Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.
Nejdřív malý amatérský vhled do duše impresária. Lhostejno, jaké je národnosti. Společnou vlastnost mají všichni. Ovládnout vše, co se ovládnout dá. A pak strach z toho, jak své výdobytky udržet. Krev teče, propagandou zpracované masy strachy mlčí. A pak se to stane.
Co vlastně?
Aktuální je teď Ruská federace. Krev tedy teče. A masy? Ti, co nemlčeli, se odmlčeli. Ve vězeních. Šrouby o pár závitů se zase otočily. Válka je v plném proudu. Výdobytky ruských hord stále nic moc. Stovky ukrajinských metrů dobytých denně tam a zpátky. Hromady mrtvol. Proválečná část masy už chce vítězství. Trvá to dlouho. Věrchuška v Kremlu? Začerstva šrouby zase utáhneme. Jen žádnou kritiku. A už vůbec ne po útoku islamistů, když by si měla ruská rozvědka i s Putinem sypat popel na hlavu. To tím horkým popelem raději rychle popálíme všechny okolo. Jiným slovy, budeme lhát až do roztrhání těla. Jde nám to přece dobře, ruská masa to opět spolkne. Ano, spolkne. Bojí se věrchušky. Šroubem věrchuška pro všechny případy opět pootočí.
Vladimír Putin ale evidentně nezná pojem "momentový klíč." Ten fachmana upozorní, že dál utahovat znamená vyrobit si malér. Takže rovnou k věci. Až ten závit rupne, stane se možná toto: Ruská masa se zpoza utahovaných šroubů vyvalí. Nebude řádit v ulicích jak po revoltě kvůli caru Mikuláši II. Bude nejdřív útočit na policejní stanice. První ochromení režimu. Války a razantnímu snížení životní úrovně už bude mít plné zuby. Válečná ekonomika není žádná dlouhodobá ekonomická výhra. Odpor nevznikne kvůli lásce k Ukrajincům, ale kvůli věrchušce. Její lži se stanou synonymem prázdných lednic a peněženek. A nemožnost se někam hnout. Lyžovat v Severní Koreji? Chuj na to! Banány chci, a všechno, co jsme předtím měli! Západ bude pořád náš nepřítel, jsme přece vlastenci, což ale neznamená, že se s ním budeme pořád prát. Fakt už nás to nebaví.
Co bude s Putinem a jeho bandou?
Ohlédněme se do minulosti a pomiňme, že ho třeba zabije vlastní okolí. Není žádným tajemstvím, že se zhlédl v Kateřině Veliké. Volně ji parafrázuji: ,,Když chci chránit své hranice, pak mi nezbývá, než dobývat další území." Jaká to podobnost s Putinovou utopií, že hranice Ruska nikde nekončí. A jak skončila zmíněná carevna? Zemřela v roce 1796 na cévní mozkovou příhodu. To je tak, když má impresárium plnou hlavu dobyvačnosti. Trochu přehnané? Možná u Kateřiny Veliké, u Putina však ani omylem.
Stalinské čistky a následná vláda plná gulagů je sympatická i Putinovi. Jinak by nelitoval změny geopolitické mapy. Tu přece kdysi narýsoval právě Stalin. Jak skončil? Ve vlastních výkalech po mozkové mrtvici. Tři dny se k němu do místnosti nikdo neodvážil. S čím zacházíš, tím taky scházíš. Pravdivé to úsloví. O tom to výše zmíněné vlastně je. Čas bude soudce, nikoliv jaderný konflikt. Na to je každý novodobý impresário dostatečně zbabělý. Tady bych viděl sázku na jistotu.
