Nejhloupější dárky?

Tak a mám to za sebou. Nejtěžší fázi Vánoc, nakupování dárků, jsem letos ukončil 6 dní před Štědrým dnem, což považuji za dobrou práci a jsem na to náležitě hrdý. Teď už se snad na Vánoce můžu začít aspoň trochu těšit. Jen si říkám, jestli se mezi sehnanými dárky nenacházejí také nějaké hloupé...

 Viděl jsem už spoustu anket, mnohé stupidní, ale ještě jsem neviděl anketu o nejstupidnější dárek k Vánocům. Přitom by mě moc zajímal výsledek takového průzkumu a ani sám nevím, jak bych v něm hlasoval. Zamyslete se sami, jaký nejhloupější dárek jste ve svém životě dostali...

  Já sám vlastně nic konkrétního určit nedokážu. Dostal jsem totiž dost věcí putujících ještě během Štědrého večera na místo, kam se odkládají věci nepotřebné, které je vám akorát líto vyhodit. Týkalo se to v mém případě bohužel i takových zdánlivě rozumných darů, jak jsou knihy. Jejich nadělení mé osobě by se však dalo přirovnat k výsadbě banánovníku na pole u Pelhřimova.

 Že prostě nečtu, to je moje chyba a patřičně se za to stydím. Nemyslím si proto nic špatného o těch, co mi nějakou knihu dali, i když si říkám, že by to mohli vědět. Ale jsou hloupější dárky.

Četl jsem třeba o tom, že se jako dárek dá koupit třeba pozemek na Venuši. Paráda! Už vidím sám sebe, jak po rozbalení certifikátu s číslem parcely zářím štěstím... On by se tomu člověk zasmál, pokud by nevěděl, že jeden AKR pozemku stojí příjemných 990Kč (proboha, za ty peníze bych si mohl koupit tolik 990krát užitečnějších věcí ! ). Přemýšlím, jaké má prodejce tohoto dárku náklady na výrobu a distribuci takového certifikátu. S postupujícími úvahami se ve mě akorát probouzí vztek, že jsem na takový byznys nepřišel sám.

 No a teď zase příklad z jiné stránky. Můj otec jednou rozbalil jako vánoční dárek asi 20 deka obyčejného točeného salámu z lahůdek. Ne, nešlo o žádný vtip, který by narážel na nějakou událost. Prostě jen dárek, který měl udělat radost. Strejda jednoduše nevěděl co by bráchovi, s nímž má normální přátelský vztah, udělalo radost, a tak mu koupil něco k jídlo. Jak se nad tím tak zamýšlím, vlastně se mu do vkusu docela trefil. Otec si salám aspoň snědl, to já o svých nepřečtených knížkách říct nemůžu.

 A co teprv, koupí-li vám někdo "lapač prachu", tedy nějakou serepetičku z keramiky na ozdobu do vitrýnky. Taková, co se hodí akorát jako dárek zase pro někoho jiného. Sníst se nedá, jen zabírá místo a vyhodit ho je vám líto. Takže vlastně zaplaťpanbů za ten točeňák.

 Dalším adeptem na nejhloupejší dárek je pro mě oblečení. To by si snad měl vybírat každý sám. Nechci, aby se mi někdo trefoval do vkusu... Snad spodní prádlo, které by měl v ideálním případě vidět na každém jen jeho partner, tam by se dalo pochopit, že si ho dávají partneři, milenci nebo manželé navzájem. Ale jinak tedy nevím nevím. Děti tyto měkké dárky nesnáší a dospělí si chtějí vybrat oblečení sami. A to nemluvím o otázce správné velikosti... Zkrátka oblečení je také jedním z mých favoritů v anketě o nejhloupější dárek.

Hloupých dárků je daleko víc a většinou mají jedno společné - bezradost darujícího při nakupování. Pokud nevíme, co někomu koupit k Vánocům, často z nouze sáhneme k nějaké klasice, kterou se sice nic nezkazí, ale obdarovaný bude muset svou radost pod stromečkem jen předstírat. Mimochodem to je role, kterou si také musím na Štědrý večer zahrát každý rok a pochybuji, že se letos dočkám výjimky.

Co mě na Vánocích nejvíc mrzí je to, že si nakupování hloupých dárků často uvědomujeme a ani nám to vůbec nevadí. Hlavně, že někomu NĚCO dáme a že bude vidět, kolik jsme za něj utratil peněz. Tím náš zájem končí, ať už s tím obdarovaný dělá, co chce. Splnili jsme povinost, koupili něco k Vánocům... Kdo z nás by si koupil sám pro sebe keramickou ozdobičku nebo pozemek na Venuši? Jsou prostě věci, které se prodávají jen jako dárky. V téhle hře prohrává darující, prohrává i obdarovaný. Prohrávají také Vánoce jako svátky pohody. Vyhrávají jen obchodníci.  

A tak doufám, že se svou letošní nadílkou se do žebříčku nejhloupejších dárků u žádného z obdarovaných nezařadím. Mám štěstí, že v naší rodině se nezávodí o nejdražší dary, takže pokud zjistím, že jsem sáhl vedle, nemusí mě to ani tolik mrzet. Nezávidím však těm, co mají na nákup hloupých vánočních dárků již pořízený úvěr a v lednu budou pracovat jako šrouby, aby nadílku pod stromečkem s patřičným úrokem splatili...

 Možná tedy platí, že nejhloupější dárky jsou nakonec hlavně všechny ty, na které jsme si museli půjčit peníze...