Doba konjuktury je pro mnohé po čertech příjemná věc. Hodně práce, dostatek peněz, tak jaképak copak. Politika se všemi jejími úskalími je nám vzdálená, něco jako zápas svaloušů v aréně a pak se jde domů.
Utíkáme k tomu pivu, sklence vína, k mobilům, který je dnes větší kámoš než soused, na něhož zbyly jen letmé pozdravy na chodbě. Jen nemít více starostí, než je nutno a všichni ostatní, ať si trhnou. To vše s vědomím, že se musí v současnosti umět každý postarat sám o sebe. Když se daří, je den mnohem barevnější, když ne, politici stejně nepomůžou. Na úřadech vládne byrokracie, stačí mít nějakou osobní potíž a pro lejstra se na stůl nevejde ani oběd. Až konjuktura skončí, morálka národa se tím samozřejmě nepozdvihne, zato obočí mnoha lidí ano. Co dělají politici, že je najednou méně práce? Méně zábavy, méně peněz, méně příslovečné muziky?
Vyvstane řada otázek a veřejnost na ně bude chtít odpovědi. Nikoho nebude zajímat Čapí hnízdo, ani Babiš junior se svým otcem. Vláda jako celek bude čelit poklesu zájmu o ni, rámovaného do strachu o dny budoucí. A nastane ta horší varianta – odpovědi na plnění předvolebních slibů. Už nyní jsou zhusta děravé: Mnohé obce se těšily na státní investiční podporu oprav rozbitých komunikací. Peníze v rozpočtu nezbyly, sděluje ministerstvo financí. Ničit auta si budou řidiči dál. Zvýšení minimální mzdy? Stalo se. Co na to zaměstnavatel? Zařídí se po svém. Propustí nezbytnou část svých lidí, toto vládní pohlazení udělá firmám díru ve vlastních financích. Zaměstnavatelé na to už upozorňují, vláda jako by přišla o sluch. Dostane se aspoň trochu sluchu propuštěným? Ano, dostane. Mazejte na úřad práce, jiné firmy lidi pořád berou! Neberou. Je-li vám kolem padesáti, jste bez šance. I v době konjuktury a stálé poptávky po fachmanech. Mladých samozřejmě. Protože veřejně si zaměstnavatelé samo sebou nedovolí vést řeči o věkové diskriminaci. Ani nemusí. Důvodů, proč staršího člověka nepřijmout, je v pomyslné nabídce víc, než počet uchazečů. Zákon tím pádem na zaměstnavatele nemůže a taková je pravda.
Odvrácená tvář populismu politických šíbrů je ta, že je nutno využít té části národa, která proti nim nebrojí. Protože nemá proč. Protože jsou jen tím publikem v pomyslné aréně, kde se střetávají oponenti politiky s vládnoucí klakou a je u toho někdy i legrace. Stačí si všímat sociálních sítí – nechte už Babiše na pokoji, pražská kavárna je banda ničemů. Není to ideologie bušená těmi, kdo jsou dnes u vesla. Je to vnitřní pocit těch, kteří zatím nemají zásadní životní problém. V tom je konjuktura zrádná mrcha, kdy nejdřív hladí po hlavě, aby pak dala pěstí. Milion lidí v exekuci, jak aktuálně praví Český statistický úřad, by se na hádky politiků asi v televizi s pobavením nedívalo. Protože tento počet zoufalců z vlastní i nevlastní viny, jako by ve sněmovních rétorických rvačkách neexistoval. Těch milionů ale může být šmahem víc. V peněženkách skoro nic a pak teprve budou náměstí plná k prasknutí, pražská kavárna nekavárna, nebo tyto úvahy nějakého bloggera. Teď už víte proč.
