3,3 milionu Kč by měly celkem dostat dvě rodiny, jejichž děti byly nedbalostí před dvěma lety vyměněny v třebíčské porodnici. Příběh je to poměrně dobře známý a snad i to je důvod, proč je částka tak nesmyslně vysoká.
miminka
Na výrok soudu ohledně záměny dětí jsem byl docela zvědavý. A výsledkem nemile překvapený. Zvítězil totiž čirý populismus, což se dá více pochopit ve volbách, ale méně u výroku odborného soudu. Proč proboha, právě oni a právě za tohle mají dostat tolik peněz? Odpověď je jednoduchá - protože se jejich příběh pořádně mediálně profláknul.
Ptám se, kolik dostanou rodiny dětí, které se narodily postižené? Řeknete, že za to přece nikdo nemůže. No, asi jak kdy. Jaké odškodnění dostanou lidé, kteří přišli o zdraví nezaviněně v dopravní nehodě? O těch se tolik nemluví, ale zasloužili by si určitě daleko víc.
A kolik dostanou jako odškodnění děti, které se narodily do problematických rodin? Do rodin bez zázemí, do rodin alkoholiků, do rodin plných domácího násilí či týrání. Děti, které skončily ne vlastní vinou v ústavech bez domácí lásky, z čehož si odnesou zážitky na celý život. Tyhle děti by měly dostávat obrovské odškodné. Narodit se do normální rodiny, mohli z nich vyrůst úspěšní lidé, takhle mají životy navždy poničené, často končí na ulici jako bezdomovci. Kolik za to soud přiklepne jim? Nerad bych byl sprostý, takže si raději odpovězte adekvátním výrazem sami. Nedostali se totiž do hlavního zpravodajství.
Najdeme nespočet případů, kdy se něčí chybou někomu něco stalo, ale opravdu těžko budeme hledat případy, kdy za to dostali milionové částky z veřejných peněz. Naopak dvě zdravé děti, které akorát chvíli vyrůstaly pod výchovou jiných a přitom také jistě milujících rodičů, dostanou sedmimístnou sumu v korunách. Jejich újmu nechci zpochybňovat, ale srovnání s újmou jiných nešťatsníků prostě vychází tak, jak vychází - tedy jako zanedbatelné.
Lidí, kteří by si zasloužili odškodné za újmu, kterou jim způsobila něčí nedbalost, je ve skutečnosti strašně moc. Nyní jednu nespravedlnost řešíme nespravedlností jinou a sice tou, že odškodnění dostane jen vyvolený. Chápu, že asi hodně lidem přijde těch dvou rodin líto, ale pamatujme, že líto je nám jen těch, o kterých se dozvíme z médií. Těch příběhů, kdy byl život k někomu krutý, je neuvěřitelné množství, to přece víme všichni, stačí se podívat kolem sebe.
Nechci do toho tahat umírající děti v Africe, ale přece jenom, kolik životů by se tam zachránilo za tu částku 3,3 miliony, když tam nemají ani na jídlo. Vím, že je to takové až moc klasické srovnání, ale pořád platné, i kdyby se opakovalo milionkrát.
Jakékoliv nezasloužené peníze kazí charakter. A to máme o charakteru postižených rodin už teď dost důvodů pochybovat. Ta neuvěřitelná snaha vytřískat ze svého problému co největší sumu jakoby naznačovala, že snad ani tak nejde o děti samotné, ale právě o ty peníze. Vždyť oni už vydělávali na tom, že někomu poskytnou rozhovor a podobně! Ty rodiny se chovaly, jako by jim místo srdce narostly peněženky.
Případ v třebíčské nemocnici měl skončit důrazným potrestáním těch, kteří udělali chybu a nabídkou psychologické pomoci pro postižené, což se stalo. Nic dalšího nepovažuji za smysluplné, ale spíše za projev populismu vůči společnosti, která kauzu sleduje.
Samozřejmě, že já jakožto mladý člověk, který ještě nemá děti, se nemůžu vžít do pocitů těch dvou inkriminovaných rodin. Můj osobní dojem, je, že to zase až taková tragédie není, ale budiž, tomuhle nerozumím a třeba bych v roli otce mluvil úplně jinak. Zato však dokážu vidět ty spousty dalších životních nespravedlností, které penězi revanšovány nejsou a mohly by být.
Buď budou všichni odškodňováni za všechno a pak se z toho asi zblázníme, protože to prakticky nejde, nebo prostě připustíme starou známou pravdu, že život je nespravedlivý sám o sobě a každému nezbývá, než se se svým údělem vyrovnat sám. Je to sice také špatné řešení, ale co se dá dělat, když lepší není. Zdraví ani lidské city se penězi jak známo vyvážit nedají. Tak proč se o to v nějakém konkrétním případě snažíme.
Dávat vysoká odškodnění jen pár mediálně známým obětem, je to nejhorší, co můžeme udělat. Z jedné nespravedlnosti totiž vytváříme nespravedlnost ještě větší. A ještě za tuto činnost utrácíme veřejné peníze!
