absence státnického myšlení

Politika bezbřehého multikulturalismu a politika vývozu demokracie selhaly. Buďme si však jisti, že tyto dvě skutečnosti se od zodpovědných politiků, deklarujících upřímnou soustrast a hluboké zasažení po útoku na pařížský týdeník, nedozvíme. Přiznávali by tím vlastní zásadní chyby nebo dlouhodobé chyby těch stran, za které sedí ve vládách.

Středeční teroristický čin v Paříži je dalším potvrzením faktu, že se nevyplácí ignorování problémů s akcelerující imigrací lidí z jiného kulturního prostředí, a že se nevyplácí politika vývozu demokracie (přestože lidskoprávní intervence mohou býti pouhou slupkou pro mocenské a ekonomické zájmy).
---
Politika multikulturalismu
Západní státy si nechaly přijít do země přemíru lidí, kteří se do integrace do původní společnosti příliš nehrnou (viz pozn. pod čarou). A procentuelně je mezi takovými lidmi samozřejmě větší množství šovinistů než ve skupině lidí, kteří ve většinovém kulturním prostředí vyrůstali a přijímají je za své. Kvůli jejich množství je složitější a dražší takové lidi s extrémními názory dozorovat, i když policie ví, že by dozorováni být jistojistě měli. Jako příklad nechť slouží přímo hlavní podezřelý z teroristického útoku v Paříži, který byl policii dobře známý. Kromě jiného byl dříve součástí islamistické buňky, která v mešitě na východě Paříže verbovala francouzské muslimy, aby šli bojovat do Iráku. Byl zatčen, a po propuštění měl být sledován. Ale nebyl, neboť by to prý stálo tisíce eur denně a na to zřejmě zadlužený francouzský stát při tolika případech nemá.
Imigrace v malé míře zřejmě vskutku obohacuje. Ve větším množství však rozvrací. Jako koření v jídle. Nebo sůl. Když přesolíte polévku, není k jídlu. Sice když jí naopak vůbec neosolíte, tak také ne, ale pořád ještě máte možnost pomaličku dosolovat. Ve chvíli, kdy to přeženete, tak ji můžete rovnou vylít. Mám pocit, že některé státy Evropy nejenže přesolily, ale nacpaly si tam té soli tolik, že vytvořily přímo přesycený roztok. Sůl se už nerozpouští, nýbrž při chladnutí polévky precipituje ve formě tvrdých, nepoddajných krystalků.
Překotná imigrační politika na západě a severu se neosvědčila. Rychlost měla být už dávno řádově snížena. Ale multikulturalismus velel, že není žádný důvod pro obavy, naopak máme sami v sobě najít dostatek tolerance a příliv jiné kultury skousnout.
Co s tím? Řádově snížit objem imigrace, situaci bedlivě sledovat a v případě potřeby snižovat rychlost i nadále. A snažit se, aby ti, kteří již občanství mají, brali daný stát a jeho kulturu za svou.
A co naopak neprovádět? Neomezovat svobody těch, kteří již občany státu jsou (samozřejmě neplatí pro pachatele trestných činů). Nezneužít rozjitřenou situaci k útokům na občany jakéhokoliv vyznání. A úplně nejhorší by bylo, kdyby EU začala dělat imigrační politiku centrálně. Se zdůvodněním, že ji národní státy neumí, takže ji musíme dělat společně. Buďme si jisti, že v takovém případě bychom se dočkali celokontinentálního řešení, které nic nevyřeší, ale jako vedlejší produkt omezí svobodu řadových občanů. Podle hesla „Ať se stane co se stane, utáhneme šrouby“. A rozhodně výsledné „řešení“ by už vůbec nevyhovovalo malým zemím. Buďme rádi, že společná imigrační politika není dokonána - pořád se ještě můžeme poučit z chyb druhých.
---
Politika vývozu demokracie (a to i když vývoz demokracie může býti pouhou fasádou pro mocenské a ekonomické zájmy)
Vývoz demokracie a lidských práv do Iráku, Libye a koneckonců i Sýrie se naprosto nepovedl. Nejenže byl provázen porušováním mezinárodního práva (se všemi důsledky pro současný rozpad mezinárodního řádu), ale vedl i k rozpadu do té doby fungujících a poměrně sekularizovaných států (např. v porovnání se Saúdskou Arábií). Z jejich trosek a přes ně se valí do Evropy uprchlíci s odlišným kulturně náboženským nazíráním na svět. Nemine měsíc, abychom neslyšeli o posádkou opuštěné nebo dokonce potopené lodi plné uprchlíků ve Středozemním moři, která původně směřovala do Itálie či Řecka. Nemine týden, abychom neslyšeli o přílivu nových azylantů z Afriky a Blízkého východu do Švédska, Francie, Německa a dokonce i do Maďarska. A mezi nimi je vyšší procento pravděpodobnosti vzniku problémů kvůli nekompatibilitě kultur.
Navíc vývoz demokracie (nebo to, co stojí za tím) znásobil protizápadní nálady v převážně islámských zemích, které byly terčem nedomyšlených či krátkozrakých intervencí. Ti lidé, na které padaly bomby z amerických nebo francouzských letadel, jen stěží rozlišili, jestli se to dělo kvůli boji o suroviny či o strategické vojenské pozice, nebo jestli tam někdo cizí usiloval o jejich svobodu (o které mají v převážné většině naprosto jinou představu, než Evropané či Američané – zkuste například vyslat jistou ruskou dívčí kapelu zpívat někam do blízkovýchodní mešity). Většina z těch lidí dříve nebo později začne nesnášet bombardování a okupanty, kašlat na svobodu a volat po řádu. Vděku se nedočkáte a představitelé loutkových vlád na tom nic nezmění. Nezbude než vyrážet klín klínem a znovu bombardovat nebo někomu dodávat zbraně, aby za vás bojoval proti těm, kterým byly zbraně dodány předtím. Tím zaručeně způsobíme další vlnu uprchlíků. A tak dokola.
---
Za oběma politikami (bezbřehým multikulturalismem a deklarovaným vývozem demokracie) vidím dlouhodobou absenci státnického myšlení u naprosté většiny západních (ale i našich) politiků a odvahy postavit se zřetelným chybným trendům - a to i kdyby jim za to mělo být spíláno.
-----------------------
Pozn. pod čarou: Stačí si projít některá předměstí francouzských či švédských měst. Jak se chce EU stále více integrovat, když se v ní ani nechtějí integrovat nově příchozí obyvatelé? Když je příliš jednotlivé státy nedokáží přesvědčit, že způsobu života a společenskému uspořádání v nich je vhodné se do značné míry přizpůsobit?