Bianco

Ministr Schwarzenberg a jeho vládní i stranický kolega Kalousek zřejmě vyhráli pro stát při házení miliardami sem a tam pěknou sumičku v hazardní hře čára. Jinak by s čistým svědomím nemohl ministr Schwarzenberg pánům senátorům doporučit přijetí změny Lisabonské smlouvy, která nás v budoucnu zaváže k platbě za krachující státy eurozóny.

Pak sice příliš nechápu, proč tedy chtějí zvyšovat živnostníkům daně a všem DPH, když je erár v takovém balíku, ale budiž. Asi potřebují na další hazardní hry a předchozí stamiliardovou částku vyhranou v čáře již považují dopředu za odepsanou.

Senát má o změně smlouvy hlasovat 4.8.2011. Případný souhlas v sobě obsahuje zřetelné prvky podpisu bianco směnky. Je třeba si připomenout zásadní fakt, že jsme v budoucnu povinnováni přijmout euro, tedy pokud si nevyjednáme z jeho přijetí opt-out. A s přijetím eura přijde automaticky povinnost plnit jeho závazky, tedy i kasu budoucího evropského stabilizačního mechanismu (ESM), který má vzniknout právě na základě projednávané změny Lisabonské smlouvy.

Samotná existence ESM je velice diskutabilní. Proč však navíc hovořím v této souvislosti o bianco směnce? Vždyť objem fondu je přece znám (700 miliard eur celkem, z toho příspěvek ČR 250 miliard korun), i když díky ostentativnímu nezájmu veřejnoprávních i jiných médií nikoliv široké veřejnosti.

Ale bohužel například nevíme, nakolik rozhodnou státy eurozóny v budoucnu ESM navýšit. Jako důkaz toho, že se jedná o neznámou veličinu, vezměme současný stabilizační fond eura ESFS, jehož následníkem ESM zřejmě bude. Byl založen s objemem 500 miliard eur, ale nyní se hovoří ve státech eurozóny o navýšení, někdy až na dvojnásobek. A to jistě nebude konečná částka, pouze součást taktické masáže takzvaně "po kapkách".

Všimněme si, že stejně, tj. "po kapkách", probíhá vždy PR-příprava na jakýkoliv státní bail-out: vypouští se několik pokusných balónku, kdy se částka nutná k údajné záchraně financí daného státu vždy ve stravitelných mezích zvyšuje. A za pár týdnů zase o kousek výš. A za čtrnáct dní prosákne do médií zas o něco vyšší částka. Takto se obyvatelstvo přivyká na šokující čísla: z prvotních 20 miliard eur se to nakonec vyšplhá třeba na 110 miliard. Šok se však rozprostřel v čase, tak již není tak brizantní.

Navíc je dost dobře možné, že ESM má být předstupněm vytvoření dluhopisové agentury eurozóny, která by eurozóně umožnila vydávat vlastní dluhopisy a to nejen na záchranu krachujících států, ale na rozpočtové výdaje eurozóny obecně. Pak by byl sen všech eurofederalistů splněn: společné vlastnictví dluhů všemi zeměmi eurozóny by bylo na světě (tedy konkrétněji v Unii).

---

Toto by svým podpisem pod bianco směnku naši senátoři a senátorky umožnili, bez jakékoliv možnosti ovlivnit později následky. Nevěděli by kdy, nevěděli by kolik, neměli by odhad návratnosti a nevěděli by ani, jestli dočasně nebo napořád. Neznámých spousta, možnost ovlivnění prakticky nulová.

A co by náš stát za podpis bianco směnky získal? Záruku, že státy eurozóny nám přispěchají nezištně na pomoc, až ji budeme v budoucnu, např. v roce 2022, potřebovat. Němci a Holanďané s radostnou grimasou sáhnou ještě hlouběji do kapes naditých výnosy z prodeje větrné elektřiny a nasypou nám přes fond ESM potřebné miliardy eur, jako to dělají každý rok v případě Řecku a občas i jinde ...

Hm ... To je zhruba stejně dobrý vtip jako příslib velmi solidního důchodu dvacetiletému výrostkovi zajišťovnou "Poslední erárně-garantovaná koncová, s.r.o", a to za padesát let ode dneška, plus-mínus dvacet let, a ať se propadnem, jestli kecáme. Stačí nyní platit, o jistotu se již postaráme.

---

Takže nezbývá než připomenout, jací lidé podepisují bianco směnky: a) zoufalci, b) sebevrazi, c) hazardéři. A také, jak tito lidé končí: "... Částka, kterou společnost dodatečně vyplní na směnku, navýšením různými sankcemi většinou několikanásobně přesáhne půjčenou jistinu. Pokud směnka splňuje všechny náležitosti, klient se proti jejímu uplatnění jen těžko může bránit."

Jsou naši senátoři zoufalci, sebevrazi či hazardéři? Doufám, že dostatečný počet jich není ani to první, ani to druhé a ani to třetí. Nechť svůj souhlas se změnou Lisabonské smlouvy podmíní vyvázáním se z povinnosti přijmout euro (a tedy i souvisejících povinností). Pak ať teprve podepíší. Jinak by vpodstatě dávali autogram typu "Pac a pusu - Zaphod".