Ráno bude jasno, večer kořalečno

Meteorologové, televizní rosničky, předpovídači počasí vůbec. Trefujou se svými úvahami do nálad lidí. Vždycky ale na tuty uhádnou, jaké počasí bylo. To starej pan Koudelka měl pravdu vždycky. Ani nemusel mít revma.

Nemusel mít ani numerické dlouhodobé modely. Stačila mu dlouhodobá žízeň. Bylo proto vždycky k popukání, když se ráno objevil na dvoře statku. Dlouze zívl a zadíval se zkoumavě k nebíčku. Pak chvíli otáčel dlaní nahoru a dolů. „Ráno bude jasno, večer kořalečno,“ konstatoval s jistotou zkušeného alkoholika. Ten den byl skutečně děsný pařák, večer byl Koudelka namol.

Když nešel do hospody, o déšť nebyla nouze. Sedláci ve službách socialistického zemědělství ho prosili, aby se šel ožrat. Sklízet se na rozmoklých polích totiž nedalo. „Nemám za co,“ posteskl si Koudelka a udělal z kapes „oslí uši.“ Rozumějte – vytáhl je z kalhot. Jasně, že neměl ani floka. Tak dostal na pivo. A předpověď počasí zase na prdel. Tak hodnotil předseda družstva vzdělané maníky z televizních obrazovek. Koudelka se ožral a nebe se druhý den projasnilo. Že teplá okluzní fronta bude nadále postupovat nad Biskajským zálivem směrem nad střední Evropu a po její zadní straně se bude postupně rozpadat, byla jen prázdná fráze bez účinku. Deset piv, šest rumů a dva lahváče domů, tím Koudelka těch pár dní slunečna jistil!

Přišel za ním odborář Kovanda. Umřel starý Kotrba, komunistický proletář a straník číslo jedna. Na statku samozřejmě. Na funus přijedou až soudruzi z kraje! Pohřbívat v dešti je přece „dycky blbý,“ zdůvodňoval svou návštěvu u Koudelky. Ten natáhl dlaň. V hospodě o počasí rozhodne. Dřív ani prd! Odborář se zarazil a řekl Koudelkovi, že je nějakej divnej. „Poručím větru dešti, jako to chtěl Kléma Gottwald. Ty snad ne, soudruhu?“ vykulil na odboráře výhrůžně oči. Lekl se ten padouch. Vysolil kilo. Koudelka rukou necukl. Odborář proto vysolil ještě jedno. Pak že komunisti nejsou pověrčiví.

V hospodě vyhrávala harmonika. Koudelka chlastal a chlastal. Křičel k tomu i nějaká hesla. Venku lilo, jak z konve. Zítřejší funus by měl být při sluníčku. Taky že ano. Proletáře zakopali v potu tváře. V tom týdnu pohřbili i alkoholika Koudelku. Uklouzl v noci na blátě a o kámen si rozrazil lebku. Po jeho pohřbu pak nebe nepřetržitě slzelo aspoň dva týdny. Sklizeň, nesklizeň.