Význam blogerů? Bacha na ně, to oni budou barometr

Zaznamenal jsem v politických kruzích zajímavý signál. Novináři, ta sebranka zpropadená, už asi vbrzku nebudou tím vahadélkem, které k nám přikloní či odkloní nálady lidiček v podhradí.  Protože dnes už píše kde kdo a stejný počet těchto glosátorů, rozuměj blogerů, si možná ani neuvědomuje, že jeho postesk zaujme víc než obvyklé tlachání politických komentátorů. Tolik poznámka nejednoho  pupíka ve službách státu.

Tak za prvé: jsem víc novinář, než bloger. Psaní mne živí, blogování baví. Když někoho něco baví, mohlo by ho to i živit. Přímá úměra v přímých souvislostech.

Za druhé: Buďme i sebekritičtí. Nebudu se hodnotit, jak zvládám svou profesi, od toho jsou jiní. Zda bloguji dobře či jinak, to už je na vás. A v tom je právě moment obratu, kterého si politici začínají všímat. Jen si nemyslete, že blogy nečtou.  Bacha na blogery, to oni budou barometr, říkají. Nachytal jsem politiky na švestkách, jinak by nemohli být konkrétní. Osobně v jejich názoru na blogery spatřuji jistou poplašenost, ale tak je to s počínajícím vnímáním druhých vždycky. Vysvětlím přesněji – nezájem mění se v opatrné „očkemsledování“.

Abych doložil své tvrzení, že se v kuloárech nepindá jen o způsobu, jak svým politickým sokům zakroutit krkem, vyložím karty. Nebudu jmenovat politiky, kteří poznámky o těch kterých blogerech utrousili. Jsem vázán etickým kodexem tiskového zákona - když si někdo nepřeje být jmenován, nejmenuji.  Jmenovat blogery ovšem mohu – přebírám jejich názory plně signované, tudíž se zmíněnému zákonu nezpronevěřím.

Bloger Jan Dvořák – Mládek „parazitoval“ zbytečně brzy, vytýká mu Sobotka. Jistý hejtman poznamenal, že stínový ministr financí jsou spolu se Sobotkou neprozřetelní troubové. Na takovém fóru, jako je mediálně sledovaný sjezd oranžády přece nesmí zaznívat proklamace pleteného biče.  Tím méně, když parlamentní volby ještě nebyly. Co si hejtman v tomto dnešním blogu přečetl, komentoval dál slovy, že „tyhle názory jedince můžou kliďánko nadělat paseku, páč  lidi jsou zlí. Takoví zlomyslný. Voni blogeři jsou vlastně zlomyslnější než vy, novináři.  A lidi to čtou jak blbí a vůbec by to pro partaj mohlo bejt nepříjemný.“

Bloger Petr Pulec – Povolání syn, aneb Jiří Dienstbier prohrál. Nikdy bych netipoval, že obsah tohoto příspěvku zaujme vysokého státního úředníka, který neváhá komentovat a odsoudit vše pravicové. Na adresu blogera pronesl jen to, že Dienstbier junior představoval u střední věkové vrstvy český prototyp Kennedyho.  Tudíž asi i troho blogera. Takže si po přečtení blogu uvědomuje, že „Jirka asi politicky eště nezapadne a určitě svý taky eště poví. A právě těmdle mladejm.“ 

Mohl bych pokračovat, ale jen bych rozmělňoval v podstatě identické postřehy politiků, kterým jsem naslouchal a ve vzájemné rozpravě vyjevili téma – bloger. Nebezpečný bloger. Tímto ještě upozorňuji, že jmenované autory osobně neznám, zrovna tak jako oni dozajista neznají mě. Jsem v tomto případě pouhým prostředníkem mezi vámi blogery a současnou politickou mocí. Domnívám se, že mnohé názory zde mají své opodstatnění a kdo jiný než novinář může blogerům předestřít zpětnou vazbu. Proto jsem tak učinil v přesvědčení, že je to i vůči zmíněným blogerům fér.