Slova, která už tahají za uši. Transparentnost, velká výzva, priorita...

Nová vláda s novými lidmi a novými nadějemi vedená novým premiérem. To vše už občan dostal mediálně naservírované, krom toho, že spoustu informací už stejně věděl předem. 

A taky si od nových či staronových členů vlády vyslechl to, co slýchával celá desetiletí. Ministři a ministryně napříč rezorty hovořili jako jeden muž či žena: Hodlám ztransparentnit veřejné zakázky....dohlédnu na transparetní nákup toho či onoho....je to pro mě velká výzva....v nové funkci mám své priority. Ach jo.

Pomiňme teď, zda vláda Andreje Babiše získá či nezíská důvěru. Je to a bude zase jen politická tahanice s delším a kratším koncem provazu, než se jedna strana soupeřů dříve nebo později svalí na zem. Co nelze pominout už teď je sousloví „vláda Andreje Babiše“. Protože poprvé za více jak dvě desetiletí zde vznikl tým vystavěný z vůle jednoho muže. V nové vládě totiž není žádný koaliční partner, který, jak pak bývalo zvykem, způsoboval politické třenice vedoucí až k demisi vlády.

To jen kvůli tomu, že ta která politická strana se cítila upozaděna někým, kdo měl zrovna větší podíl na moci. Aktuálně je to jinak už v samotném zárodku – Andrej Babiš se nebude moci na podobné excesy vymlouvat, až to v jeho vládním týmu případně zaskřípe. Jsou to jeho lidi a zase jen jeho lidi s úspěchy či průšvihy padající pouze na hlavu premiéra. Vybral sis je, tak se zodpovídej!

Nicméně vraťme se k těm zmíněným nudným slovům, kterými nás politici bez výjimky častují. Zda je to už diagnóza, si běžný smrtelník nedokáže odůvodnit, ale co už přímo musí, je raději si zacpávat uši. A doufat, že noví koně zapřažení v novém kočáru budou „tvrdě makat a nekecat“ a všechny ty „velké výzvy, transparentnosti či priority“, následně promění ve skutky. Jinak nechť i potom raději oněmí.