Tak máme novou vládu, více jak osmiměsíční rizikové těhotenství skončilo. Na světě je druhé politické dítě Andreje Babiše. Zplozeno stranami, které totálně rozložily společnost a vnukly chaos do myšlení lidí.
Volič tak žije v permanentním dojmu, že už se nedá věřit vůbec ničemu, protože nic do druhého dne neplatí. Paradoxně si svůj kalíšek pelyňku ochutnali i hodně diskutovaní komunisté – Andrej Babiš se neobtěžoval je informovat o personálních změnách v dozorčí radě ČEZu. To je tak s jeho sliby – komunisté si na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké je pak z nich prozření hned druhý den ráno. Za ochotu tolerance vlády chceme odpovídající pašalík. V ČEZu ho měli příslíbený. Teď mají od Babiše, víte co. Jenomže strach ze ztráty dobytých pozic je silnější a tak se nové situaci s největší pravděpodobností, stejně jako ČSSD, taky podvolí. Důvěru v červenci vládě vysloví.
No, ale hleďme raději do budoucna. Vláda v novém složení konečně existuje a otázka je, co dokáže. Zlí jazykové tvrdí, že to bude pouhá udržovací squadra do příštích voleb. Protože hnutí ANO už nemá z čeho brát, rozuměj, došly známé osobnosti. Ty svého času postupně Babiše pro rozdílnost názorů opouštěly. Co předsedovi českého kabinetu zbylo, z toho bere. Nic jiného mu ani nezbývá. Vláda ideologických přikyvovačů? Ano i ne. Jsou v ní i ti, kteří jen touží po moci a Andrej Babiš je toho prostředníkem. Když to fungovat nebude, klidně svého šéfa vymění za jiného šéfa v jiné straně. Doptat se, jak na to, se mohou u Vojtěcha Adama, ministra zdravotnictví. Od občanských demokratů to k Babišovi vzal zkratkou.
Manažerské schopnosti samotného premiéra jsou ve skutečnosti dokladem osobnostních předpokladů se v politice pohybovat. Manažer firmy obvykle praští pěstí do stolu a je po jeho. V politice to tak jednoduché není. Zjednodušil si ji ale Andrej Babiš. Práskl do stolu a taky bylo po jeho. Ovšem s obráceným efektem. Útočí ve skutečnosti sám proti sobě. Politika je totiž zrádná v tom, že oponenti jsou velmi reálným nebezpečím v podobě popravčí čety, kdežto zaměstnanec firmy nikoliv. Stačí si všimnout, že vládní členové hnutí ANO se chovají jako Babišovi zaměstnanci, neboť se k nim tak chová zaměstnavatel sám. Je to jeho hnutí za jeho peníze a vyžaduje hlásat jeho myšlenky. Že se každý den mění, je jiná věc. Stejnou věcí ale nadále zůstává poslušnost ke svému nadřízenému.
Strach donutil ČSSD ke stejnému rozhodnutí – obrovské finanční dluhy, dva znesvářené stranické tábory a jeden předseda, který má teď vše na triku. V podstatě člověk s hlavou na špalku, ale předtím se mu dostalo dostatečného varování, aby „nechodil s pány na led.“ Alibisticky vyhlášené stranické referendum špiček ČSSD rozhodlo, že veselá klouzačka partaje s hnutím ANO na ledu může začít. Není pochyb, že svíravý pocit kolem žaludku teď má asi celá nová vláda. Není ani divu - strach v tom politickém holportu, což není nic jiného, než obraz chaosu s rozkládající se společností, stále hraje velkou roli. Zejména u Andreje Babiše. Hraje především o svůj osud, protkaný slalomem mezi trestními paragrafy. V cíli ho čeká buď vítězství nad spravedlností nebo cokoliv jiného, co se třeba ani uplatit nedá.
