Za všechno můžete vy, Pražáci!

Tohle na mě nedávno řvali naštvaní a už trochu přiopilí štamgasti ve venkovské hospodě na Vysočině. My, Pražáci, se podle nich máme pořád dobře a děti nám nepadají ve škole hlady z lavice.  Proto trpíme alotrie mocných a na pořádnou revoluci jsme prý už taky pořádně zbabělí.  Podle toho to taky vypadá. Bída nás pak všechny donutí nosit papírové šaty!

Jako jeden z mála pražských chalupářů si mohu mezi tyto drsné chlapíky přisednout.  Coby letitý chalupář prý mám po patnácti letech víkendových či dovolenkových pobytů ve vsi nárok domovské právo.  Tento příměr beru jen jako úsměvnou nadsázku, takřečená náplava budu ve vsi tamními domorodci stejně vnímán asi doživotně.  

Potud vše v pořádku, dokud alkohol nenastartuje zlobu. V Praze se prý tvoří dějiny, tak na co ještě, boha jeho, čekáte? Chtělo se mi opáčit, že na vás, milí štamgasti, jenomže to byste neměli kušnit jen v hospodě. Pražákům, těm je hej, pořád maj prachy, tak co po nich chcete, letěla na mně narážka z jiného kouta toho zakouřeného kvelbu. Bál jsem si pak cokoliv objednat, protože jako na potvoru bych musel platit tisícovkou a…Na stole mi přistálo pivo.

Kvůli němu jsem taky do hospody v těch letních parnech přišel. Kradmé pohledy domorodců mi prozrazovaly, že bych měl na jejich narážky o naditých kapsách Pražáků nějak reagovat. Neodpovědět by znamenalo právě tu zmíněnou zbabělost. Jak těm chlapům ale sdělit, že život v Praze má zcela jiné dimenze a jen roční cestování po metropoli vyjde na tisíce? Že platy jsou sice taky jiné, životní režie však rovněž, avšak za cenu nepočítaně hodin a stejně si nijak nevyskakuji? Další argumenty se mi draly na jazyk, leč setkaly by se s nepochopením.  Tím víc, když robota tamních lidí končí ve tři odpoledne a pak mají starost jen o svůj domeček a dvoreček s drůbeží.

Slovo přesčas se zde absolutně vytratilo, natož nebýt v hospodě už v pět. Každodenně samozřejmě. Nemám jim to za zlé. Na odpověď jsem ale zmohl. Přijeďte do Prahy a dáme se do toho. Bez vás to nepůjde! Vyvolal jsem jen pošklebky. Dát pětikilo za benzín za nejistý výsledek udělá jen blázen! A to nepočítali oběd a další výdaje za lítání po krámech, když už jsou „v tej Praze.“  Za ty prachy si pořídí dřevo na zimu. Dělejte si tu revoluci raději bez nás, vy zpropadení Pražáci.

Za pivo jsem zaplatil. No jasně, že tou tisícovkou. Všichni to viděli. Počátek revoluce se pak zrodil ihned. Byl jsem miláček hospody, pár panáků všem okolo moji image radikálně vylepšilo. Zvolili mně vůdcem revolty. Jen prý nesmím v knajpě otálet se svou další přítomností.  Porota, až posoudí, kdo a kolik toho mezitím statečně vychlastal, pak zvolí moje pobočníky.  Vítězství je naše a pak bude blaze nejen v Praze. Na Vysočině už to vědí.