Armáda salámově

Eurofederalisté si mohou mnout ruce. Bezpečnostní rizika byla za pomoci imigrační krize a s ní spojené radikalizace domácích unijních islamistů  vytvořena .

Tím vznikla poptávka po bezpečnostních silách (Wehrwende! ). A nyní eurofederalisté této poptávce začínají dodávat adekvátní nabídku, samozřejmě tzv. „společnou“, a to – jak jinak – pomocí známé „salámové metody“. Tedy těžko postřehnutelně.

Zcela nepovšimnuto našimi médii proběhlo oznámení zahájení činnosti vojenského velitelství EU . Zatímco naši novináři sledovali jen domácí scénu se zinscenovaným bezobsažným předvolebním střetem dvou vládních stran, zaměřeným – standardně – na strhávání pozornosti na sebe (i Zeman si přisadil, také má před volbami), tak unijní „ministryně zahraničí“ Mogherini ohlásila vznik velitelství evropských vojenských sil. Je nazváno záměrně zamlženě „Military Planning and Conduct Capability“- MPCC .

Kdo pořizuje velitelství, myslí samozřejmě na vlastní armádu, jinak by velitelství postrádalo smysl. Vytvoření velitelství již nepodléhá schválení státy EU, neboť ty ho prý již dříve schválily. Nevěděli jste o tom? Není se co divit, v našem parlamentu se takové zásadní záležitosti téměř nediskutují, a už vůbec o nich komentátoři nepíší fundované rozbory, proč se účastnit či proč ne. Přitom se jedná o rozhodnutí dlouhodobého strategického významu, které by neměl jen tak, bez rozsáhlé diskuse a konsensu politických sil, zlehka odkývat premiér na jednom ze zasedání Evropské rady.

V závěrech Rady EU v oblasti bezpečnosti a obrany z 18.5.2017 je – kromě standardního balastu – obsaženo víc informací, než jen ta o vojenském velitelství. Například o tom, že vbrzku můžeme očekávat zřízení Evropského obranného fondu, dále je plánováno posílení bojových jednotek EU Battlegroups, a Rada EU též podporuje posilování zpravodajských služeb EU, včetně jejich personálního posílení. V jednom okamžiku se však vždy jedná jen o malá kolečka salámu. Je-li směřováno k Armádě EU (viz pozn. pod čarou A) salámovou metodou, pak si toho novináři, politici i občané sotva všimnou. Nezvedne-li to nikdo jako politické téma, pak se Armáda EU v jednu chvíli stane hotovou nevratnou věcí, která se už jen oznámí.

Možná by se naši komentátoři a politologové mohli občas podívat na webové stránky Evropské služby pro vnější činnost (European External Action Service - EEAS), která je nadřízeným orgánem vojenského velitelství EU. Zajímavé je už i jen to, že některé stránky popisující plány směřování ke společným ozbrojeným silám EU (a tedy pro občany členských zemí velmi podstatné) neexistují v převážné většině jazyků zemí EU. V češtině si tudíž o plánech EU ve vojenské oblasti nepočtete. Zato si o nich mohou přečíst džihádisté v arabštině, viz screenshot níže. Komisařce Mogherini to vedle arabského textu o směřování ke společné obraně EU opravdu sluší. Soudím, že náborový leták do Armády EU bude v budoucnu také vydán v arabštině.

Jak jsem předpokládal, přes všechny dřívější proklamace se EU pomalu odvrací od USA, a tím pádem i od NATO v jeho nynější podobě. Eurofederalisté k tomu s úspěchem využívají nepopularitu současného amerického prezidenta v Evropské unii. Je vhodné si všimnout prohlášení Merkelové před týdnem po setkání a rozporech s Trumpem, jak si v posledních dnech uvědomila, že se musíme starat sami o sebe. V posledních dnech? Prdlačky, řečeno s klasikem. Samozřejmě, že si uvědomila už dávno, že bez společných represivních sil EU (Wehrwende?, 2015) supervelmoc nevybuduje. Na vzniku Evropské obranné unie a potažmo Armády EU pracuje salámovou metodou již několik let. Nejvíce právě tím, že v roce 2015 spustila imigrační krizi (indicie viz článek Wehrwende!, 2016) a tím vytvořila poptávku po bezpečnostních a obranných silách. Toto kolečko salámu bylo sice dosti velké, ale málokdo si povšiml jeho pravého účelu.

Ostatní eurofederalisté, jako například lídr německé SPD Schulz, si přisazují a tvrdí, že Trump je „ničitel všech hodnot“. Tím dále vybuzují latentní antiamerikanismus v zemích EU, což se ostatně dalo předpokládat (Wehrwende!, citace: V přípravné mediální fázi může být v Evropě značně vybuzen existující latentní antiamerikanismus.). Ke zhoršení vztahů s USA využijí eurofederalističtí politici vše, co se hodí. Třeba rozdílné názory na imigrační politiku nebo na potírání tzv. globálního oteplování .

Taktéž bez diskuse a komentářů našich politiků, politologů či novinářů se v Praze v relativní tichosti připravuje na 9.6.2017 evropská bezpečnostní konference . Nebude se však v zásadě jednat o diskusi jak dál, ale spíše o oznámení toho, co už je dávno rozhodnuto a v běhu. Vlajkonoš vzniku Armády EU Sobotka (zdehle, čas 11:55) se jistě opět vysloví pro vznik společných branných sil EU (ostatně proto si to ČSSD dala vloni v tichosti do politického programu ). Juncker připomene, jak si musíme poradit s obranou sami, i bez USA, a Federica Mogherini zcela bezpochyby zmíní nutnost společného boje zemí EU proti terorismu a pašeráctví lidí. Přesně, jak v roce 2015 předpovězeno .

Navíc dva dny před konferencí Evropská komise oznámí spuštění Evropského obranného fondu . To vše směřuje k postupnému vytvoření vlastních silných ozbrojených složek pod přímou kontrolou Evropské komise. Ó, jak je to na první pohled lákavé, stát se součástí supervelmoci, že? Ale i když si to málokdo připouští, tak to může znamenat (kromě dalších rizik, viz pozn. pod čarou B) i vojenskou rozluku s USA (a Británií), neboť dva kohouti okolo jednoho oceánu se na sebe dlouhodobě nebudou pořád jen usmívat (viz též pozn. pod čarou C).

Na závěr mám dvě doporučení:
Přes kolosální nedostatky v informování občanů, a přes úspěšné vybuzení poptávky po společných ozbrojených silách EU, se snažme velmi seriózně zvažovat, zdali je tzv. Evropská obraná unie v našem dlouhodobém zájmu. A zdali není lepší se soustředit pouze na naše členství v NATO. K čemu Armáda EU, když na obranu máme Severoatlantickou alianci?
Dále pak nenaskakujme na skryté či otevřené výzvy k antiamerikanismu. Ano, USA je za co kritizovat. Ano, například blízkovýchodní politika USA byla v posledních letech naprosto úděsná. Ruská politika jakbysmet. Ale pořád jsou USA pro Evropu kulturně absolutně nejbližší partner.

----------------------

Pozn. pod čarou A:
Jméno bude pro zamlžení jistě jiné, nežli „Armáda EU“, ale zde nazývejme věci pravými jmény.

Pozn. pod čarou B:
Když odhlédneme od toho, že Unie ve všech zásadních rozhodnutích selhala (biopaliva, měna, imigrace), tak vytvoření společné Evropské obranné unie či armády EU by mělo za následek utužení Unie a její směřování k superstátu, ačkoliv o něčem takovém nerozhodli občané v referendech. Existuje i nebezpečí, že EU použije své případné ozbrojené síly (vč. armády) na potlačení rebelie v členských státech nebo dokonce členských států.

Pozn. pod čarou C:
Dovolím si v této souvislosti zmínit ještě jeden možný scénář. Pokud by nastala rozluka EU a USA a přerušení spolupráce v NATO (ať již v konečné fázi dokonané z jakékoliv strany), pak bude EU pro jistotu hledat větší bezpečnostní zajištění na východě. To znamená postupně obrátit v politice vůči Rusku o 180 stupňů. Pro zavilé rusofoby něco nepředstavitelného, ale kdo četl Orwella (1984: kdy, s kým a proti komu stát Oceánie bojuje), tak to nemůže považovat za nemožné, obzvlášť pokud se to provede postupně, osvědčenou salámovou metodou. První vlaštovkou ostatně mohlo být pozvání Putina Macronem do Paříže. Po návštěvě Macron prohlásil, že žádný problém nemůže být řešen bez dialogu s Ruskem.