Dřív než mě začnete trhat na cucky, předesílám, že dobu "vítězného únorového" Klementa Gottwalda vem čert. A doufám, že se nebude nikdy opakovat. Rovněž doufám, že dnešní rádoby happening jakýchsi aktivistů u hrobu této lidské zrůdy se nelišil myšlením toho, z kterého je už pár zetlelých kostí. A teď proč: poválečná garnitura politických dobrodruhů ve službách KSČ se taky neštítila tančit na hrobech tisíců nevinných lidí i přímých odpůrců zločinného režimu. Dávám mezi tyto dobrodruhy a aktivisty rovnítko.
Jak si má jen trochu inteligentní člověk myslet, že veselice aktivistů na hřbitově má být demonstrací něčeho, co již naštěstí historie odvanula, ale z lidské paměti nikoliv? Tyto happeningové tanečky popsané v dnešních Parlamentních listech mi spíše připomínají bezuzdné řádění římské lůzy po smrti císaře Heroda. Umíraly u nich právě děti. Nevinné děti. Odpor vůči zlu neprojevuje se posměškem, ale opovržením. Avšak takovým, aby i lůza pochopila, že je něco špatně. Ano, je to skoro nemožné, ale přece jen možné taky. Takto se "humoristi" jeví jen jako špatní klauni, které jen trochu inteligentní lidé odmění nikoliv potleskem, ale politováním. Což je snad horší, než jedna do zubů. Až sem by chápání aktivistů mohlo dojít. Jak vidno, nedošlo.
