Stane se Česko banánovou republikou?

Tuto otázku si v poslední době kladu poměrně často.  Představme si Česko jako banánovou republiku, další malý stát, který je politicky nestabilní, závislý na omezeném zemědělství a je pod vládou malé, bohaté a korupční vlády.  Předpoklady už pro to máme - zemědělství postupně likvidují rozumbradové v Bruselu, bohatou a korupční vládu máme taky. Bohatou na skandály, sem tam zašantročená miliarda žádný peníz, ekonomika přitom chřadne, daně rostou, trpělivost občana už nikoliv.  Navíc banány taky stále dovážíme.  Pryč s importem, pěstujme si je sami. 

Můj banánovník se má totiž čile k světu. Takový malý kus čehosi pohozený u popelnice to kdysi byl. Vzal jsem tu rostlinu do tepla a dopřál jí zvědavé pozornosti.  Banánovník spolu se státním dluhem úspěšně rostl a  jeho vegetační exploze mi čím dál víc lezla na nervy. Až jsem ho kvůli obřím rozměrům musel z bytu vypakovat do jiné prostornější místnosti. Snad v ní brzy úspěšně zhyne. Nestalo se, a oproti všem zákonům pěstování tropické flóry banánovník vykvetl. 

Nevyvolalo to ve mně slzu dojetí, ale rozhodnutí nemilosrdně vrazit banánovník do dětské vaničky s vodou a jeho statný kmen raději zapřít starou policí na knihy. To aby nevysklil okno, jak se stále dere za sluncem. Banánovníku nevadí ani občasná brutální sprcha z požární hadice, prý se má jemně kropit. Proud vody by přitom omyl zablácený náklaďák, nebo uhasil menší vatru.  Světe div se, banánovník je po této lázni ještě zelenější, než kdy před tím. Málo platné, květ se zákeřně proměnil v plody a sklizeň bude co nevidět. Potud návod, jak v banánové republice nějak přežít.

Netřeba zatím lustrovat okolí popelnic, zdali „kus čehosi“ někdo náhodou nevyhodil.  Můj tropický zázrak totiž plodí i výhonky, které nikoho nenechávají na pochybách, že se časem pod jejich listy schovají dva dospělí lidé. Mohl bych být výsostným dodavatelem těchto výhonků a jistě by se ke mně přidali další nadšenci, kteří by množili řady barbarského pěstitelství. Chybí už jen scenérie řeky Rio Dulce v Guatemale  s volavkami a pelikány nad hlavou. Potud fantazie s nedozírnými následky.

Tím hlavním by bylo, že v banánové republice by politici s námi obyčejnými občany zacházeli jako já s banánovníkem. Tedy žádná láskyplná péče, hlavně, že plodí.  Až se vyčerpají všechny zdroje, politici nás klidně prodají mocnému sousedovi. Národ zanikne. Smutná představa, které je ještě čas předejít.  Jedinou mocnou zbraní lidu ožebračeného, jak se odevzdaně necpat jen těmi zpropadenými banány, jsou volby. Byť třeba i předčasné. Těch se špatní politici bojí. Ti dobří, jak věřím, jsou stále mezi námi. Tato vláda už vlastně není ničí. Není pro nikoho. Vnímá jen sebe samu, točí se v kruhu stereotypů. Úspěchy a neúspěchy v demokratické politice se odvíjejí v prvé řadě od voličů, a ti, jak ukazují nejrůznější průzkumy, mají o současné politické garnituře jasno. Můj výše popsaný banánový fantas po volbách pak ať klidně vezme čert.