Po téměř půl roce plním, co jsem někomu slíbil a sepisuji traktát o úchvatném prvosjezdu. Tedy tentokrát vyjímečně nikoliv o trenérech skoku na špek, ale o nefalšovaném sportu.
Tak mi bylo pětačtyřicet. Na tom není nic divného, dost lidem bývá jednou za život pětačtyřicet. Dokonce i VŘSR měla 45 výročí. A i můj kamarád VlHa dosáhl ve zhruba stejnou dobu téhož požehnaného věku. To nás vedlo k rozhodnutí sjet něco mimořádného. Něco, co nám nikdo neuvěří. Něco bláznivého. A zároveň něco, k čemu není třeba se trmácet kraj světa. Co máme přímo za chatou. To abychom den předtím v chladném říjnu (víkend 16.-18.10.2009) mohli slavit narozeniny a pak se jen "ráno" skulit z kopce a jet. A po akci zase rychle ohřát zkřehlá těla v teple a grogem. A též aby se mohli jako diváci zůčastnit i spolupopíjející.
Ale k věci:
Volba tedy padla na Vlašimskou Blanici. Asi si řeknete, že to tedy nic mimořádného není. Nicméně jsme se rozhodli pro ůsek Mladá Vožice - Šebířov. Tedy přesněji od soutoku Novoveského potoka s tamještěpotokem Blanicí (tj. od čistírny odpadních vod pod Mladou Vožicí) k brodu v obci Šebířov. Přitom musím dodat, že jako sjízdný (a to ještě jen za mírně zvýšeného stavu vody) je na http://www.raft.cz uváděn až úsek z Kamberka (Zlaté Hory).
Podmínky byly pro daný úsek ideální. Tedy nikoliv co do teploty, ale co do stavu vody. 17.10.2009 (sobota) byl stav hlášený Českým hydrometeorologickým ústavem pro stanici Radonice 119 cm, tj. prakticky maximum, čeho bylo od jara vůbec dosaženo. Pohled na říčku kamarády nadchl: asi se to dá opravdu jet! Těžko v té situaci couvnout, tak jsme tedy sedli s VlHou do gumáče.
Statisticky vzato se jednalo o 18 přetahování a dvojnásobek protahování se pod kmeny a prodírání se větvemi. [Zobrazené fotografie (kliknutím lze zvětšit) neodpovídají příliš realitě, neboť byly foceny tam, kam se dostali přihlížející přátelé s foťákem]. Zbytek se dalo celkem i pádlovat, ale odpichování od břehů a drhnutí dnem se člověk nemohl zcela vyhnout. Nicméně ve víc se ani nedalo doufat, upřímně řečeno jsem těch přetahování předpokládal tak dvakrát tolik. Před mostkem k Šelmberskému dvoru se objevil i jeden jez, tak metr vysoký, nesjízdný. A těsně před Šebířovem výpusť vypuštěného rybníka, která se naopak dala celkem vpohodě sjet.
Jinak meandry, popadanými stromy zatarasené meandry a větvemi zatarasené meandry. Prales. Nejvíce mezi mostkem k hradu Šelmberku a Šelmberským mlýnem. Ani při tomto maximálním stavu vody však nikde reálné nebezpečí nehrozilo, maximálně poškrábání při prodírání se větvemi či uklouznutí při přetahování kmenů nebo zlomení shnilého kmene při téže činnosti.
Vzdálenost Mladá Vožice - Šebířov vzdušnou čarou je zhruba jen 3 km, ale říčka Blanice mezi nimi značně, značně meandruje a odhadovaná vzdálenost po vodě je tak zhruba trojnásobná - 9km. Ty jsme s VlHou urazili na stařičké pálavě za dvě a půl hodiny.
Takže jsme si to sice užili, ale v Šebířově jsme toho měli tak akorát, zvláště když opět začalo foukat a padat sníh s deštěm. Pevně doufáme, že máme prvosjezd Vlašimské Blanice z Vožice. Žádného jiného magora jsem tam rozhodně nikdá neviděl.
