Rozhodl jsem se napsat ještě jednu, svou třetí a poslední poznámku na téma bezdomovců. Vařit potřetí stejné téma je riskantní, ale po přečtení různých názorů, které se objevují pod články na toto téma, jsem se rozhodl do toho přece jen jít a tak trochu odpovědět mým oponentům.
Na základě mé teze, že bezdomovce je potřeba začleňovat do společnosti, i když o to oni sami nestojí, jsem byl obviňován z toho, že "si dělám nárok rozhodovat o tom, co je pro koho dobré". Chtěl bych se tedy trochu obhájit.
Ano, souhlasím. Vnucovat bezdomovci běžný životní styl, tedy práci a bydlení, je manipulace s člověkem. Dle mého názoru však tato manipulace není tak úplně na škodu.
Manipulaci s lidmi přece není nutné vnímat jako jednoznačně špatné a zavrženíhodné chování. Pokud prodělává váš blízký a vámi milovaný člověk životní krizi a sdělí vám, že se chystá spáchat sebevraždu, jak se zachováte? Bude vaší reakcí pokrčení rameny a konstatování, že každý ví nejlépe, co je pro něj to dobré? Necháte ho jen tak skočit pod vlak ?
Spíš bych to viděl tak, že se budete snažit člověka od sebevraždy odradit a rozmluvit mu to. Nebude to nic jiného, než manipulace s člověkem. Je to však manilpulace z lásky, uchylujeme se k ní proto, že dotyčného máme rádi. S největší pravděpodobností vám ten člověk časem za toto chování poděkuje. Manipulace s člověkem zachránila jeho život, který ještě má smysl.
Sebevražda není jediný, nýbrž jen jeden extrémní případ uvažování, při němž manipulace s danou osobou může být a bývá ku prospěchu věci. Své děti přece také nenecháte dělat, co se jim zlíbí. Rodiče se svými potomky přece manipulují neustále. A to proto, že je milují a chtějí pro ně v životě to nejlepší. Dělají-li to dobře, jednou jim za to ty děti také půjdou poděkovat. Poděkovat za tu manipulaci, která je třeba udržela na dobré cestě do života.
Považovat lidi bez domova za obyčejné tuláky, kteří se odmítají účastnit života naší společnosti a dobrovolně či dokonce šťastně žijí mimo ní, je strašně jednoduché a pohodlné. A příšerně nepřesné.
Nezblobte se na mě, ale bezdomovec, jak ho většinou známe, nemá s pravým tulákem nic společného.
On ze společnosti neutíká, ten nehledá samotu. Neuchyluje se do hlubokých lesů, aby tam žil přírodním životem, nýbrž se naopak stahuje do měst. Nesbírá kořínky v přírodě, ale žebrá na náměstí plném lidí. Místo od lidí se naopak snaží dostat co nejblíže k nim. Hustota bezdomovců na kilometr čtvereční je nejvyšší v centrech měst, nikoliv uprostřed šumavských hvozdů.
Nene, takhle se tulák opovrhující společností nechová. Bezdomovci se naopak snaží dostat lidem co nejblíže a tím pádem, ano bohužel, na nich co nejvíce parazitovat. Neřekl bych, že je to cílem většiny z nich. Jen to jinak prostě neumí.
Na závěrečné větě svého posledního blogu, že "bychom měli bezdomovcům pomáhat, i když oni o to sami nestojí" zkrátka trvám. Zloděje žít podle jeho přání nenecháme, protože se přiživuje na úkor slušných lidí. Bezdomovec vlastně nedělá nic až tak jiného. Na rozdíl od zloděje, bezdomovec to dělá z nouze a není to jeho cílem, nýbrž jen důsledkem jeho životního stylu. Obojí je prostě špatně.
Protože bezdomovec je parazitem proti své vůli, nemůžeme nad ním mávnout rukou, ani ho mlátit holí. Obě uvedené skupiny lidí jsou pro nás přítěží. Zloděje je třeba potrestat, bezdomovci pomáhat. Když o to nebude stát, co třeba ho někam zavřít a nepustit zpátky. Dokud nevystřízliví a nezačne spolupracovat. Protože sebevrahy taky řešíme tak, že je prostě z toho okna bez milosti sundáme.
Manipulace s lidmi bez domova je projev naší lásky. Uděláme-li z potrhaného smradlavého zarostlého chlapa díky naší manipulaci ještě otce rodiny se zdravými lidmi, nejspíš nám taky spíš přijde poděkovat za to, že jsme ho z ulice vytáhli.
A ti, kteří se snaží opravdu nemít nic společného se společností, nechť se přesunou tam, kde lidé nebydlí. Ať odejdou do lesů, tam je nechme na pokoji, ať si žijí, jak chtějí a umí. Jenže stranit se života většiny lidí a zároveň od nich žebrat na ulici, to potrádá logicku...
Ode mě je to na toto téma již opravdu vše a doufám, že aspoň pro někoho byly mé názory zajímavé a třeba i přínosné. I když je mi jasné, že ani stopadesátčtyři článků na toto téma situaci s bezdomovci opravdu nevyřeší... bohužel.
