Vlastníte mobil či internet? Pak si koledujete o velký problém

Sdělovat někomu důvěrnosti v mobilním telefonu nebo ze sebelépe zabezpečené internetové adresy může mít pro uživatele fatální následky. Pomstychtivcům či špionům z hospodářské sféry údajně stačí mít spřízněnou duši u telefonního operátora. Co si kdo a o čem povídal, zvědavé duše mohou pokoutně získat až dva roky zpětně.

Z nevěřícného pocitu, že se tak neděje, mne vyvedl můj jistý kamarád. Vlastní mobil včetně internetu. Anonym mu totiž sděloval, že ho teď má v hrsti. Do detailu mu přetlumočil veškerý obsah interní komunikace za uplynulý měsíc.  Jak na internetu, tak v telefonním kontaktu. Kamarád mne prosil o pomoc, mám přece jako novinář kontakty. Ten první jsem nasměroval k příslušnému operátoru. Jak je možné, že od něho unikají informace o datech klientů? A odpověď? Prý je to nesmysl, konají tak pouze na příkaz soudu. Nabízí se proto úvaha, že pokoutní šmírování zájmových osob žádné soudní lejstro nepotřebuje. 

K mému zděšení však nezůstalo jen u mého kamaráda, kterému se kdosi za cosi mstí. Kupčení s důvěrnými informacemi mi totiž potvrdil jiný zdroj – milenku v instituci operátora měl. A papírové info jako důkaz, o čem si spolu do telefonu zamilovaně švitořili. Takže od letošního ledna platná novelizace Zákona o elektronických komunikacích, schválená Ústavním soudem v Brně, je asi k ničemu. Ta přece nově zakazuje i policii bez povolení soudu vyžádat si výpisy hovorů či odposlechů sledovaných zlosynů či dcer.

Další dotaz tedy logicky směřoval přímo do Brna. Navíc z justice obohacený postranní informací, že policistům získávat kýžená data přímo od operátorů ústavní soudci nedávno v tichosti opět povolili. Odpověď dosud žádná, i když bych rád věděl, zda takřečený „Šmírovací zákon“ se zase těší oblibě represivních složek, nebo i beztrestně umožňuje zakomplexovaným ublížencům ničit životy druhých.  Buď jak buď – jistí si v tomto státě už asi opravdu nemůžeme být nikým a ničím. A pochybuji, že by nápravu přineslo i nějaké to trestní oznámení.