Že se plzeňská sociálně demokratická parta vzbouřila centrálnímu pražskému vedení, už voliči ČSSD jistě zaznamenali. I to, že se od něj distancuje. Prima strategický tah před komunálkami, který by nevymyslel ani Jára Cimrman,
Čili hezky si dávat vzájemně do nosu, aby nerozhodný volič věděl, kdo se za něj v jeho problémech postaví. Tolik ze dnů minulých, které se ale zatím nijak neliší od dnů budoucích. Pěsti plzeňských rebelů jsou totiž zaťaté pořád.
To kvůli prý tomu, že už nechtějí být řízení Prahou. Tomu se musí trochu soudný člověk usmát. Protože každá regionální organizace té které strany musí své kroky ladit s představou centrály, která zase před voliči představuje celostátní obraz partaje. Tudíž každý region musí nutně vědět, co má centrála za lidi a buď to respektuje, nebo poslušně mlčí. Takže i plzeňská ČSSD musela vzít na vědomí vše, co centrála vymyslela, a i to, co s z toho pro celou partaj plyne. Rebelství je sice forma konce trpělivosti, ale většinou přichází pozdě. Škody byly napáchány a jejich náprava nejdříve vyžaduje návrat důvěry ke straně, která ovšem v podobě ČSSD představuje ptáka bez peří.
Postaralo se o to aktuální šari vari kolem Miroslava Poche, v poslední době hlavního popravčího zbytku lidské soudnosti, jenž dodala voličům přesvědčení ČSSD nevolit. A proto znovu k revoltě plzeňské ČSSD – to, že se centrální politická negramotnost může negativně odrazit i na náladě regionálních voličů, je více než pravděpodobné. Z toho logicky plyne strach tamních stranických špiček, že budou muset vyklidit pozice. Je proto přímo nutnost vytroubit do světa nějakou burcující zprávu, že „nejsme jako oni“. Rozuměj pražská centrála. A dodat k tomu konkrétní příklad, protože pouhé odbojné fráze nikoho nezajímají. Tomáš Petříček, asistent páně Poche, coby druhý kandidát na post ministra zahraničí. To je ono! Prodloužená ruka toho politického šachisty, kterého zřejmě spolkne i prezident Zeman! Poche v hávu Petříčka! Vlk se nažral, koza zůstala celá. Lidem je to už asi stejně jedno, ale nám ne! Protože musíme být vidět, aby nás zvolili aspoň v Plzni.
Z toho všeho vlastně plyne, že ať už je za plzeňskou revoltou kdokoliv, přišla tak jako tak pozdě. Události se totiž daly natolik do pohybu, že ztrácí smysl je tak narychlo změnit. Na to měla ČSSD od posledního sjezdu a volby nového předsedy dost času. Ten ale promarnila svou nerozhodností a hlavně názorovou rozpolceností. Ta trvá dodnes a premiér Andrej Babiš v podstatě vládne sám, jak si přál. Opozice se taky hádá mezi sebou a vzájemně si vyčítá marginálie, stačí sledovat jednání Sněmovny. Poslušný Jan Hamáček už kapituloval nad vším, co se vymyká zdravému rozumu, protože on zřejmě ani žádný nemá. Jinak by se nestal předsedou ČSSD a dvojitým ministrem. Přesně to se v české politice nosí, jinak to nikam nedotáhnete. Že je to ale někdy na překážku i těm, co by to k prebendám taky dotáhnout někam chtěli, přitom se šance scvrkávají na nulu, pak se stačí mrknout do Plzně.
