Andrej Babiš je nyní v situaci afrického buvola, který čelí útoku lví smečky. Není to ani pro tak silné predátory snadná kořist, buvol se bránit dovede.
Těmi predátory jsou opoziční politici, kteří v jednom šiku sesbírali podpisy pro jednání Sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě. Má pravdu lídr ODS Petr Fiala – bude nyní záležet na každém jednotlivém poslanci, jak se „ke stržení kořisti“ postaví. Buď pomyslný buvol pod náporem lví smečky padne, nebo ji nabere na rohy.
Těžištěm zápasu o politické přežití nejen Andreje Babiše, ale i celého Hnutí ANO, je ČSSD. Nevděčná úloha pro nebojovného předsedu Jana Hamáčka. Tím více, kdy se znovu jedná o prestiž a existenci strany jako takové. Lídr bude muset zaujmout postoj, kdy celou tu šlamastyku s Čapím hnízdem a jeho protagonisty buď posvětí, nebo v opačném případě nejen svým voličům dokáže, že zbytek soudnosti poslouží straně k procitnutí ze stavu klinické smrti. Rozuměj odchod z vládní koalice. Pak je tu ještě jeden faktor: Jedno ani druhé nehraje roli, ta nejdůležitější je uchovat si podíl na moci a po nás potopa.
Všimněme si ještě jiných aspektů, které nyní čeří naši politickou scénu. Ve chvíli třaskavého zjištění a prezentace dvou investigativců o osudu Babiše juniora, zaujala opozice bleskové palebné postavení. V kulometném hnízdě se předháněli v nabíjení všichni lídři opozičních stran. Tedy až na jednoho, Tomia Okamuru (SPD). Jeho přítomnost v hloučku střelců lze hodnotit pouze jako obyčejnou stafáž. Žádná prohlášení, jen mlčky přihlížel tomu novinářskému rojení, aby z tiskovek s potutelným úsměvem pak odešel. Strategie člověka, kdy se jich několik pere a on se chce smát naposled. Taky ano, neboť se Okamura už nechal slyšet, že by sociální demokraty ve vládě rád vystřídal. V podstatě nic nového, netajil se tím ani v minulosti.
Hlubší ponor do Okamurovy duše však napovídá, že Andrej Babiš může své děti třeba pověsit na kandelábr, hlavně že lídr svou SPD přivede do Strakovky. Prý kvůli vlastenectví, které by mělo vystřídat probruselskou sociální demokracii. Co je ale v této vážné chvíli vlastenectví? Z Okamurova pohledu zřejmě vůbec nic, jen další příležitost k uspokojení osobních ambicí. Kdyby byl skutečný vlastenec, nechal by spravedlnosti volný průchod, ať už kauza Čapí hnízdo dopadne jakkoliv. Konec konců se teď aspoň dozvíme, kdo je politik, nebo obyčejný dobrodruh. Přesně podle okřídleného rčení: Všechno špatné je k něčemu dobré. Jde jen o to, komu bude v příštích dnech více zvonit hrana.
