Chcete znát názory školáků? Sežeňte si souhlas rodičů!

Musím se s podělit s čerstvým zážitkem který mě dosti znechutil. O tom, že i běžné zákony brání lidem v normální žití, vím už dávno. Ale přesto se co chvíli znovu nestačím divit.  

paragraf - moderni nepritel dnesniho cloveka ?

Na úvod je třeba určité zasvěcení do problému. V současné době zpracovávám na vysoké škole svou bakalářskou práci, týkající se globálních změn klimatu a způsobu, jak o nich vyučovat ve školách. Jako student učitelství geografie mám na konci dubna povinné náslechové praxe, během musím navštívit dvě školy a poslechnout si na nich hodiny zeměpisu. 

 Rozhodl jsem se, že dílčí (nikoli hlavní) část své práce bych věnoval současným názorům dětí různého věku na změny klimatu. K tomu jsem chtěl využít ony praxe na školách. Stačilo by, aby mi učitelé zeměpisu věnovali max. 10 minut na konci své hodiny k tomu, abych mohl dětem dát pár otázek, na které by mi písemně odpověděli. Papíry bych si od nich vybral a poté vyhodnotil. Zdánlivě to vypadá jednoduše. Jenže… 

 Na školy, na kterých mám být, jsem s předstihem odeslal maily, ve kterých se táži učitelů, zda by bylo možné dotazování při jejich hodinách provést. Nepovažoval jsem ani za nutné to předem hlásit, říkal jsem si, že se stačí domluvit s učitelem před vyučovací hodinou. Jenže slušnější a jistější mi přišlo to ohlásit předem. No, možná jsem to neměl dělat. 

 Jistý pan zástupce ředitele z jedné školy mi odpověděl v tom smyslu, že k tomu, abych dětem mohl dát dotazník, potřebuji souhlas zákonných zástupců dětí, že se mohou průzkumu zúčastnit (rozuměj – písemný podpis rodiče každého dítěte). Dokonce ochotně poslal i vzor, jak by taková žádost měla vypadat. Psala ho jistá moje předchůdkyně. Dovolím si citovat: 

-------

Dobrý den, Vážení rodiče

         Jsem studentkou posledního ročníku studia Sociální patologie a prevence na Universitě v Hradci Králové. Má bakalářská práce se týká možností bezplatného trávení volného času na Praze 12. V rámci své práce se v praktické části snažím zjistit nakolik jsou s nabídkou a možnostmi spokojeny samy děti. Tento výzkum provádím formou dotazníků na všech základních školách na území Prahy 12, vždy v jednom náhodně vybraném ročníku.

         Dotazníky jsou zcela anonymní a otázky nijak nezasahují do soukromí rodin. Otázky se týkají míry využívání venkovních hřišť a vnitřních prostor ( nízkoprahové, otevřené kluby) a spokojenosti dětí s těmito možnostmi. Prosím Vás touto cestou o svolení aby se Vaše dítě mohlo dotazníkového šetření zúčastnit. 

Schvaluji, že se má dcera/můj syn ……………………………… (jméno žáka či žákyně) může zúčastnit výzkumu Xxxxx Xxxxxx.

Datum a podpis rodiče: ………………………………

 Děkuji, Xxxxxx

--------------

   Myslete si o tom co chcete, ale něco absurdnějšího jsem už dlouho neviděl. Stačí se jen lehce zamyslet, jak by se toto v praxi realizovalo… Kdybych třeba chtěl udělat průzkum mezi 200 dětmi (a to tedy na průzkum není nijak moc).

 Na vlastní náklady bych si musel vytisknout 200 takových žádostí. Musel bych několik dní předem navštívit všechny školy a třídy, vzít si zase čas na konci hodiny a všem dětem vysvětlit, o co jde a rozdat jim papíry se žádostmi, aby je přinesly domů, nechaly podepsat své rodiče a pak je zase ve správný den přinesly do školy. 

 V den konání dotazníku bych musel každé dítě zkontrolovat, zda má rodiči podepsanou žádost. Jen těm, kteří ji budou mít, bych mohl dát dotazník, aby ho vyplnili. Známe děti, že? Některé žádost ztratí, jiné ji zapomenou nechat podepsat, nebo v daný den přinést školy. Kdo někdy chodil do školy, a to jsme snad všichni, dobře ví, jak asi tohle může dopadnout ! 

 Pokud budu mít štěstí, přinese mi podepsanou žádost možná polovina dětí. Jen těm budu moci dotazník dát, aby ho vyplnili. Druhá polovina dětí mezitím asi bude sedět na zadku a koukat do „blba“, to v lepším případě, nebo budou budou ve třídě vyrušovat a kazit celou práci. Nebo je snad pustí učitel ze třídy, ať si jdou třeba na oběd? Ti možná budou i rádi, že nic nemusí psát, takže příště už mi tu žádost nepřinese polovina, ale třeba čtvrtina... 

 A nakonec, když mi polovina dětí takhle vypadne, nejen že se mi nepříjemně zmenší vzorek, ale hlavně vypadne určitá skupina dětí (budou to ti nepořádní, neplnící úkoly…) takže se mi zkoumaná skupina nejen zmenší, ale dokonce i zdeformuje – dotazník nakonec budou vyplňovat hlavně šprti, takže to nebude žádný vyvážený průzkum, kde by byly zastoupeny všechny typy dětí náhodně. Tak to nemusím dělat vůbec, co myslíte?  Další věc je těch ideálně 200 rodičů, kteří se budou muset doma zabývat nějakým papírem, který mají podepsat. Spousta jich možná podepsat nebude chtít – nejen kvůli strachu o nějaké osobní údaje, ale třeba proto, že když oni chodili do školy, podobné žádosti neznali, takže teď si budou myslet, bůhví co se bude s jejich dítětem dít, když na to potřebuje podpis rodičů. 

 To všechno kvůli s prominutím pitomým pár otázkám, které by se daly normálně dětem rozdat na konci hodiny, po pěti minutách je vybrat a konec. Do dotazníku nechci ani jména dětí, ani žádné osobní údaje. Jde pouze a jen o anonymní průzkum názorů mezi dětmi! Za chvíli budu potřebovat písemný souhlas rodičů na to, abych se mohl puberťáka na ulici zeptat, kolik je hodin, nebo kudy se jde na autobus! Nebo já nevím, možná už to tak je teď… 

  Z mého pohledu celé dotazování považuji za prakticky nerealizovatelné kvůli byrokratickým překážkám. Buď najdu učitele, kteří budou ochotni v tichosti uvedené zákony obejít, aby se dal udělat normální průzkum sloužící jen pro studentskou práci, nebo prostě žádný průzkum dělat nebudu.   Neřekl bych, kdyby šlo o rozsáhlé šetření nějaké významné instituce, nebo firmy. Jenže tohle je doslova pár otázek od studenta VŠ. Podmínky pro průzkum ale budu muset splnit stejné.

  Hodnotím to jako naprosto zničující byrokracii, která podkopává jakoukoli aktivitu jedince, protože ať chce kdokoli udělat cokoliv z vlastní vůle, potřebuje pořád něčí souhlas, podpis a musí provést tolik věcí a vyřešit tolik problémů, že soudný člověk se na to radši vykašle a zvolí cestu nejmenšího odporu. Nejde už dávno jen o průzkum mezi dětmi ve škole, je to široký problém týkající se každého z nás v mnoha oblastech každodenního života. Každý čin musí být po zásluze potrestán atd…. 

 Tak takhle ta naše úžasně svobodná demokracie funguje. Hlavně že se divíme, že jsou lidi pasivní a nikdo se radši nikde a v ničem neangažuje. 

 Možná se ptáte, na koho tímto článkem vlastně útočím. Odpověď na tuto otázku je na tom všem asi nejsmutnější. Na nikoho. Já totiž všechny chápu. Pana zástupce školy, který vyžaduje potvrzení rodičů, chápu úplně, neboť jedná v souladu se zákony. Možná si v duchu taky myslí, jaká je to hloupost, ale nedá se nic dělat, paragrafy jsou holt paragrafy, on je v práci a jen dodržením všech pravidel, byť sebenesmyslnějších, se uchrání před problémy. Logicky.

   Trochu méně, ale přece jen s přivřením obou očí, tak trochu chápu i ty, kteří zákon vymysleli, schválili a uvedli do praxe. Prostě ochrana osobních dat, zabránění tomu, aby někdo děti takto zneužíval. Taky by se mohlo totiž stávat, že do školy přijdou zástupci třeba Coca Coly a budou si mezi dětmi dělat průzkumy trhu, tedy ryze komerční záležitost. Chápu částečně i rodiče, kteří si asi stěžovali, že děti poskytují osobní údaje o své rodině (i když ty údaje slouží čistě pro statistické zpracování celku, nikoho nezajímá, co konkrétně si myslí Pepík Nováků).  

 Jen jednu věc na tom všem nechápu. V jakém světě to proboha žijeme? Kam se ta naše svobodná společnost dopracovala…