Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová srdnatě bojuje o další zvýšení důchodů, startované od ledna příštího roku. Ve hře je buď sedm nebo devět stovek.
V tomto matematickém řádu to uchu i oku lahodí, avšak je to zase jen prostá matematika, která odhaluje skutečnost. V součtu průměru obého si tak senior polepší zhruba o 27 korun na den. Což je cena například jednoho jogurtu za předpokladu, že si k němu nemusíte kupovat i lžičku.
Nutno podotknout, že pravidelné zvyšování penzí adekvátně k hospodaření státu vychází ze zákona, nicméně nad jeho rámec se staví právě paní ministryně. Proč ne, každé zvýšení penzí potěší, když je z čeho. A že musí, o to právě bojuje sličná to ministryně. Takže se nyní zahleďme do její rétoriky, v níž chybí to podstatné. Každodenní blaho. Zmínka v řádu desetikorun by ale politické terno neudělala, kdežto proklamace v řádu stovek korun už zní mnohem lahodněji. Na její obranu ale opět nutno zdůraznit, že to má v popisu práce, nicméně jeden jogurt denně, jako vládní pomyšlení seniorům, bohužel stále zůstává holým faktem.
Politické půtky o zvyšování penzí byly a budou vždy zlomovým okamžikem každé vlády, jak si buď voliče naštvat nebo aby si politiky volič přivinul k hrudi. A je zde opět důležitá forma sdělení. Toho využil aktuálně Andrej Babiš – zda přidá důchodcům sedm nebo devět stovek? Řekl jsem jednou devět, tak devět!, opáčil kritikům a bylo. Škarohlídi ihned vyrukovali s poznámkou, že je to jen levný populismus, jak si koupit další voliče. Jiná parta jízlivců si neodpustila štípanec, že důchodci mohou být rádi, že na ně ještě stále někdo vydělává a v době současné mladší generace po jejím odchodu na vejminek už na ni nebude mít kdo vydělávat. Omyl. Současní senioři makali na to, aby bylo z čeho důchody vyplácet. Teď je na politicích, aby vymysleli něco, z čeho platit důchody dalším generacím. Což není vina současných seniorů.
A nakonec jen malé ohlédnutí. V neblahých časech hospodářské krize a za vlády Petra Nečase se důchodcům taky přilepšilo. Statní kasu odemykal Miroslav Kalousek a spočítal, že seniorům může přidat 35 korun. Taky to udělal a nastalo všeobecné veselí, že to raději udělat neměl. Jenomže musel, přikazuje to zákon. Prostá matematika jednoznačně sdělila, že senior si Kalouskovým gestem přilepšil o jeden haléř denně. Ovšem s rozdílem, že tato jednotka české měny už dávno neexistuje. Nehledě na to, že za jeden haléř si nelze pořídit ani použité zlomené zubní párátko.
Prvopočátek sešupu důchodového účtu má ale na svědomí vláda Václava Klause. Tehdejší ministr Kočárník obrovský přebytek účtu, po dohodě s expremiérem, převedl do státního rozpočtu. Nepochopitelné pro běžného občana, pochopitelné pro politiky, kteří přebytkem potřebovali zalátat díru ve státním rozpočtu v době, kdy do lodi ODS, kvůli neskutečným skandálům, už povážlivě teklo. Přebytkový důchodový účet tak zmizel v hlubinách miliardových nezákonných úniků, z nichž už není návratu.
