Někdy člověka v životě zaskočí i zdánlivě tak samozřejmé a triviální věci, jako je výběr peněz z bankomatu. Obzvlášťě v případě, kdy člověk vybírá z bankomatu poprvé v životě...
Nechci tu moc rozebírat, proč jsem do svých 21 let nikdy nepoužil bankomat. Prostě dost dlouho z něj nebylo co vybírat a pak, když v poslední době už i občas bylo, využíval jsem možnosti vybírat si peníze z účtu na poště na přepážce, protože jsem klient Poštovní spořitelny, to jen tak na vysvětlenou. Nikdy jsem prostě bankomat nepotřeboval. Nejsem ostatně sám, takových lidí je víc. Napadá mě třeba ... třeba ... třeba, no třeba moje babička :-)
Tož ale moje chuť vyzkoušet si výběr z bankomatu nedávno docela vzrostla. Řekl jsem si tedy, jednou to přijít musí. Odhodlal jsem se tedy ke své premiéře..
Jako místo pro ostrou premiéru jsem si vybral bankomat mé mateřské banky v centru Prahy, poblíž Národní třídy. Proč zrovna ten, no prostě proto, že jsem ho měl při cestě... zkrátka žádná vesnička, kde bych si mohl cvičit výběr z bankomatu v klidu o samotě. Prostě jsem si věřil a šel do toho rovnou v rušném srdci velkoměsta plném lidí.
Nuže, přistoupil jsem k vyhlédnutému bankomatu. K mé radosti skutečně vše nevypadalo nijak složitě. Pár tlačítek a podrobné pokyny na displeji mě neomylně vedly za svým cílem, tedy k výběru výplaty z brigády. Karta přijata, PIN OK, co chcete udělat, ano vybrat, zvolte částku, vybral jsem si tlačítkem 5 tisíc a ...
A nic.
Na displeji už vesele svítilo něco jako "děkujeme za využijí našich služeb, vyjměte kartu", nebo nějaká podobná kravinka. No dobře, kartu si vezmu zpátky, ale kde si teda mám vzít ty prachy, tázal jsem se překvapeně napůl bankomatu, napůl sám sebe.
Já sice tušil, odkud měly bankovky vypadnout, ale jistý jsem si nebyl. Moje favorizovaná vysouvací přihrádka zarytě zůstala uvnitř bankomatu a ani se nepohla. Marné bylo čekání.
V mé hlavě se začaly kupit představy, jak mých 5 000 Kč právě leží pár decimetrů ode mě a čeká, až si je vyzvednu. A já nebožák nevím kde, kam sáhnout, co zmáčnout, nevím ! ! !
Začal jsem tedy bankomat zkoumat. Osáhat ho ze všech stran, dívat se do každé skulinky a díry z boku, zezdola a tak. Marně. Kdo mě sledoval, musel nabýt dojmu, že se chystám bankomat vyloupit nebo rovnou ukrást. Jenže já přece nemůžu odejít. Bankomat mi vydal měsíční výplatu z brigády a já nevím, kde si jí vzít... to přece nejde.
Nechtěl jsem se smířit s tím, že uživatel, jenž přijde k bankomatu po mě, sáhne do správného místa a vedle svých peněz vytáhne i mých pět litrů a spokojeně si je odnese jako nečekaný příplatek. Jenže co se dalo dělat...
Nezbylo mi, než odejít od bankomatu a zvolit kulišárnu. Rozhodl jsem se pečlivě sledovat klienta, který půjde vybrat peníze po mně. Za chvíli si to přihasila nějaká babička. Bylo mi trapné jí z několika metrů sledovat, jak provádí výběr peněz, abych to okoukal a zkontroloval, jestli si s sebou neodnese i to moje. Vypadal jsem jako padouch chystající se přepadnout tu babičku. Ještě na mě zavolá policii, uvědomil jsem si.
Vzal jsem si tedy aspoň do ruky mobil a předstíral telefonování, abych nepůsobil tak nápadně. Nikomu jsem samozřejmě nevolal, zato mé oči nespouštěly oči z bankomatu a činnosti starší paní s ním. Peníze jí vypadly normálně tam, kde jsem původně očekával. Podařilo se mi odhalit, že se jedná jen o pár stovek korun, moje částka tam tedy nebyla. Uff kámen ze srdce mi spadnul.
Nahecovaný jsem se ale znovu přesunul k bankomatu a znovu se ho pokoušel dobýt. Opět stejný postup, vybrat částku... nooo... a zase nic! Do ****** Proč ten mi ten ********* bankomat nechce vydat prachy ! Už jsem byl odhodlám se jít zeptat té babičky, jak se to s tím bankomatem vlastně dělá, ať mi poradí.
Teprve pak jsem si všiml!
Na obrazovce svítil nenápadný nápis, kterému jsem předtím nevěnoval pozornost. LIMIT VÝBĚRU PŘEKROČEN
Trochu mě to vystrašilo. To už jsem dokázal během pár pokusů zcela vyčerpat svoje bankovní konto, aniž bych měl v ruce jedinou korunu ??? To snad ne.
Snižoval jsem tedy postupně částku, kterou jsem se snažil vybrat. Nakonec mi tvrdohlavý bankomat odmítl vydat i 500 Kč, což byla pouhá desetina mého původního požadavku, a to už jsem se naštval a odešel na nejbližší kamenou pobočku Poštovní spořitelny si to tam s nimi vyříkat.
Tam jsem se dozvěděl, že limit výbvěru z bankomatu na mé kartě je stanoven snad na 0Kč (nebo nějaké mikročástce). Což je dědictví z doby, kdy jsem si kartu ještě pod dohledem rodičů jako dítě zakládal a oni mi tam stanovili právě nulový limit výběru z bankomatu... z jakýchsi bezpečnostním důvodů bo co.
Roky jsem s tím žil a nevěděl o tom. Kartu vždy používal jen pro výběr na poště, kde limit nebyl omezen. Každopádně teď jsem na to krkolomným způsobem přišel. Můžu to změnit a příště už si na mě bankomat nepřijde. Zatím jsem si ale pro jistotu zase vybral peníze na přepážce pošty... a pak že s technickými novinkami, za což ještě bankomat tak trochu považovat můžeme (no, udělejte to pro mě a uznejte to), mají problém jen starší lidé... ;-)
P.S.: Tento příběh se skutečně stal a jeho hrdina si je vědom, že se tímto ztrapnil před celým idnes. Nedalo mě to však, abych se nesvěřil. ...
