Sejdeme se na Národní. Ondráček asi bude tentokráte chybět

Tak už máme, co jsme chtěli. To si kdysi soudruzi s radostí zpívali, když se po únorovém převratu v roce 1948 chopili moci. Totalitní moci, která ukončila demokracii, osobní svobody a životy mnoha nevinných lidí. 

To všechno známe z historie, která se, jak taky známo, někdy opakuje. Totalita padla v roce 1989 a ejhle, zase se jí může docela dobře dařit. Protože my, Češi, jsme někdy i národ Švejků a máme z kdečeho legraci. To vždycky, když máme plná panděra a proto nesmíme propásnout šanci, jak si to pokazit. Protože více než politika nás zajímá vlastní žvanec. Potud samosebou mnohdy taky dobře, ale politik je mrcha mazaná a dovede toho využít. Když k tomu žvanci plebsu přihodí i nějaký ten sympatický tyjátr, zvolení se nevyhne a o to tady taky jde.

Takže máme v čele národa hnutí ANO, v prsa se bijící, že bude líp a řady hnutí houstly. Z členské základny byli voleni lidé do vyšších pater, až se dostali, jak jinak než z vůle lidu, i do Poslanecké sněmovny. Takže by mělo být líp už zítra, řekne si kdekdo. Žvanec sice, my voliči, pořád máme, ale v hlavě zřejmě nic moc, když se děje, co se děje. Kádrový profil premiéra v demisi známe taky, a jeho snahu vládnout rovněž. To už plebs po volbách neovlivní, protože k tomu dal vítězi mandát. A tak se hnutí ANO bude paktovat jen s tím, koho může využít k výstupu na mocenský Olymp a hlavně mu v tom nesmí nikdo moc bránit. Protože pak charakter - necharakter, vše překážející musí být nemilosrdně odstraněno.

Na tuto špinavou práci se ale musí vybrat lidé, kteří buď ustrašeně na vše přikyvují, nebo slovo charakter pro ně znamená jen neznámý pojem už v prenatálním věku. Shrnuto a podtrženo, zvolení Zdeňka Ondráčka (KSČM), proslulé to „mlátičky“ z Národní třídy z dob listopadových politických turbulencí, máme zase hezky u moci. K té mu pomohli především poslanci z hnutí ANO. Není složité si domyslet, že pod masírkou svého stranického šéfa to mnozí udělali, protože právě šéf má pifku na policii a tu je třeba umravnit, protože by ho problémy s Čapím hnízdem mohly dostat do lochu. Nejen jeho samosebou. Ondráček je proto ideální osoba a sám to opět potvrdil. Sebereflexe z minulosti žádná. Prostě ideologický robot komunistů, které Andrej Babiš potřebuje jako sůl, aby se vydrápal na ten kýžený pomyslný kopec. Paradox doby – kapitalista straní soudruhům. Což už ani není politika, ale vražda zdravého ducha zbytku české populace.

Dnešní setkání lidí na Národní třídě proto bude jistým předělem – čeho začíná být moc, toho bude i příliš. Protože jistý vzdor už začíná projevovat i policie. Proslýchá se, že nuceným odchodem šéfa Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) by Babišova čistka nekončila. Jsou totiž ještě vlivní lidé i na pražské policejní správě. Zejména v odboru hospodářské kriminality. Andrej Babiš si v tomto případě už hraje s ohněm. Problémů má kolem sebe už tak víc než dost – čekají ho soudy s vyhozenými náměstky z některých ministerstev či řediteli nemocnic. A pak možná to nejhorší – únik informací z vyšetřovacích spisů. Na Národní třídě to tak dnes bude více o Andreji Babišovi a jeho kohortě. Právě v místě, kde se měnily dějiny. Tisíce demonstrantů i v jiných městech je tak možná začátek konce něčeho, co zatím dohlédnout nelze.