Nová predikce odteď už faktického zašperování státu zní: covid nepolevuje, právě naopak. Proto musíme takticky ustoupit do předem připravených pozic. Tedy raději sedět doma a čekat na zázrak.
Zkusme nynější průšvih taktiky či netaktiky vlády obrazně přiblížit v pojetí historie. Válčíme covidem, tehdy armády s křížem nejen hákovým táhly ruskými pláněmi. Taky bylo léto, územní zisky byly obrovské. Moskva na dohled, stačí ještě za pár dní dobýt Stalingrad a jakmile překročíme Volhu, Rusko je naše!
Tolik tehdejší chvástání v Berlíně, kdy se nad Evropou zlověstně vznášela nacistická orlice a vyhlížela další kořist. Pak přišla zima a vše bylo jinak. Silná slova o brzkém vítěztví Němce nad Rusem zmrzla na kost. A následoval sešup až po ruce nad hlavou. Potud by exkurz do historie raději stačil.
Ať už by mně teď někdo nejradši vzal něčím po papuli, ve válce s covidem jsme teď až po uši. Magická Flegrova hranice 10 tisíc je překonána, spirála se dále točí. A opět ohlédnutí v čase. Taky bylo léto, byli jsme údajně premiantem v boji s covidem, tak šup na Krétu, do Chorvatska a žádné rouškování, natož lockdown! Že někoho huba nebolí! V podstatě jsme na virem vyhráli, pomyslná Moskva, tedy vítězství v komunálkách taky bude naše a teď ještě dobýt Stalingrad. Jinými slovy příští rok na podzim po parlamentních volbách opět vstoupit do Strakovky.
Přišel podzim, s ním příznačné počasí a virus se vzchopil. Dali jsme mu na těch plážích a dovolenkování se čas, a tak přešel do ofenzívy. U nás velmi razantně a jeho územní zisky se každým dnem teď zvyšují i napříč Evropou.
Pražský hlavní stan už čuje velký mazec, ale stále prý ještě není situace kritická. Vojska v podobě zdravotníků se stále drží. Dlužno za hlavní stan dodat, že jakž takž, ale jen na vlastních nohou. Systém kolabuje, jen si lžeme do kapsy, že ještě pár procent volných kapacit máme. Je to jen žonglování s čísly. Pravda je vždycky úplně někde jinde, vyplave po tíhou problémů sama, nikoliv z úst mocných. Ti ji taky pod tíhou důkazů pak potvrdí, ale je zpravidla už pozdě.
Jsme de facto jak v pomyslném stalingradském kotli. Po letním "vítězném" tažení v boji s covidem. Kdo či co nás vysvobodí? Nikdo. Budeme v zajetí a budou i další mrtví. Covid nás pak propustí, jako Rusové ten zbytek zajatců, co nějak přežili. Jasně že nevymřeme, ale dávám za pravdu imunologům, kteří mluví stejným jazykem, ale veřejné slovo nedostávají. Prý ani nesmí dostat, protože imunita vůči všem virům se získává pomalu a někdo prostě nepřežije. To prý není nic líbivého pro politiky. A tak zůstaňme v realitě - byly tu středověké morové rány, mnohem horší než nějaký covid a ti, co přežili, neměli štěstí, ale už vytvořenou přirozenou obranyschopnost organismu. Tak to podle imunologů bylo, je a zase bude. Zdravotníkům přesto velký dík.
